Izraelské letectvo versus syrské PVO

Izraelské letectvo versus syrské PVO
Autor: flickr.com (CC BY-ND 2.0) |Popisek: S-200
26 / 11 / 2017, 10:15

Izraelské letectvo se historicky může pochlubit celou řadou úspěšných misí. Stejně tak je mu přisuzována i řada misí, které samo nepotvrdilo a dost možná ani neprovedlo. Mezi takové patří i údajné zničení protiletadlového kompletu S-300 z letošního března. Oproti tomu ke zničení syrského postavení protiletadlového systému S-200 zřejmě opravdu došlo.

Protiletadlový raketový systém S-300 dlouhého dosahu byl vyvinut v 70. letech jako jeden z primárních prvků komplexnější protiletadlové obrany. Rusové jej postupně modernizovali a rozšiřovali škálu použitelných antiraket, díky čemuž vzrostl maximální dálkový dosah z původních 47 km na úctyhodných 200 km, respektive až 400 km v případě modernizovaného systému S-400. Ne nadarmo se proto říká, že v okolí spuštěného rozvinutého systému prakticky vzniká bezletová zóna. Lze však předpokládat, že exportní varianty nebudou disponovat těmi nejvýkonnějšími antiraketami.

Není proto divu, že o S-300 dlouhodobě vyjadřoval zájem nejen režim Bašára Asada v Sýrii. Předpokládalo se, že tento výkonný protiletadlový systém je jedním ze zbraňových systémů schopných zabránit případným leteckým úderům, stejně jako intervenci ze západu. Tedy alespoň za předpokladu, že by Izrael nezničil systém ještě před jeho spuštěním. Minimální velikost jednotky totiž činí minimálně deset prvků systému umístěných na samostatných osmikolových podvozcích, jejichž přeprava by jen těžko unikla zpravodajcům.

    Protiletadlový systém S-300 v Sýrii

 

K vyhrocení situace došlo v roce 2013, kdy se už Sýrie zmítala ve složitém konfliktu. Dodávka S-300 pod velením syrské armády by v té době zcela jistě znamenala stopku i všem aliančním letounům působícím bez kooperace se syrskou vládou proti silám tzv. Islámského státu. Není proto divu, že řada západních států musela tlačit na Rusko, aby zejména v takové situaci systém nedodávalo. Další varování přicházela i z Izraele, když údajně i někteří armádní představitelé nechali slyšet, že systém případně co nejdříve zničí. Rusům i Syřanům muselo být jasné, že dodávka prostě nemá smysl.

Pro Izrael mělo rozvinutí systému S-300 podle tehdejších zpráv znamenat v podstatě stopku leteckým úderům nejen na území Sýrie ale také Libanonu. Izrael dodnes podniká v této oblasti řadu misí i leteckých kampaní zejména proti teroristickému hnutí Hizballáh a jeho zásobovacím trasám, aniž by mu Sýrie vyhlásila otevřenou válku.

psali jsme: Rusko nasazuje v Sýrii další systémy protivzdušné obrany S-300VM

K rozvinutí protiletadlového kompletu S-300 přesto nakonec v Sýrii došlo. Nikoliv však pod přímým velením syrské armády, jak informovala některá média už v roce 2013. K rozmístění se nakonec rozhodli sami Rusové bojující „na straně“ Sýrie poté, co jim Turci v listopadu 2016 sestřelili nadzvukový taktický bombardér Su-24. V této souvislosti zřejmě není daleko od pravdy tvrzení, že omezení dopadají dost možná znatelněji na Turecko než Izrael.

Někteří Izraelští představitelé se sice měli nechat slyšet, že pro ně prakticky končí letecké údery bez koordinace s Ruskem. Přesto nadále podnikali letecké údery i na území Sýrie jako kdyby jim S-300 prostě nevadil. Můžeme se tak jen domnívat, zda je za tím dohoda s Ruskem, nebo izraelská vzdušná dominance.

    Jak zničit S-300?

 

Podle informací uniklých z jednání chtěl Izrael systém S-300 v případě jeho dodávky syrské armádě zničit ještě před jeho zprovozněním. Předpokládalo se v takovém případě nejspíše úder uskuteční stíhací letouny F-16I, tak že by pronikly do hloubky syrského území a překonaly ostatní protiletadlovou obranu. Úplně vyloučit ovšem nemůžeme ani variantu použití taktických raket nebo mnohem riskantnější akci špičkově vycvičené jednotky po zemi.

V případě spuštění systému by už jeho zničení mělo být podstatně složitější. Na druhou stranu ani takový protiletadlový systém jako S-300 nedokáže ochránit sám sebe. Rusové jej vyvíjeli jako jeden z více prvků své protiletadlové obrany a nikdy tak neměl fungovat sám o sobě. Vždy se předpokládalo, že bude fungovat společně s dalšími systémy protiletadlové obrany středního dosahu i krátkého dosahu, tedy například zmíněným Bukem a Pancirem, které syrská armáda měla mít a možná ještě má ve výzbroji. Ale také že bude ze vzduchu chráněn vlastním stíhacím letectvem.

psali jsme: Přes 500 vojáků ze šesti zemí bude cvičit protivzdušnou obranu

Za druhé izraelské letectvo získalo do své výzbroje stealth letouny 5. generace F-35 a podle dostupných zpráv je velmi rychle zařadilo do boje. Logicky se tak nabízí otázka, zda by byl schopen proniknout na dostřel k systému S-300 a zničit jej.

    Válka na internetu

 

V březnu letošního roku se dokonce objevila dosud nepotvrzená informace o tom, že právě izraelské letouny F-35 pronikly do vnitrozemí syrského území a zničily systém S-300. Od té doby vychází méně či více důvěryhodné zprávy s celou řadou různých scénářů. Řada arabských a proruských serverů obecně vzato přináší informace o sestřelení jednoho nebo dvou izraelských letounů, což však samo izraelské letectvo popřelo.

Zajímavé je, že sama Sýrie nikdy neměla nakonec obdržet do své výzbroje S-300. I varianta zničení ruského systému snad můžeme vyloučit – něčím takovým by si Izraelci proti sobě jedině poštvali Rusko, o čemž další vývoj rozhodně nesvědčil a nesvědčí.

psali jsme: Čeští vojáci s vojáky NATO trénovali protiletadlovou obranu proti nepřátelskému letectvu

Podobné zprávy ať je pravda jakákoliv nicméně nejlépe vypovídají o fungování ruské propagandy. Byly to totiž ruské servery, které informovaly o údajném zničení izraelských letounů ruským systémem. Některé arabské servery pak přinášely zprávy, jak o sestřelení izraelských stíhaček, tak i o zničení systému S-300, respektive jiných systémů. Tím na jednu stranu poukazovaly na neschopnost Izraelců a na druhou stranu je očerňovaly.

Ať ty, či ony zprávy tak spíše svědčí o válce na internetu, než na reálném bojišti. Byť ty mohly být a byly do jisté míry vyvolané údajným ostřelováním izraelských letounů syrskými protiletadlovými komplety S-200. Tehdy dokonce mělo dojít k vypálení antirakety izraelského protiraketového systému Arrow, který zřejmě vyhodnotil syrskou střelu jako balistickou raketu.

    Zničení kompletu S-200 potvrzeno

 

Letecký útok na protiletadlový komplet S-200 však už Izraelci v podstatě potvrdili. Dojít k němu mělo v reakci na předchozí ohrožení izraelských letounů ve vzdušném prostoru Libanonu z 16. října při útoku na pozice teroristické skupiny Hizballáh. Protiletadlová baterie se měla nacházet zhruba 70 km od libanonské hranice.

Připomeňme, že protiletadlový komplet S-200 Vega (v kódu NATO SA-5 Gammon) zařadila tehdy sovětská armáda do výzbroje už v roce 1967 a posléze jej dodávala o celé řady spřátelených režimů. Přes své stáří tento komplet dodnes nalezneme ve výzbroji mnoha armád včetně Sýrie. Dodnes přitom patří mezi vůbec nejvýkonnější protiletadlové antirakety s dálkovým dosahem až 300 km a výškovým dosahem až 40 km.

O podrobnostech izraelského útoku ani počtu zničených syrských kompletů S-200 bohužel moc nevíme. Některé zdroje dokonce přinesly informaci, že se tak mělo stát pomocí pum, tedy nikoliv střel vzduch-země. To by naznačovalo, že se izraelské letouny přiblížily doslova na dohled k protiletadlovým kompletům. Jak tomu ve skutečnosti opravdu bylo, se tak prozatím můžeme opravdu jen domnívat.

 

Nepřehlédněte na Security magazínu: Historie - vnímáme dějiny v souvislostech a nadhledem. Sledujte nejdůležitější okamžiky historie. S námi víte více

 

Autor: Michal Polák

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace