Autor fotografie: IAI / Public domain |Popisek: Model mini HARPY na vizualizaci v letu
Izraelské drony typu Harpy jsou celosvětově unikátní technikou. Jejich efektivita, snadná manipulace a především schopnost eliminovat nepřátelské radary je oceňována vojáky v Číně i Jižní Koreji. A to vývoj začal již v osmdesátých letech.
Konstruktéři a výrobci moderní vojenské techniky často sahají po pojmenování svých smrtících výrobků daleko do minulosti, často i do bájí a pověstí. Touto cestou šla i izraelská firma Mazlat Ltd., když vyprojektovala a následně začala vyrábět nový bojový dron kategorie UAV té nejklasičtější podoby – létající deltakřídlo poháněné tlačnou vrtulí se spalovacím motorem. Pojmenovala ho Harpy. Vyvinula tak jako jedna z prvních na světě zbraň typu vystřel a zapomeň ("Fire and Forget"), určenou pro každé počasí, s denním i nočním samostatným zbraňovým systémem určenou ke zjištění, útoku a zničení radarového zářiče (antény radaru).
Více než 40 let starý dron Harpy od IAI
Úvodní vývoj a stanovení první specifikace užití dronu spadají již do 80.let minulého století. Tehdy nesla ještě všechny náklady na vývoj firma Mazlat Ltd., Ness Ziona. V její režii byl dron Harpy zalétán a prodělal první zkoušky už v roce 1989. Tato firma pak po továrních testech a úspěšných vojenských zkouškách začala nový dron dodávat izraelské armádě už na začátku 90. let. V roce 1992 se však firma Mazlat stala součástí koncernu IAI a od té doby jsou drony Harpy běžně nazývány IAI Harpy nebo IAI HARP.
UAV dron Harpy byl na svou dobu velmi pokročilou vojenskou technologií, protože vznikl v době, kdy většina armád na světě stále jen planě teoretizovala o nasazení a využití dronů na bojištích. Izraelci ale měli o dronech již tehdy jasno. Nové UAV mělo za úkol eliminovat na bojišti radary protivníka a s nimi spojenou protivzdušnou obranu. Vzhledem k výdrži při úsporném letovém režimu až 4 hodiny mohl i původní Harpy fungovat nad bojištěm i jako tzv. „toulavá munice“, přičemž hlavice s vysoce brizantní výbušninou o hmotnosti 32 kg se ukázala jako vysoce účinná. Jako „bloudivá“, nebo také „loudavá munice“ se zaměřením na přerušovaně zapínané radary se Harpy velmi osvědčil, takže společně s Američany modernizované verze HAROPu kategorie SEAD jsou v Izraeli vyráběny dnes přednostně v této roli.
Nekomplikovaná a velmi efektivní zbraň Harpy
Obsluhujícími vojáky v poli je velmi pozitivně přijímán fakt, že veškerá manipulace do výstřelu dronu probíhá jen s kontejnerem. Je proto velice jednoduchá a nevyžaduje zdlouhavou předstartovní přípravu. Dron Harpy je totiž po celou dobu v kontejneru v pohotovostním režimu díky zabudovanému systému automatického periodického testování celého hardware i software včetně předem naprogramovanému navádění a vyhledávání cílů. Vojákům v poli proto zbývá jen kontejner postavit do startovací polohy a dron z něj odpálit. Pokud je kontejner umístěn přímo na vozidle, posádce stačí zastavit a zmáčknout tlačítko odpalu. Samotnou misi UAV Harpy předem ještě na zemi naplánuje a do počítače dronu nahraje centrální řídící středisko baterie jako samostatnou a nezávislou akci.
Když je dron vypuštěn z kontejneru pomocí startovacích raketových motorků, vlastní silou pak nabere operační výšku. Bez dálkového řízení, tj. naprosto autonomně doletí do své předem naprogramované zóny, nad ní křižuje a vyhledává aktivně působící radar. Jakmile zachytí podezřelý radar, porovná jeho signaturu se svou databází nepřátelských radarů ve své řídící jednotce a určí, zda jde o nepřátelský systém. Pokud zachytí radarů více, software naváděcího systému Harpy sám vybere cíl s největší prioritou. Po těchto operacích se Harpy přepne do útočného módu, téměř střemhlavým letem nalétne na cíl a exploduje v těsné blízkosti antény aktivního radiolokátoru. Původně, pokud byl radar vypnut před tím, než dron Harpy zahájil finální útok, dron tento svůj útok přerušil a pokračoval dál v křižování nad danou oblastí. Další vývoj vedl však pravděpodobně k tomu, že i na vypnutou anténu se nyní nový Harpy dokáže v závěrečné fázi svého útoku opticky zaměřit.
Dron Harpy izraelské výroby v Číně
Celý dron byl a je, podle stanoviska výrobce plně vyráběn v Izareli. To se má také týkat veškeré elektroniky schopné mimo jiné samostatného nalezení aktivních radarů a navedení na cíl bez pomoci vzdáleného operátora. Tyto schopnosti nebyly u dronů zdaleka běžné a představitelé světových armád vlastně ani neměli představu, že by něco podobného po dronech mohli chtít. Je třeba připomenout, že možnosti nasazení dronů vojenští plánovači na generálních štábech konečně pochopili až vlastně po válce mezi Arménií a Ázerbájdžánem o Náhorní Karabach v roce 2020. Do té doby jen několik vizionářských zemí rozvíjelo plánovitě potenciál bezpilotních létajících prostředků kategorie UAV dronů. Mezi nimi byly Izrael, Turecko, Čína, Ruskon nebo USA. Každá z těchto zemí však šla vlastní cestou, a jak se dnes hlavně díky válce na Ukrajině ukazuje, nejlépe na tom byly právě Izrael a Turecko.
Izraelská Harpy byla od počátku velmi specifickým strojem, o který byl na mezinárodním trhu se zbraněmi značný zájem. V roce 1994 například tyto drony nakoupila v Izraeli ve větším množství v hodnotě přes 55 milionů dolarů Čínská lidová republika, což vyvolalo reakci USA. V Americe proto tehdy začaly tajné zkoušky izraelského HARPu, které vedly k tomu, že s IAI se v roce 1999 spojila americká firma Raytheon Missile Systems a společně vyvinuly novou verzi HARPU ve stejném draku původního UAV. Spolu uvedly na trh pokročilejší bojový UAV, který nazvali „Target Locate and Strike System (CUTLASS)“. Protože byl tento model založený na osvědčeném draku letadla typu UAV Harpy, Izrael tuto vylepšenou verzi sám pod stejnou značkou vyrábí dál.
Když ale v roce 2004 v souladu s uzavřenou smlouvou mezi Izraelem a ČLR všechny čínské Harpy poslali Číňané zpět do Izraele k modernizaci, v USA si postavili hlavu a požadovali po izraelské straně, aby čínské drony nejenom neupravovala, ale aby je rovnou zabavila a do Číny je ani nevracela. Izrael to vyřešil tím, že do upgradovaných čínských HARPů nezařadil výměnu a modernizaci elektroniky a sofwaru, a i samotné opravy draků a motorové jednotky byly spíše kosmetického charakteru. V roce 2005 pak všechny čínské drony putovaly přes odpor USA zpět do Číny, i když vlastně upgradovány nebyly. Ale ani tento postup „chytré horákyně“ Američany neuklidnil. Tehdejší vztahy mezi Izraelem a USA kvůli tomu poklesly na dost dlouhou dobu k bodu mrazu a Izraelce to stálo na čas i partnerství při vývoji a zkouškách F-35.
Už od posledního desetiletí minulého století začala izraelská společnost IAI se svolením izraelské vlády nabízet tento svůj dron i na světovém trhu. Veřejně ho ale představila až na pařížském aerosalonu v roce 2007. Od té doby je izraelská IAI s tímto dronem obchodně dosti úspěšná. Stroj postupně koupily kromě Číny také Indie, Jižní Korea, Turecko (v roce 1999 prvních 100 kusů), Ázerbájdžán nebo také Chile. Množství z dalších států, které však nepatří přímo mezi spojence Izraele, se však také pokusilo úspěšné UAV Harpy do velké míry napodobit.
Íránský Šáhid 136, čínský ASN-301 nebo ruský Geran-2 kopiemi Harpy
Asi nejznámější kopií izraelského dronu Harpy a také, kvůli konfliktu na Ukrajině, pravděpodobně nejpoužívanějším dronem současnosti, je íránské UAV Šáhid 136 z něhož vychází ruská varianta Geran-2. Dron Šáhid-136, který je součástí vybavení íránské armády od roku 2021, se měl do rukou šiítské velmoci dostat pravděpodobně ze Sýrie, avšak dodnes není jasné, na základě jakých podkladů byl Írán schopen izraelské UAV napodobit. Vizuálně i schopnostmi se však obě zařízení velmi podobají avšak s tím rozdílem, že íránské UAV pravděpodobně nedisponuje schopností rozpoznání a ničení radarů jako Harpy.
Relativně levný ruský Geran-2, který je poslední dva roky používán pro noční masové útoky na ukrajinské civilní i armádní cíle se svými parametry i vzhledem taktéž velmi podobá izraelskému UAV a prokazatelně vychází z íránského Šáhidu. Rusové s dronem Geran-2 na Ukrajině prokazatelně experimentují a na jaře 2024 byla u UAV sestřeleného na území napadené země nalezená ukrajinská SIM karta připojená na kameru. Ta byla pravděpodobně využita pro navigování sebevražedného UAV nebo špionáž. Přesný účel SIM karet nebo kamery však dosud není přesně znám.
Dronům Harpy se také velmi podobají čínské UAV ASN-301, které byly prezentovány na evropském veletrhu vojenské techniky Eurosatory 2024 v Paříži. Drony ASN-301 vyrábí čínská společnost NORINCO, která je z části vlastněná přímo komunistickým státem. Není příliš jasné, zda model ASN-301 vznikl na základě modelů Harpy dodávaných do Číny na základě vzájemné smlouvy v 90. letech nebo jinou cestou, ale vizuálně a parametry jsou si oba stroje opět, jako v případě íránské a ruské verze, velmi podobné.
Wankelův motor dokáže z dronu získat jeho maximální potenciál
Technické parametry dronu Harpy jsou dodnes pro veřejnost uvolňovány jen postupně. Rozměry jsou však známé. Délka dronu je 2,7 m, rozpětí křídel 2,1 m a maximální vzletová hmotnost u prvních HARPů činila 135 kg. Dnes se pohybuje hmotnost Harpy okolo 165 kg. První UAV startovaly pomocí katapultu, novější už výhradně ze startovací rampy z utěsněného kontejneru. S kontejnerem je možno snadno manipulovat bez nebezpečí předstartovního poškození samotného UAV. Po startu z kontejneru pomocí přídavných startovacích raketek se vnitřní vodící obal venku rozpadne na čtyři části a od letícího Harpy se odtrhne.
Harpy kvůli své povaze jakožto sebevražedého dronu nemá žádné přistávací zařízení, proto pokud se teoreticky vrátí bez autodestrukce (která je ale naprogramovaná ve všech dronech Harpy), přistává klasicky „na břicho“. Velmi zajímavým prvkem je pohonná jednotka, kterou je izraelský domácí spalovací motor wankelova typu UELAR 731 o výkonu 28 kW (37 k.s.), umístěný na zádi dronu. Motor je na přímo spojen s tlačnou dvoulistou vrtulí. Zvolení motoru Wankel k pohonu dronů není vůbec obvyklé, i když se to vlastně nabízí. Motor je konstrukčně mnohem jednodušší, než klasický pístový spalovací motor. Je i při stejném výkonu lehčí a dá se lépe odhlučnit. Obecně nižší dlouhodobá životnost těchto motorů u dronů nehraje takovou roli, takže jediným problémem by měla být tradičně vyšší spotřeba paliva u motorů s krouživým pístem. Ale jak se zdá z výkonů stroje, tedy maximální rychlosti 185 km/h a doletu 500 – 600 km, tyto nedostatky Izraelci vyřešili ke své spokojenosti.
Izraelské UAV Harpy se dočkalo množství nástupců
Po vytvoření úspěšného Harpy vyvinula firma IAI stroj, který nazvala MINI – Harpy. Tento dron funguje v podstatě stejně, jako původní Harpy, ale jedná se o výrazně menší hornoplošník. Jeho hmotnost činí maximálně 50 kg a výbušná hlavice cca 8 kg. Od roku 2016 byl v Izraeli vyvinut další dron, který přímo navazuje na původní Harpy, a to Harpy – NG. Jeho drak viditelně vychází z původního UAV, ale je zvětšen na rozpětí cca 3 metry a délku přibližně 2,5 metru. Z létajícího křídla je překonfigurován na stroj typu kachna a dostal nový výkonnější pohonnou jednotku, s níž dosahuje rychlosti až 417 km/hod. Dolet sice poklesl na cca 200 km, ale vytrvalost při ekonomickém letu malou rychlostí stoupla na 9 hodin. Hlavice obsahuje jen 16 kg výbušniny, což se ukázalo jako naprosto dostačující. Také tyto dva stroje fungují naprosto autonomně a naplňují definici „loudavé munice“, jak ji dnes známe.
Zdroj: IAI; Odin