Izraelské UAV HARPYje od IAI jsou svou přesností nebezpečnější než bájná řecká stvoření

Izraelské UAV HARPYje od IAI jsou svou přesností nebezpečnější než bájná řecká stvoření
Autor fotografie: IAI / Public domain |Popisek: Model mini HARPY na vizualizaci v letu
02 / 12 / 2023, 05:00

Izraelské drony typu HARPY jsou celosvětově unikátní technikou. Jejich efektivita, snadná manipulace a především schopnost eliminovat nepřátelské radary je oceňována vojáky v Číně i Jižní Koreji. A to vývoj začal již v osmdesátých letech.

Konstruktéři a výrobci moderní vojenské techniky často sahají po pojmenování svých smrtících výrobků daleko do minulosti, často i do bájí a pověstí. Touto cestou šla i izraelská firma Mazlat Ltd., když vyprojektovala a následně začala vyrábět nový bojový dron kategorie UAV té nejklasičtější podoby – létající deltakřídlo poháněné tlačnou vrtulí se spalovacím motorem. Pojmenovala ho HARPY. Vyvinula tak jako jedna z prvních na světě zbraň typu vystřel a zapomeň ("Fire and Forgot"), určenou pro každé počasí, s denním i nočním samostatným zbraňovým systémem určenou ke zjištění, útoku a zničení radarového zářiče (antény radaru).

Úvodní vývoj a stanovení první specifikace jeho užití totiž spadají již do 80.let minulého století. Tehdy nesla ještě všechny náklady a vývoj firma Mazlat Ltd.,  Ness  Ziona. V její režii byl zalétán a prodělal zkoušky první dron tohoto typu už v roce 1989. Tato firma pak po továrních testech a úspěšných vojskových zkouškách začala nový dron dodávat izraelské armádě. V roce 1992 se ale firma Mazlat stala součástí koncernu IAI, a od té doby jsou drony HARPY běžně nazývány IAI HARPY nebo IAI HARP.

Dron HAROP v letu

UAV dron HARPY tedy zavedla izraelská armáda do výzbroje na počátku 90.let minulého století. To bylo v době, kdy většina armád na světě stále jen planě teoretizovala o nasazení a využití dronů na bojištích. Izraelci ale měli o tomto užití jasno, jejich tehdy nový UAV dron měl za úkol eliminovat na bojišti radary protivníka a s nimi spojenou protivzdušnou obranu. Vzhledem k výdrži při úsporném letovém režimu až 4 hodiny může i původní HARPY fungovat nad bojištěm i jako tzv. „toulavá munice“, přičemž hlavice s vysoce brizantní výbušninou o hmotnosti 32 kg, je v cíli vysoce účinná. Jako “bloudivá“, nebo také „loudavá munice“ se zaměřením na přerušovaně zapínané radary se HARPY velmi osvědčil, takže společně s Američany modernizované verze HAROPu kategorie SEAD jsou v Izraeli vyráběny dnes přednostně v této roli.

Nekomplikovaná a velmi efektivní zbraň

Obsluhujícími vojáky v poli je velmi pozitivně přijímán fakt, že veškerá manipulace do výstřelu dronu probíhá jen s kontejnerem. Je proto velice jednoduchá a nevyžaduje zdlouhavou předstartovní přípravu. Dron HARPY je totiž po celou dobu v kontejneru v pohotovostním režimu díky zabudovanému systému automatického periodického testování celého hardware i software včetně předem naprogramovaného systému navádění a vyhledávání cílů, takže vojákům v poli zbývá jen kontejner postavit do startovací polohy a dron z něj odpálit. Pokud je kontejner umístěn přímo na vozidle, posádce stačí jen zastavit a „zmáčknout tlačítko“. Samotnou misi UAV HARPY předem ještě na zemi plánuje a do počítače dronu nahraje centrální řídící středisko baterie jako samostatnou a nezávislou akci.

Když je dron vypuštěn z kontejneru pomocí startovacích raketových motorků, vlastní silou pak nabere operační výšku. Bez dálkového řízení, tj. naprosto autonomně doletí do své předem naprogramované zóny, nad ní křižuje a vyhledává aktivně působící radar. Jakmile zachytí podezřelý radar, porovná jeho signaturu se svou "knihovnou" nepřátelských radarů ve své řídící jednotce a určí, zda jde o nepřátelský radar, či ne. Pokud zachytí radarů více, software naváděcího systému HARPY sám vybere cíl s největší prioritou. Poté se HARPY přepíná do útočného módu, téměř střemhlavým letem nalétne na cíl a exploduje svoji bojovou hlavici v těsné blízkosti antény aktivního radiolokátoru. Původně, pokud byl radar vypnut před tím, než dron HARPY zahájil finální útok, dron tento svůj útok přerušil a pokračoval dál v křižování nad danou oblastí. Další vývoj vedl však pravděpodobně vedl k tomu, že i na vypnutou anténu se nyní nový HARPY dokáže v závěrečné fázi svého útoku opticky zaměřit.

Dron HARPY při vzletu

 

Dron izraelské výroby, který oslňuje svět

 

Celý dron byl a je, podle stanoviska Izraele, kompletní izraelské výroby. To se má také týkat veškeré elektroniky schopné mimo jiné samostatného nalezení aktivních radarů a navedení na cíl bez pomoci vzdáleného operátora. Tyto schopnosti nebyly u dronů v minulém století zdaleka běžné a tehdejší vojenští páni světových armád vlastně ani neměli představu, že by něco podobného po dronech mohli chtít. Je třeba připomenout, že možnosti nasazení dronů vojenští plánovači na generálních štábech konečně pochopili až vlastně po válce Arménie – Ázerbájdžán o Náhorní Karabach v roce 2020. Do té doby jen několik vizionářských zemí rozvíjelo plánovitě potenciál bezpilotních létajících prostředků kategorie UAV dronů. Mezi nimi byly Izrael, Turecko, Čína, USA, atd. Každá z těchto zemí však šla vlastní cestou, a jak se dnes hlavně díky válce na Ukrajině ukazuje, nejlépe na tom byly právě Izrael a Turecko.

Izraelská HARPY byla od počátku velmi specifickým strojem, o který byl na mezinárodním trhu se zbraněmi nenápadný, zato značný zájem. V roce 1994 například tyto drony nakoupila v Izraeli ve větším množství v hodnotě přes 55 milionů dolarů Čínská lidová republika, což vyvolalo velké rozladění v USA. V Americe proto tehdy začaly tajné zkoušky izraelského HARPu, které vedly k tomu, že s IAI se v roce 1999 spojila americká firma Raytheon Missile Systems a společně vyvinuly novou verzi HARPU ve stejném draku původního UAV. Spolu uvedly na trh pokročilejší bojový UAV, který nazvali „Target Locate and Strike System (CUTLASS)“. Protože byl tento model založený na osvědčeném draku letadla typu UAV HARPY, Izrael tuto vylepšenou verzi sám pod stejnou značkou vyrábí dál.

Když ale v roce 2004 v souladu s uzavřenou smlouvou Izrael – ČLR všechny čínské HARPY poslali Číňané zpět do Izraele k modernizaci, v USA si postavili hlavu a požadovali po izraelské straně, aby čínské drony nejenom neupravovala, ale aby je rovnou zabavila a do Číny je ani nevracela. Izrael to vyřešil tím, že do upgradovaných čínských HARPů nezařadil výměnu a modernizaci elektroniky a sofwaru, a i samotné opravy draků a motorové jednotky byly spíše kosmetického charakteru. V roce 2005 pak všechny čínské drony putovaly přes odpor USA zpět do Číny, i když vlastně upgradovány nebyly.  Ale ani tento postup „chytré horákyně“ Američany neuklidnil, tehdejší vztahy mezi Izraelem a USA kvůli tomu poklesly na dost dlouhou dobu k bodu mrazu a Izraelce to stálo na čas i partnerství při vývoji a zkouškách F-35.

Už od 90.let minulého století IAI se svolením izraelské vlády začala nabízet tento svůj dron i na světovém trhu. Veřejně ho ale předvedla až na pařížském aerosalonu v roce 2007. Firma IAI byla a je s tímto dronem obchodně dosti úspěšná. Stroj postupně koupily kromě Číny také Indie, Jižní Korea, Turecko (v roce 1999 prvních 100 kusů), Ázerbájdžán a Chile.

 Simulace odpálení dronu HAROP

 

Wankelův motor dokáže z dronu získat jeho maximální potenciál

 

Technické parametry jsou dodnes pro veřejnost uvolňovány jen postupně. Rozměry jsou však známé. Délka dronu je 2,7 m, rozpětí křídel 2,1 m a maximální vzletová hmotnost u prvních HARPů činila 135 kg. Dnes se pohybuje hmotnost HARPu okolo 165 kg. První HARPY startovaly pomocí katapultu, novější už výhradně ze startovací rampy z utěsněného kontejneru. S kontejnerem je možno snadno manipulovat bez nebezpečí předstartovního poškození samotného UAV.

Po startu z kontejneru pomocí přídavných startovacích raketek se vnitřní vodící obal venku rozpadne na čtyři části a od letícího HARPu se odtrhne. HARP ale nemá žádné přistávací zařízení, proto pokud se teoreticky vrátí bez autodestrukce (která je ale naprogramovaná ve všech HARPech), přistává klasicky „na břicho“. Velmi zajímavým prvkem je pohonná jednotka, kterou je izraelský domácí spalovací motor wankelova typu UELAR 731 o výkonu 28 kW (37 k.s.), umístěný na zádi dronu. Motor je na přímo spojen s tlačnou dvoulistou vrtulí.  Zvolení motoru Wankel k pohonu dronů není vůbec obvyklé, i když se to vlastně nabízí. Motor je konstrukčně mnohem jednodušší, než klasický pístový spalovací motor. Je i při stejném výkonu lehčí a dá se lépe odhlučnit. Obecně nižší dlouhodobá životnost těchto motorů u dronů nehraje takovou roli, takže jediným problémem by měla být tradičně vyšší spotřeba paliva u motorů s krouživým pístem. Ale jak se zdá z výkonů stroje, tedy maximální rychlosti 185 km/hod a doletu 500 – 600 km, tyto nedostatky Izraelci vyřešili ke své spokojenosti.

Na závěr se zmíníme o nástupcích HARPu. Po vytvoření úspěšného HARPu vyvinula firma IAI stroj, který nazvala MINI – HARP. Tento dron funguje v podstatě stejně, jako původní HARP ale jedná se o výrazně menší hornoplošníček. Jeho hmotnost činí maximálně 50 kg a výbušná hlavice cca 8 kg. Od roku 2016 byl v Izraeli vyvinut další dron, který přímo navazuje na původní HARPY, a to HARPY – NG.  Jeho drak viditelně vychází z původního UAV, ale je zvětšen (rozpětí  cca 3 metry, délka cca 2,5 metru), z létajícího křídla je překonfigurován na stroj typu kachna a dostal nový výkonnější pohonnou jednotku, s níž dosahuje rychlosti až 417 km/hod. Dolet sice poklesl na cca 200 km, ale vytrvalost při ekonomickém letu malou rychlostí  stoupla na 9 hodin. Hlavice obsahuje jen 16 kg výbušniny, což se ukázalo jako naprosto dostačující. Také tyto dva stroje fungují naprosto autonomně a naplňují definici „loudavé munice“, jak ji dnes známe.

Zdroj: IAI; Odin 

Tagy článku