Autor fotografie: Rama, CC BY-SA 3.0 fr|Popisek: PANG
Francouzské námořnictvo udržuje ve službě jadernou letadlovou loď Charles-de-Gaulle. Již na přelomu let 2026 a 2027 ale plánuje zahájit stavbu jejího nástupce označovaného jako PANG.
Od první hydroplánové letadlové lodi (Foudre, křižník přestavěný v letech 1910–1912) a poté prvního přistání letadla na francouzské lodi (Paul Teste v roce 1920) Francie postupně přestavěla dvě válečné lodě na letadlové: skromnou Bapaume (644 tun), rovněž v roce 1920, která sloužila výhradně k výcvikovým účelům, a poté Béarn (25 000 tun) v roce 1928. Až do 60. let 20. století pak byly Francií zakoupeny tři lodě od Britů a následně od Američanů. Skutečnou autonomii v oblasti konstrukce letadlových lodí získává Francie až s lodí Clemenceau a jejím dvojčetem Foche, spuštěnými na vodu v letech 1961 a 1963.
Le Charles-de-Gaulle (výtlak 42 500 tun při plném zatížení, délka 261 metrů a šířka 64 metrů), ve službě od roku 2001, přebírá od svých dvou předchůdkyň konfiguraci CATOBAR (katapultování letadel, přistávání pomocí záchytných lan) navrženou Američany, ale přidává zásadní novinku: jaderný pohon. Se svými dvěma motory má Charles-de-Gaulle značnou vytrvalost, větší zrychlení, značnou úsporu místa a především energetickou autonomii 7,5 roku. Kromě zajištění veškeré energie potřebné k udržení zhruba 2 000 členů posádky na palubě se jaderná energie využívá také ke katapultování letadel (díky páře produkované reaktory) a k odsolování mořské vody. Francie je spolu se Spojenými státy jedinou zemí, která se strategicky rozhodla pro jaderný pohon.
Strategickou výhodou je také volba systému CATOBAR, který umožňuje start 25tunových letadel při rychlosti 270 km/h za 2 sekundy a zrychlení 4 až 5 g, zatímco jiné lodě vyžadují pomalejší vertikální vzlety a přistání. Systém SATRAP (Système Automatique de TRAnquillisation et de Pilotage) umožňuje kombinovat katapultáž a přistání a umožňuje francouzské vlajkové lodi chovat se jako mnohem těžší a stabilnější plavidlo, a to i na velmi neklidném moři. Charles-de-Gaulle, který je manévrovatelnější a univerzálnější jak v námořních, tak ve vzdušných rozměrech, je hlavním nástrojem francouzské projekce síly ve světě.
Námořní leteckou skupinu (GAN), jejímž jádrem je Charles-de-Gaulle, v současné době tvoří ve standardní konfiguraci letadlová loď a její palubní letecká skupina (GAé), jaderná útočná ponorka (SNA) třídy Rubis, dvě protiponorkové fregaty Aquitaine (FREMM), jedna nebo dvě protiletadlové fregaty Aquitaine, dálková hlídková fregata La Fayette a zásobovací tanker Durance (od léta 2023 pak Jacques-Chevallier). Od rozsáhlé technické odstávky v polovině životnosti v letech 2017–2018 byl Charles-de-Gaulle optimalizován tak, aby se na něj vešlo 30 letounů Rafale Marine, 5 vrtulníků (2 Dauphin Pedro, 2 Caïman a 1 Panther), několik bezpilotních letounů a 2 letouny Grumman E-2C Hawkeye.
Tyto letouny pro vzdušný dohled tvoří oko Charles-de-Gaulle a jeho GAN s doletem přes 600 km. Francouzské námořnictvo je spolu s americkým námořnictvem jediné, které má takový dosah. Skupina je díky tomu schopna trojrozměrného působení (na hladině, pod vodou a ve vzduchu) a také odstrašení díky Force Aéronavale Nucléaire (FANu), jedné ze tří složek francouzských jaderných odstrašujících sil. Ať už jsou Rafale F3R Marine vyzbrojeny jadernými střelami, nebo ne, představují strategickou výhodu a hlavní součást efektivity Charles-de-Gaulle. Kromě všestranných schopností letounu jej činí mnohem operativnějším i jeho snadná údržba. Například během výcvikové mise Bois-Belleau v roce 2014 francouzská loď vybavená 20 letouny Rafale vyslala denně do vzduchu 45 stíhaček, zatímco americká letadlová loď Harry S. Truman, vybavená 60 letouny, jich denně vyslala do vzduchu 60.
V nákladovém prostoru se nachází palubní dílna o rozloze 8 000 m2, jediná svého druhu na světě, která umožňuje opravovat letadla a vrtulníky, aniž by je bylo nutné posílat na údržbu, a její součástí jsou dokonce dvě zkušební stolice pro motory. Díky těmto zařízením se francouzské námořnictvo v roce 2016 pochlubilo rekordní mírou nasaditelnosti 94 % u letounů Rafales a 90 % u letounů Hawkeye. Operační převahu a všestrannost Charles-de-Gaulle Francie hodlá vylepšit u jeho budoucího nástupce, v současnosti známého pod zkratkou PANG (porte-avions nouvelle génération, letadlová loď nové generace). Ministr ozbrojených sil Sébastien Lecornu počátkem dubna 2023 oznámil, že stavba bude zahájena na přelomu let 2025 a 2026, přičemž první námořní zkoušky jsou naplánovány na roky 2036–2037.
Odhaduje se, že do roku 2030 se počet letadlových lodí na světě zvýší z 19 na 27, z toho 6 v Číně a 2 v Indii. Po vstupu do služby by PANG měla být opět jedinou letadlovou lodí s jaderným pohonem a systémem CATOBAR v Evropě, jedinými dalšími pak budou americké letadlové lodě třídy Nimitz (10 ve službě do roku 2023) a třídy Gerald R. Ford (1 v současné době ve službě, dalších 10 je plánováno). PANG se americkým protějškům přiblíží délkou (305 m oproti 333 m), šířkou (79,5 m oproti 78 m) a výrazně větším výtlakem 75 000 tun při plném zatížení, což z ní učiní největší válečnou loď, jaká kdy byla v Evropě postavena. Pro svůj pohon bude obsahovat dva nové reaktory (každý se dvěma kotelnami o výkonu 220 MW oproti 150 u Charles-de-Gaulle), které nabídnou autonomii na 10 let.
Větší rozměry PANG umožní nést letoun Hawkeye, větší počet letounů Rafale-Marine, budoucí stíhačku nové generace (větší než Rafale) a další prvky budoucího bojového leteckého systému (SCAF), včetně různých typů bezpilotních letounů. Jeho nové elektromagnetické katapulty (ElectroMagnetic Aircraft Launching System neboli EMALS), stále ještě americké konstrukce, nahradí systém Charles-de-Gaulle poháněný parou, což umožní vypouštět letadla velmi rozdílných hmotností a zároveň ušetří energii. PANG by tak měl umět kombinovat bezpilotní letouny, dálkové efektory (drony, řízené střely), umělou inteligenci, hromadné zpracování dat a především větší propojení mezi loděmi, satelity, různými typy letadel a pilotem uprostřed bojové mise.
Zdroj: Mer et Marine, Le Marin, La Tribune