Jadernou letadlovou loď Charles-de-Gaulle nahradí PANG. Největší válečná loď kdy v Evropě postavená

Jadernou letadlovou loď Charles-de-Gaulle nahradí PANG. Největší válečná loď kdy v Evropě postavená
Autor fotografie: Rama, CC BY-SA 3.0 fr|Popisek: PANG
12 / 02 / 2024, 11:00

Francouzské námořnictvo udržuje ve službě jadernou letadlovou loď Charles-de-Gaulle. Již na přelomu let 2026 a 2027 ale plánuje zahájit stavbu jejího nástupce označovaného jako PANG.

Od první hydroplánové letadlové lodi (Foudre, křižník přestavěný v letech 1910–1912) a poté prvního přistání letadla na francouzské lodi (Paul Teste v roce 1920) Francie postupně přestavěla dvě válečné lodě na letadlové: skromnou Bapaume (644 tun), rovněž v roce 1920, která sloužila výhradně k výcvikovým účelům, a poté Béarn (25 000 tun) v roce 1928. Až do 60. let 20. století pak byly Francií zakoupeny tři lodě od Britů a následně od Američanů. Skutečnou autonomii v oblasti konstrukce letadlových lodí získává Francie až s lodí Clemenceau a jejím dvojčetem Foche, spuštěnými na vodu v letech 1961 a 1963.

Le Charles-de-Gaulle (výtlak 42 500 tun při plném zatížení, délka 261 metrů a šířka 64 metrů), ve službě od roku 2001, přebírá od svých dvou předchůdkyň konfiguraci CATOBAR (katapultování letadel, přistávání pomocí záchytných lan) navrženou Američany, ale přidává zásadní novinku: jaderný pohon. Se svými dvěma motory má Charles-de-Gaulle značnou vytrvalost, větší zrychlení, značnou úsporu místa a především energetickou autonomii 7,5 roku. Kromě zajištění veškeré energie potřebné k udržení zhruba 2 000 členů posádky na palubě se jaderná energie využívá také ke katapultování letadel (díky páře produkované reaktory) a k odsolování mořské vody. Francie je spolu se Spojenými státy jedinou zemí, která se strategicky rozhodla pro jaderný pohon.

USS Enterprise a Charles-de-Gaulle

Strategickou výhodou je také volba systému CATOBAR, který umožňuje start 25tunových letadel při rychlosti 270 km/h za 2 sekundy a zrychlení 4 až 5 g, zatímco jiné lodě vyžadují pomalejší vertikální vzlety a přistání. Systém SATRAP (Système Automatique de TRAnquillisation et de Pilotage) umožňuje kombinovat katapultáž a přistání a umožňuje francouzské vlajkové lodi chovat se jako mnohem těžší a stabilnější plavidlo, a to i na velmi neklidném moři. Charles-de-Gaulle, který je manévrovatelnější a univerzálnější jak v námořních, tak ve vzdušných rozměrech, je hlavním nástrojem francouzské projekce síly ve světě.

Námořní leteckou skupinu (GAN), jejímž jádrem je Charles-de-Gaulle, v současné době tvoří ve standardní konfiguraci letadlová loď a její palubní letecká skupina (GAé), jaderná útočná ponorka (SNA) třídy Rubis, dvě protiponorkové fregaty Aquitaine (FREMM), jedna nebo dvě protiletadlové fregaty Aquitaine, dálková hlídková fregata La Fayette a zásobovací tanker Durance (od léta 2023 pak Jacques-Chevallier). Od rozsáhlé technické odstávky v polovině životnosti v letech 2017–2018 byl Charles-de-Gaulle optimalizován tak, aby se na něj vešlo 30 letounů Rafale Marine, 5 vrtulníků (2 Dauphin Pedro, 2 Caïman a 1 Panther), několik bezpilotních letounů a 2 letouny Grumman E-2C Hawkeye.

Rafale Marine na palubě Charles-de-Gaulle

Tyto letouny pro vzdušný dohled tvoří oko Charles-de-Gaulle a jeho GAN s doletem přes 600 km. Francouzské námořnictvo je spolu s americkým námořnictvem jediné, které má takový dosah. Skupina je díky tomu schopna trojrozměrného působení (na hladině, pod vodou a ve vzduchu) a také odstrašení díky Force Aéronavale Nucléaire (FANu), jedné ze tří složek francouzských jaderných odstrašujících sil. Ať už jsou Rafale F3R Marine vyzbrojeny jadernými střelami, nebo ne, představují strategickou výhodu a hlavní součást efektivity Charles-de-Gaulle. Kromě všestranných schopností letounu jej činí mnohem operativnějším i jeho snadná údržba. Například během výcvikové mise Bois-Belleau v roce 2014 francouzská loď vybavená 20 letouny Rafale vyslala denně do vzduchu 45 stíhaček, zatímco americká letadlová loď Harry S. Truman, vybavená 60 letouny, jich denně vyslala do vzduchu 60.

V nákladovém prostoru se nachází palubní dílna o rozloze 8 000 m2, jediná svého druhu na světě, která umožňuje opravovat letadla a vrtulníky, aniž by je bylo nutné posílat na údržbu, a její součástí jsou dokonce dvě zkušební stolice pro motory. Díky těmto zařízením se francouzské námořnictvo v roce 2016 pochlubilo rekordní mírou nasaditelnosti 94 % u letounů Rafales a 90 % u letounů Hawkeye. Operační převahu a všestrannost Charles-de-Gaulle Francie hodlá vylepšit u jeho budoucího nástupce, v současnosti známého pod zkratkou PANG (porte-avions nouvelle génération, letadlová loď nové generace). Ministr ozbrojených sil Sébastien Lecornu počátkem dubna 2023 oznámil, že stavba bude zahájena na přelomu let 2025 a 2026, přičemž první námořní zkoušky jsou naplánovány na roky 2036–2037.

PANG a Charles-de-Gaulle (ilustrace)

Odhaduje se, že do roku 2030 se počet letadlových lodí na světě zvýší z 19 na 27, z toho 6 v Číně a 2 v Indii. Po vstupu do služby by PANG měla být opět jedinou letadlovou lodí s jaderným pohonem a systémem CATOBAR v Evropě, jedinými dalšími pak budou americké letadlové lodě třídy Nimitz (10 ve službě do roku 2023) a třídy Gerald R. Ford (1 v současné době ve službě, dalších 10 je plánováno). PANG se americkým protějškům přiblíží délkou (305 m oproti 333 m), šířkou (79,5 m oproti 78 m) a výrazně větším výtlakem 75 000 tun při plném zatížení, což z ní učiní největší válečnou loď, jaká kdy byla v Evropě postavena. Pro svůj pohon bude obsahovat dva nové reaktory (každý se dvěma kotelnami o výkonu 220 MW oproti 150 u Charles-de-Gaulle), které nabídnou autonomii na 10 let.

Větší rozměry PANG umožní nést letoun Hawkeye, větší počet letounů Rafale-Marine, budoucí stíhačku nové generace (větší než Rafale) a další prvky budoucího bojového leteckého systému (SCAF), včetně různých typů bezpilotních letounů. Jeho nové elektromagnetické katapulty (ElectroMagnetic Aircraft Launching System neboli EMALS), stále ještě americké konstrukce, nahradí systém Charles-de-Gaulle poháněný parou, což umožní vypouštět letadla velmi rozdílných hmotností a zároveň ušetří energii. PANG by tak měl umět kombinovat bezpilotní letouny, dálkové efektory (drony, řízené střely), umělou inteligenci, hromadné zpracování dat a především větší propojení mezi loděmi, satelity, různými typy letadel a pilotem uprostřed bojové mise.

Zdroj: Mer et Marine, Le Marin, La Tribune

Tagy článku