Jak by americké námořnictvo mohlo vrátit do hry bitevní lodě třídy Iowa

Jak by americké námořnictvo mohlo vrátit do hry bitevní lodě třídy Iowa
Autor fotografie: National Museum of US Navy / Public domain|Popisek: USS MISSOURI (BB 63)
22 / 05 / 2024, 07:00

Bitevní lodě třídy Iowa byly poslední bitevní lodě postavené Spojenými státy. I když přišly v době, kdy se vlády nad oceány ujaly letadlové lodě, byly natolik výkonné, že byly během desetiletí pro druhé světové válce třikrát reaktivovány.

V roce 2006 byly lodě USS Iowa a Wisconsin definitivně vyřazeny z amerického loďstva, protože již nebylo zapotřebí udržovat tyto giganty provozuschopné. Očekávalo se totiž dodání 32 supermoderních torpédoborců třídy Zumwalt. Nyní, o mnoho let později, dostalo námořnictvo jen tři z původních dvaatřiceti Zumwaltů, a dalekonosný projektil speciálně navržený pro děla těchto lodí byl zrušen kvůli přemrštěným nákladům. Americké námořnictvo tedy nyní opět čelí nedostatku schopnosti efektivně útočit na nepřátelské lodě.

 

Třída Iowa

Pokud bychom měli hovořit o nejlepších a nejvýznamnějších bitevních lodích historie, dostali bychom se asi k číslu tři. Jednoznačně mezi ně patří nacistický Bismarck a jeho sesterská loď Tirpitz. Dále je nutné zmínit japonskou třídu Jamato. Sestry Musaši a Šinano, přičemžposledně zmíněná byla přestavěna na letadlovou loď. Japonské lodi drží primát ohledně velikosti, jelikož nikdy nebyly postaveny větší bitevní plavidla. S tím souvisí i řada jiných prvenství. Pancíř lodi třeba na věžích dosahoval síly 650 milimetrů, což je ohromující číslo. Lodě navíc disponovaly obřími děly ráže 460 mm. Bismarck měl výtlak o téměř 20 000 tun menší, výrazně slabší hlavní děla a také pancíř. 

USS New Jersey

Třída Iowa se ohledně výtlaku, pancéřování a síly dělostřelectva pohybuje někde mezi výše zmíněnými loděmi. Měla devět 406mm děl ve třech věžích. Plný výtlak činil 45 000 tun a pancíř se pohyboval v hodnotách do 400 mm. Iowa ovšem jasně překonávala své potenciální protivníky v jedné věci a tou byla rychlost. Jamato bylo schopné vyvinout maximálně 27 uzlů, Bismarck dosáhl při zkouškách rychlosti třiceti uzlů, ale zřejmě to nebyl standard. Lodě třídy Iowa disponovaly schopností plout rychlostí 33 uzlů (61 km/h). Nebyla to náhoda, jedná se o rychlost tehdejších rychlých letadlových lodí. Iowy totiž byly určené primárně pro jejich ochranu a měly také schopnost dělostřelecké přípravy před vyloděním na tichomořských ostrovech.

Byly postaveny celkem čtyři jednotky této třídy a stavba dvou byla nakonec zrušena. Do služby se dostaly USS Iowa, USS Missouri, USS Wisconsin a USS New Jersey. Lodě byly několikrát reaktivovány. USS Iowa se účastnila války v Koreji a íránsko-iráckého konfliktu. USS Missouri a USS Wisconsin dokonce participovaly v První válce v Perském zálivu, kde používaly řízené střely Tomahawk. Všechny lodě byly na začátku devadesátých let vyřazeny ze služby, ale jsou udržovány pro případnou další reaktivaci. 

 

Mohly by Iowy zažít další návrat?

Pro položení základů modernizace bojových lodí existují čtyři věci, které by byly základem pro úspěšnou aktualizaci lodí. Bitevní lodě třídy Iowa byly navrženy v pozdních třicátých letech a měly posádky až 2 700 námořníků, což není v dnešní době možné. Za prvé musí být lodě totiž vysoce automatizované. Prvními kandidáty na automatizaci jsou starší mechanické systémy, jako jsou tři hlavní dělové věže, z nichž každý má vlastní osádku přes sto lidí, nebo lodní elektrárnu. Druhým prvkem je, že bitevní lodě přejdou ze střelného prachu na elektřinu. Loď bude potřebovat veškerou sílu, kterou může dostat k napájení nové generace zbraňových systémů. Jaderná elektrárna by poskytla energii v rozsahu megawattů vyžadovala by také méně posádky. Alternativou je elektrický pohonný systém, který pohání třídu Zumwalt, i když ve větším měřítku.

USS Zumwalt

Za třetí musí být bitevní lodě schopny potopit plavidla v dosahu nejméně dvou mil a zasáhnout pozemní cíle v rozmezí osm až tisíc mil. Lodě dlouhé 267 metrů se stanou hlavním cílem pro pozemní a námořní jednotky nepřítele a musí mít rozumnou šanci operovat mimo jejich dostřel. Čtvrtým prvkem je, že bitevní lodě budou v budoucnu čistě útočné zbraně určené k výpadům na pevninu a moře. Nebudou mít na palubě vyspělé radarové systémy ani nebudou vybaveny střelami rodiny Standard. Aby mohly ospravedlnit svou existenci, musí být schopny přispět co největší palebnou silou.

 

Raketové bitevní lodě Iowa (BBG)

 

Reaktivovaná bitevní loď nenahradí letadlovou loď, obě by fungovaly odděleně, ale symbioticky. Raketová bitevní loď s možností úderu na dlouhé vzdálenosti by potlačila nepřátelskou vzdušnou obranu, což dovolí palubním letounům volnější ruku nad nepřátelským územím. Na oplátku by letadlové lodě poskytli pro bitevní loď protiponorkové a protiletadlové krytí. Americká armáda chce proto modernizací změnit stroje třídy Iowa z bitevních plavidel (BB) na raketové bitevní lodě (BBG). Zadní dělová věž bude nahrazena polem vertikálních odpalovacích šachet systému MK. 41 v počtu 320 až 470 pro čistě útočné protilodní rakety dlouhého dosahu a rakety Tactical Tomahawk, případně jiné, s ještě delším dosahem. Zastaralé sekundární dělové věže budou odstraněny a nahrazeny čtyřmi railguny.

 

BBG by nebyly naprosto bezbranné, upgrade z počátku 80. let minulého století vedl k instalaci čtyř systémů Phalanx CIWS. Na jejich místě by americká armáda mohla instalovat novější odpalovací rakety SeaRAM, nebo dokonce obranné laserové zbraně o výkonu stovek kilowattů, jež by byly napájeny z jaderných reaktorů. BBG si zachovají přistávací plochu pro vrtulníky a lodě se budou spoléhat na doprovodné křižníky a torpédoborce, které budou bojovat proti leteckým a podpovrchovým hrozbám. K lodím třídy Iova by také měly být přidány námořní hlídkové letouny P-8 Poseidon či drony MQ-4 Triton.

Výsledkem této konverze je BBG, která by mohla potopit jakýkoli nepřátelský svaz chránící nepřátelský ostrov nebo pobřeží, a poté udeřit na vojenské cíle na samotné pevnině. Bitevní lodě třídy Iowa zůstanou v dohledné budoucnosti tím, čím nyní jsou, tedy muzei. Přesto, kdyby tu byla vůle a financování, existují velmi zajímavé věci, které by se mohly s nimi udělat. Úhledně by se mohly zacelit mezery ve struktuře US Navy a zvláště schopnosti bojovat a potopit nepřátelské lodě.

Zdroj: The National Interest

Autor: Robert Glenda

Tagy článku