Jak vážně míní vláda své programové prohlášení k obraně a bezpečnosti - obecné pojmy a žádná řešení

V programovém prohlášení vlády Petra Fialy je uvedeno, že „obrana země je základní úlohou státu". Bez zajištění bezpečnosti není stabilita a bez stability není prosperita.“ Ale obranu jako základní úlohu státu, zmiňuje až na stránce 29 z 53 a vnitřní bezpečnost a veřejnou správu až následně na straně 31.

Samozřejmě, nejsou to tak voličsky populární témata jako školství, zdravotnictví, zaměstnanost a rozvoj průmyslu, ale sama vláda říká: ,,Bez zajištění bezpečnosti není stabilita a bez stability není prosperita." Takže jak si vysvětlovat toto zasunutí obrany a bezpečnosti až někam do hlubin dokumentu a tím vyvolat pocit, že tato oblast má prioritizaci 50%, ať jsou prohlášení jakákoliv a závazky vůči spojencům jen kusem papíru.

Kromě prohlášení vlády je stále platný dokument MO z roku 2019 nazvaný „Dlouhodobý výhled pro obranu 2035“. Oba dokumenty hovoří o nutnosti stabilizace rozpočtu minimálně na 2 % HDP (a vládní program tvrdí, že to bude již v rozpočtu 2025), modernizaci armády a její schopnost nasaditelnosti a interoperability obraně teritoria, posílení pozemních sil, především 7. mechanizovaná brigáda apod. Skutečnost je poněkud v protikladu. Byl vybudován výsadkový pluk, jenž jistě má jiné úkoly než teritoriální obranu proti klasickým i hybridním hrozbám. Modernizace 7.mb, jež má být 1. ledna 2026 vyčleněna pro síly rychlé reakce, je celkem v nedohlednu. Tendr na moderní BVP se stále v čase posunuje a místo moderních MBT se utratí hromada peněz za tzv. „zhodnocení“ starých T-72M4 CZ.

V dokumentech je též uvedeno, že AČR by měla mít schopnost rotace či vystřídání jednotek v nasazení, a je jedno, zda se jedná o mírovou misi nebo válečný konflikt. Ale při existenci jednoho tankového praporu je tato možnost vyloučena, pokud by ovšem místo praporu nebyly nasazovány jednotlivé roty, tedy vždy 10 tanků. Ale to není válečná hitparáda a ČR ani spojencům to nijak zásadně nepomůže. Životnost tanků v moderním konfliktu se vzhledem k nasycenosti protitankovými zbraněmi kalkuluje v minutách.

Moderní, akceschopná a stabilní armáda

• · Budeme navyšovat výdaje na obranu země v souladu s našimi aliančními závazky tak, aby dosáhly úrovně 2 % HDP už v rozpočtu na rok 2025. Budeme prosazovat legislativní zakotvení této úrovně obranných výdajů jako minimální hranice.

Legislativní zakotvení, tedy zákonem stanovená výše rozpočtu, je něco jiného než každoroční handlování o penězích. Obrana však musí být připravena svěřené finance efektivně využít a nevracet do rozpočtu miliony jako nadbytečné a nepotřebné. Navíc probíhající ekonomická krize a schodek státního rozpočtu skýtá málo prostoru pro naději, že tento bod bude naplněn.

• · Do konce roku 2022 předložíme legislativní návrh systému dlouhodobě stabilního a efektivního financování armády a její modernizace formou „obranného fondu“.

Je to nepochybně zajímavá myšlenka, ale na co je „obranný fond“, pokud by měla armáda legislativně garantovaný rozpočet. V daném bodu se zdá, že vznikne další státem či resortem živený administrativní aparát. A jaké budou jeho pravomoci? Za finance v resortu odpovídá rozpočtová/finanční sekce, za akvizice či logistiku příslušná ředitelství nebo sekce, takže fond bude jen přeposílat peníze nebo bude mít nějakou přidanou hodnotu, krom toho, že peníze uložené u fondu nejsou v rozpočtu ministerstva, a tudíž nespotřebované se nemusí vracet ministerstvu financí a zdůvodňovat, proč nebyl rozpočet naplněn.

• · Zefektivníme akviziční proces. Budou zahájeny či dokončeny klíčové projekty modernizace. 

Toto prohlášení je slyšet od vlád i ministrů po mnoho let, ale zatím se nic nepodařilo. Pokud ministr či ministryně pouze prohlašuje, že legislativa je špatná, ale nepodnikne kroky k nápravě, tak se nic nezmění. Zefektivnění akvizičního procesu je také filozofický pojem. Pokud Odbor akvizic postupuje dle nyní platné legislativy, tak vysoutěží nejlevnější, a ne nejefektivnější řešení, proces nemůže urychlit a na protesty musí reagovat. Klíčové projekty modernizace, jak bylo uvedeno výše ve zmínce o BVP a MBT, ale je řada dalších, se stále posunují v čase, ať již s mašličkami nebo bez nich.

• · Do roku 2023 aktualizujeme strategické dokumenty (například Obrannou strategii ČR,Koncepci výstavby Armády ČR 2030 a další).

I v dokumentu „Dlouhodobý výhled…“ je uvedena povinnost aktualizace zmíněných dokumentů vzhledem k vývoji mezinárodní i ekonomické situace a potřeb armády. KVAČR 2030, tedy koncepce výstavby AČR a v něm např. uvedené časové termíny modernizace AČR, tedy realizace klíčových akvizic k naplnění závazků vůči NATO, jsou zcela mimo realitu, a především tento dokument zasluhuje přepracování s uvedením reálných termínů a schopností, nejen zbožných přání.

• · Do roku 2023 předložíme novelizaci zákona o zadávání veřejných zakázek s ohledem na specifika obranných akvizic.

K tomu již bylo řečeno a napsáno mnohé. Náměstci pro vyzbrojování přicházejí a odcházejí, akvizice se zdržují a zdražují, časové horizonty jsou jen čísla na papíře a potřeby obranyschopnosti státu nejsou naplňovány. Respektive v mnoha případech to je jen díky tomu, že obsluhy klíčových systémů jsou „srdcaři“ a udržují je v chodu i mnoho let po ukončení jejich oficiální životnosti. A jak tuto problematiku řešit není až tak jaderná fyzika. V mnoha případech se politici odvolávají na to, že převezmeme model řešení z té či oné země, ale co se obrany týče, tak nic nejde. Ale stačí se podívat, jakým způsobem modernizují všechny sousední země a další partneři z EU a NATO, a to AČR neřeší finančně nejnáročnější položku, a tou je námořnictvo. Proč jinde to jde a v ČR stále není vůle, jen prohlášení.

• · Posílíme financování projektů vědy a výzkumu v oblasti obrany a bezpečnosti a budeme investovat do moderních technologií v oblastech, jako jsou kybernetická obrana a autonomní zbraňové systémy (například robotika a umělá inteligence).

Tento projekt však není jen otázkou ministerstva obrany, ale spoluprací napříč spektrem, takže zapojení výzkumných ústavů, vysokých škol a univerzit a dalších subjektů aktivních v tomto segmentu. A pak opět dojde na diskuzi, kdo to zaplatí, vláda, zřizovatel nebo resort obrany.

• · Podpoříme zapojení českého obranného průmyslu do projektů financovaných z Evropského obranného fondu a Inovačního fondu NATO.

Není jasné, jak si vláda danou podporu představuje. Bude finanční, materiální, politická nebo jiná. Pokud vláda nebude v daných fondech mít aktivní zastoupení a diplomaty tvrdě prosazující naše zájmy, a to i proti silnějším hráčům, jako jsou Francie, Polsko nebo Německo, jsou firmy českého obranného průmyslu na tomto poli odsouzeny jen k paběrkování a sbíráni drobečků.

• · Budeme usilovat o zajištění kvalitních podmínek pro vojáky a výkon jejich služby a o plnění náborových cílů.

Plnění náborových cílů zní jako preference kvantity nad kvalitou, prostě naplnit tabulkové počty. Podle posledních poznatků je vždy zájem o službu v AČR vyšší v období ekonomické krize, kdy civilní firmy propouštějí. Pozitivem armády je stabilní a garantovaný plat, nevýhodou je jeho tabulkové omezení, kdy v civilním sektoru se dá vydělat více. A nedostatek má armáda na nejnižších funkcích, jako jsou řidiči nebo kulometníci, a pak na specializovaných postech, jako je IT nebo zdravotnictví. Státní sektor prostě platově civilnímu ve specializacích konkurovat nemůže. Kvalitní podmínky pro vojáky a výkon služby se vrací opět k legislativě a akvizicím. Pokud MO není schopno zajistit boty nebo polní stejnokroje, opravy či modernizaci techniky, zásoby munice či náhradních dílů, ať již liknavostí nebo kvůli legislativě, vojáci na všech úrovních budou mít problém s podmínkami služby. Jistě že generál vždy dostane, co potřebuje, ale ti muži a ženy, co se brodí bahnem, si mnohdy musí poradit sami. A již několikrát bylo publikováno, že výstroj si nakupovali v Army shopech, protože vláda a ministerstvo nebyly schopni je vystrojit a zabezpečit.

• · Do konce roku 2022 předložíme ústavní novelu, na základě, které by vláda mohla akceschopněji rozhodnout o vyslání vojáků například za účelem osvobození občanů ČR či do zahraničních operací v rámci Sil velmi vysoké pohotovosti NATO.

Předložit návrh ústavní novely je jedna věc, kdy by mohl být návrh schválen je věc jiná, jak ho podpoří nebo roztrhá parlamentní opozice a Senát, případně prezident. Ústava je zákon všech zákonů, takže všichni budou velmi opatrní k jakýmkoliv změnám. Armáda musí být právě pro tyto operace, především záchranu občanů, velmi flexibilní. Tzv. „časové okno“ pro evakuaci a záchranu bývá velmi malé a čekat, až skončí hádky vládní koalice a opozice může tyto občany odsoudit k smrti. Lepší varianta je, že se vždy najde partner, který danou práci vykoná ve prospěch ČR v rámci evakuace vlastních občanů, ale to nejde do nekonečna. Pak je ČR spíše jako pijavice, všichni nasazují životy a ČR z toho těží, především politicky na domácí scéně, když se to podaří. Když se to nepodaří, tak za to mohou jiní a náklady a politickou odpovědnost nese taky někdo jiný. Toto není zdravé prostředí.

Nasazení AČR v rámci Sil NATO vyžaduje, aby vyčleněné útvary byly moderně vystrojeny a vyzbrojeny, aby byl jasný mechanizmus jejich zásobování a doplňování a aby bylo možno reagovat na vzniklou situaci ihned. V zemích s prezidentským režimem, jako USA nebo Francie, má prezident právo okamžitě rozhodnout o vyslání ozbrojených sil na omezenou dobu a pak je další setrvání vázáno na rozhodnutí parlamentu. V ČR se vše musí nejdříve diskutovat, a pak je možno vojáky nasadit, ale to už může být po válce, navíc není stanoveno, že budou vyslány bojové jednotky. Doposud byla příspěvkem ČR většinou polní nemocnice, vojenská policie, instruktoři, chemici. Výjimkou je nasazení 601.skss z Prostějova k bojovým misím v Afghánistánu společně s americkými kolegy. Mnohdy to vyznívalo jako přání politiků, aby to moc nestálo, aby se nic nestalo a aby mohli získat politické body. Ale přístup, že „budeme bránit NATO a ČR do posledního koaličního vojáka“ se partnerům brzy přestane líbit a ČR pak bude sklízet jen škody.

• · Do poloviny roku 2022 předložíme návrh mandátu pro vyslání ozbrojených sil do zahraničních misí a operací na období let 2023 a 2024. Nasazování naší armády mimo území ČR bude v souladu s našimi definovanými zahraničně-politickými zájmy. Prioritou je zajišťování kolektivní obrany a stability na východní a jižní hranici Severoatlantické aliance, boj s terorismem a řešení migrace v místech, kde vzniká (například subsaharská Afrika).

Nasazení armády ve společných misích může zahrnovat jednoho analytika ve Velké Británii, nebo technika na Sinaji, stejně jako kontingent v Mali či jinde. Pak už jen padají otázky, zda kontingent bude bojovou jednotkou, jako třeba výsadkový pluk nebo brigáda rychlého nasazení, zda ČR v některých situacích bude schopna a ochotna stát v roli „lead nation“, tedy vůdčí entity v misi, zda vyšle i těžkou techniku a letectvo, nebo zda to znamená 1-2 lidi nebo nekonfliktní/nebojové jednotky s cílem zapíchnout vlaječku do mapy, ale neplnit závazek definovaný v románu o 4 mušketýrech – „jeden za všechny a všichni za jednoho“.

Ministryni obrany čeká mnoho práce na základních strategických dokumentech, na legislativě k akvizicím a legislativě k nasazení sil a prostředků AČR v mimořádných situacích a v zahraničí. Každopádně pokud nová vláda chce získat i důvěru občanů, toto musí být zpracováno a naplňováno.

 

Zdroj: www.vlada.cz