Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Odpalování rakety ze systému HIMARS (ilustrační obrázek)
Delší dobu jsou publikovány zprávy, jak Rusku dochází ten či onen zbraňový systém, rakety, tanky, vrtulníky apod. Ale o druhé bojující straně, tedy Ukrajině, není publikováno nic, ale zásadním momentem je, co všechno Ukrajina žádá, tedy čeho má nedostatek.
Rusko efektivně zablokovalo možnost dodávek Ukrajině po moři a její schopnosti vývozu do zahraničí, tedy získán financí. V dobách SSSR byl obranný průmysl, po zkušenostech z 2. světové války, přesunut na východ. Tak jako v ČSSR na Moravu a Slovensko, v SSSR na východ, kde zde hoří největší boje na Ukrajině, jako je Charkov. Vzhledem k diverzifikaci byla Ukrajina výrobcem letounů Antonov, leteckých motorů firmou MotorSich, nebo v Černomoří výrobcem lodí. Toto všechno je nyní zablokováno.
Nyní o všechny tyto možnosti přichází. A Rusko se vrací ke stylu boje, jenž se osvědčil po staletí. Dělostřelectvo, respektive palebná příprava, hraje zásadní roli, a to jak vojensky, tedy zničení cílů. Tak i psychologicky. Děla, hmoždíře, minomety, houfnice, kanónové houfnice nebo raketomety jsou prostředky dělostřelectva, jež mohou před útokem buď zmenšit sílu protivníka, nebo rozbít jeho útočné či logistické formace.
Rusko na ukrajinské bojiště dislokovalo všechny typy dělostřelectva, od velkorážných PION po raketomety GRAD. Pro ukrajinské obránce so toto stává psychologickým terorem. Klasicky byla provedená palebná příprava, tedy dělostřelectvo pálilo na určité pozice, a pak byl zahájen útok. Dostřel je kalkulován obvykle u minometů do 12 km, u houfnic do a salvových raketometů do 20 km. Ale s moderní municí se vše mění, stejně jako s nasazením velkorážných zbraní.
Například dělostřelecká munice EXCALIBUR ráže 155 mm má dostřel až 70 km. Takže pro obránce je náročné, zda se palba blíží zepředu, zezadu nebo ze všech stran, což znamená kde a jak se krýt. Už za první světové války se potvrdilo, že dělostřelecký granát nedopadne dvakrát do jednoho místa, takže ochrana byla skočit do kráteru po výbuchu, protože ohřátá hlaveň mění balistickou křivku letu granátu. Ale s inteligentní naváděno municí se na toto nelze spolehnout, a navíc do jednoho kráteru se všichni nevejdou.
Ukrajinské síly mají dostat z USA raketomety HIMARS, ale střely do nich s omezeným dostřelem, takže Ruská armáda po jejich detekci na ně může vést palbu z bezpečné vzdálenosti. A je pravděpodobné, že Rusko bude zásobovat své síly municí rychleji, než mohou být dodávky z USA. Pokud by mělo dojít k vyčerpání zásob, pak spíše na Ukrajině než v Rusku.
Ukrajina, na rozdíl od Ruska, má zřejmě dostatek pouze ručních zbraní a munice do nich, zásoby všeho ostatního se krátí. Nemůže vybojovat vzdušnou převahu, dodávky dělostřelecké munice všech typů váznou, tanky nebo BVP nikdo kromě ČR Ukrajině neposkytl, ale i tak jsou evidentní ztráty. Pokud má ztráty v bojích ruská armáda, musí je mít i ukrajinská. A jak je publikováno, v oblasti Charkov nebo Donbas probíhají těžké boje. Těžké boje znamenají i těžké ztráty na obou stranách, v technice nebo lidské síle.
Co by Ukrajina potřebovala momentálně, je plynulé doplňování, tanků, letounů, dělostřelectva, munice. A na co samozřejmě dojde, je i možnost v protiútoku stavět pontonové mosty, kdy ty původní byly zničeny při ústupu zastavit agresora, nebo v rámci boje.
Některé zbraně, jako termobarické, zřejmě Ukrajina v arzenálu nemá, další, jako protipěchotní miny, jsou úmluvami zakázány. Ukrajina tedy potřebuje cokoliv, co je legální, plynule doplňováno a schopno zastavit agresora, případně ho vytlačit ze svého území. A není možno dodávat systémy, jež vyžadují dlouhodobý výcvik, Ukrajina je potřebuje tady a teď, protože pak již bude pozdě.
Zdroj: Defence Blog