foto: Jana Černochová/Jana Černochová
Vojáci pomáhají s následky pandemie, pomáhají v sociálních zařízeních, postavili záložní nemocnici, jezdí se sanitkami, posilují policii, kde je zapotřebí, slouží v zahraničních operacích ve prospěch našich zahraničně-politických zájmů a připravují se na obranu země, pokud by byla přímo ohrožena. Asi by se toho dalo vyjmenovat ještě víc.
Není absurdní po takovém výčtu debatovat o tom, že by se armádě měly sebrat peníze? Jistě, riskuji, že se dočkám podobné odpovědi jako Kefalín: „A terazky mi povedztě, Kefalín, čo vy si predstavujetě pod takým slovom absurdný?“, ale snad nikoli od lidí, kteří jsou schopni přemýšlet.
Ve středu 18.listopadu 2020 budeme s kolegy z Výboru pro obranu probírat rozpočet Ministerstva obrany na rok 2021. Myslím, že to bude debata bouřlivá a jsem zvědava, zda komunističtí kolegové zdvihnou požadavek na odebrání deseti miliard korun z armádního rozpočtu, jak již několik týdnů vyhrožují. Věřím, že výbor nic takového nedoporučí, naopak.
Komunistům totiž rozhodně nejde o armádu a její rozpočet, respektive peníze na čelení následkům koronaviru. To je pro ně možná vedlejší efekt. Jde o vydírání a erozi naší obrany, především spojeneckých vazeb. Ty jsou jim trnem v oku přes třicet let, takže využívají každé příležitosti, aby je podkopali. A naše jednání den po 31. výročí Sametové revoluce je v tomto symbolické.
Už slyším hlasy, že jdeme do ekonomicky nejisté doby, že potřebujeme peníze v nemocnicích, na vakcinaci, na podporu průmyslu a služeb. Naprosto souhlasím. Ano, čekají nás ekonomické turbulence, respektive již jsme vpluli do rozbouřených vod. Ale není přeci možné vytloukat klín klínem. Není možné proti sobě stavět potřeby armády či policie a škol či zdravotnických zařízení. Tento antagonistický přístup bude pouze rozdělovat a státu ani jeho občanům ku prospěchu nebude. Armádu nenávratně poškodí a přerozdělení peněz nebude vidět.
To, co potřebujeme je ucelený přístup a rozhodně nerezignovat na primární funkce státu, jimiž jsou obrana, bezpečnost a zajištění spravedlnosti. Tato pandemie není poslední krize, která přišla. Namísto látání je už na čase, aby vláda přišla s uceleným programem obnovy na několik let, který bude zahrnovat jak potřeby, tak jejich naplňování v širším kontextu. A aby konečně začala hledat úspory například na provozu státu, byrokracii, elektronizovala a racionalizovala agendy. Zadlužovat stát nepůjde do nekonečna.
V návrhu rozpočtu Ministerstva obrany na rok 2021 se mimo jiné píše: „…tempo růstu výdajů na obranu nastavené ve střednědobém výhledu, není dostačující pro naplnění politického závazku České republiky vůči NATO z roku 2014, tj. dosažení podílu výdajů na obranu na HDP ve výši 2 % v roce 2024.“
Toto beru jako vyjádření rezignace na slib, který jsme dali primárně sobě a armádě, kterou – jak se všichni shodují – je nutné modernizovat a našim spojencům, díky kterým máme nejlepší bezpečnostní záruky v historii. Rezignace na vyšší výdaje a směřování k dvěma procentům je naprosto špatně, protože budeme pokračovat v udržování armády, která má ode všeho trochu a doufá, že jednou dokoupí zbytek, která nemá dostatečné zásoby, opravenou infrastrukturu a podobně.
Můžu si ukroutit hlavu, když někdo říká, že máme malou armádu, která neubrání ani jeden kraj a zároveň říká, že se jí mají sebrat peníze. Je to jednak přitroublý argument a zároveň pokrytectví nejhrubšího zrna.
Stačí se podívat do návrhu rozpočtu ministerstva obrany na příští rok, aby každému došel skutečný stav věcí. I při tomto rostoucím tempu není možné pokrývat vytyčené potřeby obrany naší země, a tak se musí „žonglovat“. Třeba tím, že se začnou peníze z personálu přesouvat do investic a zpomaluje se nábor, což mi přijde zcela špatně a budeme se o tom určitě na výboru bavit. Stejně jako o tom, proč se škrtly peníze ve výzkumu, vývoji a inovacích. Je řada věcí, které se musí zlepšit, od přeoptimistických akvizičních plánů a nepřipravených projektů vedoucích k přehazování peněz z roku na rok mezi položkami, až po neschopnost čerpat adekvátně peníze v průběhu roku. To ale není důvod, proč rezignovat na modernizaci naší armády a začít škrtat rozpočet.
Již po několikáté za posledních třicet let se nacházíme na rozcestí, co se týče zajišťování naší obrany. Říká se, že jen blbec se nedokáže poučit… Je to na nás.
Jana Černochová
předsedkyně Výboru pro obranu ČR
Tagy