Autor fotografie: Ministerstvo obrany, Public domain|Popisek: Ministryně obrany Jana Černochová
V bouři, která se strhla ve veřejném prostoru kolem výdajů Ministerstva obrany, do jisté míry zanikla nespravedlivě zcela zásadní fakta. Díky rozhodnosti a vytrvalosti Jany Černochové Česká republika dostála svému spojeneckému závazku a prostředky se daří investovat účelně.
Diskuse jsou živeny kromě vnitropolitických výroků v právě zahájeném volebním roce především očekávaným tlakem nastupujícího amerického prezidenta Trumpa, a v poněkud jemnějších konturách také generálního tajemníka NATO Marka Rutteho. První hovoří až o 5 % HDP, které by členové NATO měli vydávat, druhý pak o 3,5 %, přičemž dosavadní závazek a doporučení minimálních výdajů představuje 2 % HDP. Česká republika jej po dlouhých desetiletích za rok 2024 splnila. Jistě se může stát, a Jana Černochová o tom od začátku otevřeně hovoří, že Aliance některé výdaje českého rozpočtu do požadované míry celkových obranných výdajů neuzná. Jde o výdaje, které s obranou souvisejí jen při značném nadhledu - ale nepředstavují současně kritický podíl na výdajích, a z ryze praktického hlediska je lhostejné, bude-li výsledkem 2,01, nebo 1,96 % HDP.
Jana Černochová: 2 % HDP jsou podlaha, nikoli strop
Výsledek rovněž ovlivní růst HDP. Ten si všichni přejeme, ale nejde ho neplánovat, nejde s ním dopředu s jistotou počítat, a Ministerstvo obrany a potažmo vláda musely pracovat s odhadem. Jestliže HDP pak roste rychleji a zemi se daří lépe, výdaje v rozpočtu stanovené podle skromnějších a opatrnějších odhadů jsou relativně nižší. I v tomto ohledu ministryně obrany hrála a hraje s veřejností otevřenou hru a říká, že v budoucnu bude vhodné rozpočtovat prostředky na obranu s určitým přesahem (2,1–2,3 % v případě cíle 2 % HDP), který tato rizika eliminuje. Současně od začátku upozorňuje, že 2 % HDP jsou podlaha, nikoli strop výdajů na obranu. A i v tomto směru má samozřejmě pravdu.
Vnitřní dluh ozbrojených sil nahromaděný za všech předchozích vlád nelze splatit z roku na rok, a nelze jej splatit v situaci, kdy jsme se teprve v prvním roce ocitli nad stanovenou laťkou, a to jen velmi těsně. Přesto nelze zpochybnit, že modernizace armády se skutečně rozběhla. A je na místě přiznat také dnešní opozici její podíl na tomto procesu – a i v tomto ohledu jedná Jana Černochová férově. Její předchůdce a dnešní předseda sněmovního výboru pro obranu Lubomír Metnar (ANO) rozhodl o řadě velmi významných zakázek (namátkou a především o samohybných dělech ráže NATO 155 mm, o protiletadlových kompletech SPYDER, o radarech MADR, a konec konců i o moderních vrtulnících systému H-1 – problematizované akvizici, která ale nezpochybnitelně přinesla armádě moderní výzbroj), a v tomto směru měla Jana Černochová nač navazovat.
Zkušený tým odborníků Ministerstva obrany
A navazuje ve velkém stylu, navzdory dojmu, který lze nabýt při pročítání nejen opozičních příspěvků do veřejné diskuse. Obrovský skokový nárůst výdajů na obranu, který i v reakci na zhoršené bezpečnostní prostředí v Evropě a obecně ve světě přichází o rok dříve, než bylo původně plánováno (a s podporou hlavní opoziční síly), zvládá Ministerstvo obrany administrovat nejen s velkým přehledem, ale také účelně. A jistě i s vypětím všech sil, protože přes násobný nárůst agendy a objemů nedochází k personálnímu posílení příslušných sekcí ministerstva. A i za to je na místě Janu Černochovou a její tým pochválit.
Tento tým tvoří zkušení odborníci, a i když lze litovat odchodu všemi, včetně nejpřísnější opozice, právem chválené vrchní ředitelky Sekce ekonomické Blanky Cupákové, hlavní ekonomka rezortu, není důvod pro obavu, že by v nadcházejícím období rezort ztrácel akceschopnost. Během poslední schůze výboru ostatně ministryně Černochová naznačila, že úkoly po odchodu Cupákové převezme Richard Vítek, zkušený ředitel Odboru správce kapitoly. Spolehnout se bude moci na svého kolegu Zdeňka Rozinu, ředitele Odboru rozpočtu od roku 2020, dalšího zkušeného vojáka a ekonoma. Všichni tři jmenovaní přišli na své stávající posty v době působení exministra Metnara, což je někdy opomíjený prvek, který dokládá žádoucí apolitičnost, nestranický přístup vlád k obraně.
Byla zahájena výroba BVP CV90, do armády přicházejí nové tanky, jedná se o moderních Leopardech 2A8. Česká republika vstupuje do elitního klubu uživatelů letounů 5. generace. To samo o sobě s sebou přinese automatický tlak na modernizaci systémů, nové schopnosti a potřebu interoperability, a promítne se to nepochybně pozitivně do dalšího rozvoje armády. Se 2 % HDP současně nelze dělat zázraky, a je tedy jen logické, že některé méně naléhavé projekty musely být odloženy. Lze předpokládat, že jakmile to případné další navýšení obranných výdajů umožní, vrátí se na pořad dne ještě před současnou lhůtou (jde především o samohybné minomety ráže 120 mm nebo lehká útočná vozidla, jejichž pořízení bylo odsunuto za rok 2030, ale obecně o celou řadu dílčích akvizic, které si každý dovede představit, že je armáda potřebuje – od prostředků protivzdušné a protidronové obrany po salvové a dalekonosné raketomety).
Další navýšení výdajů na obranu je potřebné
Aby se modernizace ozbrojených sil dále zdárně rozvíjela, a současně aby byl umenšován stále existující dluh, je třeba, ač to minimálně u části občanů nevzbudí nadšení, výdaje na obranu dále navyšovat. Zřejmě velmi obtížné k Trumpovým 5 %, což dnes představuje částku přes 400 miliard korun; ale postupně ke 3 %, s přesahem k Markem Ruttem zmíněným 3,5 %, nepochybně reálné je, a připustil to i premiér Fiala. Armáda v tu chvíli definitivně přestane být Popelkou, kterou byla od začátku století do nedávné doby, a stane se zřetelně moderní silou, která bude mít potenciál ve spolupráci se spojenci jakéhokoli případného agresora účinně odradit. Tento proces nastartovala ve složité situaci Jana Černochová, a ať již po volbách ve své funkci skončí, nebo bude pokračovat, rozhodně bude na čem dále stavět. Směr je správný.