Japonské vrtulníkové torpédoborce třídy Hjúga mají potenciál nést letouny F-35

Japonské vrtulníkové torpédoborce třídy Hjúga mají potenciál nést letouny F-35
Autor: U.S. Navy, CC Public Domain Mark 1.0|Popisek: DDH-181 Hjúga a USS George Washington
06 / 08 / 2020, 13:00

Hjúga a Ise byly starší bitevní lodě japonského císařského námořnictva, které vstoupily do služby na konci 1. světové války. V důsledku ztrát letadlových lodí a ve snaze nasadit plavidla racionálněji byly během druhé světové války upraveny na hybridní letadlové lodě. Stejná jména po provinciích v prefekturách Mijazaki a Mie nesou od roku 2009 moderní lodě vzdáleně podobného určení: vrtulníkové torpédoborce DDH-181 Hjúga a DDH-182 Ise. Ač menší než následující třída Izumo, patří v době rostoucího napětí ve východní a jihovýchodní Asii k oporám Japonských námořních sebeobranných sil (JMSDF).

Svými parametry odpovídají lehkým letadlovým lodím, italskému Giuseppe Garibaldimu (vstoupil do služby v roce 1985) nebo již vyřazenému španělskému Príncipe de Asturias (1988-2013). Japonské označení pro kategorii lodí zní Goei-kan – doprovodná loď, a proto anglicky destroyer a česky torpédoborec, přičemž torpédomety vyzbrojené jsou také.

Tradice vrtulníkových torpédoborců moderního japonského námořnictva vede až do 70. let ke třídě Haruna (Haruna a Hiei), která nesla tři vrtulníky SH-60 Seahawk, námořní variantu pozemních Černých Jestřábů. Od počátku 80. let sloužily, až do roku 2017, v japonském námořnictvu modernější torpédoborce třídy Širane, rovněž se třemi vrtulníky na palubě. Ty měla třída Hjúga (DDH-181 Hjúga a DDH-182 Ise) nahradit, ale ze služby odešly až po zařazení lodí Izumo a Kaga, jež jsou větší variantou lodí třídy Hjúga.

Třída Hjúga jsou lodě určené primárně k protiponorkovému boji, a za tím účelem nesou tři protiponorkové SeaHawky ve verzi SH-60K. Současně jsou vybavené technikou pro efektivní velení a řízení a mohou sloužit jako vlajkové lodě. Kromě letounů nesou 16 protivzdušných raket SeaSparrow (ESSM), dva protiletadlové a protiraketové systémy Phalanx, což jsou radarem naváděné 20mm kanóny Vulcan, 12 protiponorkových raket RUM-139, které přepravují k cíli na padáku spouštěná torpéda, a dvěma trojhlavňovými torpédomety ráže 324 mm.

video: youtube

Pokud jde o letouny, standardně obě lodě, Hjúga a Ise, nesou tři zmíněné protiponorkové SeaHawky a jeden MCH-101, což je AgustaWestland AW101 modifikovaný společností Kawasaki, užívaný jednak proti námořním minám (AMCM), jednak jako transportní. V roce 2013 proběhly úspěšné zkoušky nasazení V-22 Osprey americké námořní pěchoty, a nejen s ohledem na zostřující se politickou situaci není vyloučeno, že lodě projdou úpravou, aby mohly nést letouny s charakteristikou VTOL/STOVL (kolmý vzlet a přistání/krátký vzlet – kolmé přistání) jako Harriery a spíše F-35 Lightning II, kterých japonsko objednalo deset, dalších 40-60 pořídit plánuje, z nichž 38 by postavila licenčně firma Mitsubishi, a v delším horizontu jsou plány ještě velkorysejší.

Japonsko dlouhodobě trpělo syndromem agresora z druhé světové války, tedy proto jsou ozbrojené síly nazvány SDF - tedy síly sebeobrany. Vzhledem k vývoji situace v regionu i širším strategickém rozměru Japonsko pochopilo, že obrana pobřeží začíná v poměrně velké vzdálenosti a umožnila JMSDF účast v mezinárodních operacích, avšak nikoliv jako útočná síla, ale jako podpora. Nové lodě nedisponují agresivním charakterem, ale jsou spíše určeny k vrtulníkové ochraně a obraně plavidel ve svazu. Jiný příběh však znamená zařazení F-35 Lighting II VTOL/VSTOL na paluby těchto lodí. Zde se již zcela jistě jedná o ofenzivní zbraňový systém. Navíc pro VTOL je nutno upravit vzletové paluby, aby byly schoppny odolat tlaku a teplotám z motorů F-35. Jedno se zdá být jisté, Japonsko se bude čím dál tím více vymezovat proti rostoucí námořní i vzdušné síle sousední Číny. Otázkou je, kam až toto poměřování dojde, Japonsko má za sebou USA, Čína se pravděpodobně může spoléhat na Rusko.

Podobně jako armáda je moderní japonské námořnictvo přirozně svázáno zdrženlivostí v nasazení s ohledem na pacifistickou ústavu poválečného císařství. Přesto patří mezi nejmodernější a nejsilnější námořní síly světa, a je v oblasti východní Asie významnou protivahou severokorejských a zejména čínských ozbrojených sil.

Hjúga a Ise svými jmény odkazují ke dvěma lodím vzdáleně podobné role – bitevním lodím Ise a Hjúga zařazeným do služby na sklonku první světové války, které prošly v letech 1943-1944 konverzí na hybridní nosiče letounů – především průzkumných a hlídkových hydroplánů.

 

Zdroj: naval-technology.com

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace