Příští vláda musí zajistit vyvážený přístup k vnější i vnitřní bezpečnosti, říká Jaromír Průša

Security Magazín přináší rozhovor s předsedou sdružení ASIS International ČR/SK, panem Jaromírem Průšou. Tématem jsou předvolební programové priority v oblasti obrany a bezpečnosti.

Zásadním nejen předvolebním tématem jsou a budou výdaje na obranu. V ČR je uzákoněné v minimální výši 2 % HDP, hovoří se o 3-3,5 %, případně až 5 % se započtením mimorezortních výdajů. Jak by podle Vašeho názoru měla budoucí vláda k otázce financování obrany přistoupit?

Výdaje na obranu ve výši 2% je tak dobré v době míru. Ne v situaci, ve které se teď nacházíme v návaznosti na globální hrozby. Mě mrzí, že se politické strany nejsou schopny na zásadní věci, jako je obrana, domluvit  a vše berou jako politický boj. Problém bude, jak vysvětlit obyvatelstvu, že je to potřeba, a také jasně definovat, na co to bude použito. Skutečnost „za co to utratit“, jaké vybrat priority a především, jak zabezpečit, aby vše dobře fungovalo.

Jsme svědky situace, kdy se vyrábí batohy v Číně, transportují se přes Rusko, nakoupená balistická ochrana nevydrží dle stanovené záruční lhůty a životy vojáků jsou ohroženy, a vidíme předražené polní kuchyně. To moc na důvěryhodnosti nepřidá a atmosféře zásadních diskusí o výdajích na obranu nepomáhá. Jsme v době, kdy se ministr obrany nesmí bát podepisovat zakázky z obavy, aby nebyl v budoucnu trestně stíhán.

Země NATO, kromě Španělska, se dohodly na deklaraci blížícího se summitu. Ta počítá s navýšením výdajů dvaatřicítky na obranu na 5 % HDP do roku 2035. Na tomto příkladu vidíme, že nejsme jednotní, nejen, že v rámci EU nemáme společnou zahraniční politiku, ale nejsme schopni se v rámci NATO domluvit.

Pro obranyschopnost České republiky a zejména pro zajištění potřeb ozbrojených sil v době krize je klíčová role domácího obranného průmyslu. Měla se by příští vláda v maximální možné míře zasazovat o co nejvyšší podíl domácího průmyslu na těch strategických zakázkách, u nichž z definice věci musí být dodavatelem zahraniční společnost?

Vzhledem k tomu, co se děje ve světě a nedá se 100% spoléhat na partnery ze zahraničí a jejich dodávky, tak je důležité maximálně využít naše domácí kapacity výroby střeliva a munice, a podporovat nové projekty. Důležitá spolupráce v rámci NATO. Musíme se velmi posunout i v myšlení a hodně ve vysvětlování, proč je obrana důležitá. Nikdo normální válku nechce, ale tím, že jí budeme odmítat jen slovně, nebudeme na ni připraveni, nebudeme nic dělat pro vlastní obranu země, to nás může do budoucna ohrozit. Být připraven, svojí přípravou „odrazovat“, je velmi důležité jak pro partnery v NATO, tak i pro potencionálního nepřítele.

Obraně, vnější bezpečnosti, je věnována velká pozornost, a to zejména s ohledem na zhoršenou bezpečnostní situaci v důsledku pokračující ruské agrese proti Ukrajině. Vnitřní bezpečnost je ovšem neméně důležitou oblastí. Je na místě uvažovat o pevném stanovení minimálních výdajů na vnitřní bezpečnost po vzoru obrany, jejich stabilitě, a obecně trvat na vyváženém přístupu vlády k vnější i vnitřní bezpečnosti, například proto, aby si jednotlivé sbory vzájemně nekonkurovaly na trhu práce?

Příští vládu bude čekat úkol, jak zajistit vyvážený a koordinovaný přístup pro oblast vnější i vnitřní bezpečnosti.Podmínky (nejen) finanční musí být srovnatelné pro policii, vojáky, vězeňskou službu, celníky, tajné služby. Rozpočet na vnitřní bezpečnost musí být předvídatelný, konstantní a stabilní. Současný policejní prezident ČR ho navrhuje v řádu asi 1,5% HDP, kdy se ale nemusí každý rok zvyšovat tak rapidně, jak u obrany.

Musíme se připravit na nové věci, například návrat Čechů co bojují na Ukrajině i příchod bojujících Ukrajinců za svými rodinami. Tihle lidé mají díky bojovým zkušenostem jiný žebříček hodnot. Nebudou mít status válečného veterána a Česká republika nemá dostatečnou kapacitu psychologů, kterou budou ti lidé potřebovat. A nemáme další kapacity na jinou podporu včetně případné zvýšené kriminality. a to bude stát peníze.

Specifický bod, který navazuje na předchozí otázku, se týká také zmíněného přednostního využívání domácího obranného a bezpečnostního průmyslu. Mělo by se ministerstvo vnitra v maximální možné míře snažit pořizovat výzbroj a výstroj od domácích výrobců, a pokud možno unifikovat vybavení policistů a vojáků v těch oblastech, v nichž to je z hlediska operační interoperability, ale také ekonomických benefitů domácí produkce výhodné?

Má to svá pro i proti. Každá složka (armáda, policie) může mít spoustu společného, ale současně může potřebovat i rozdílné vybavení především ve zbraních, specificky například u speciálních sil. Pokud ale u řadových, prvosledových, případně zásahových jednotek lze najít shodu a nebudou se ve svých požadavcích lišit, pak samozřejmě má unifikace výzbroje zcela zřejmé výhody nejen operační, ale také ekonomické (množstevní slevy, podpora domácího průmyslu, multiplikační efekty) a logistické (údržba, bezpečnost dodávek). Prospěšná pro bezpečnostní složky může být také unifikace výstroje v podobě taktických vest, nosičů plátů, přileb, doplňků pro zbraně (noktovizory, kolimátory, tlumiče). Určitým otazníkem v tomto ohledu může být prostředí evropské legislativy.

Původní cíle AČR v oblasti početních stavů hovořily o 30 tisících profesionálů a 10 tisících aktivních záložníků k roku 2030. To bude při současném tempu odchodovosti a náborů přes nedávné navýšení platů a příspěvků velmi náročným úkolem - a armáda na základě zanedlouho přijatých Capability Targets 2025 hovoří o potřebě více než 37 tisíc vojáků. Co by měla budoucí vláda dělat, aby ozbrojené síly v tomto ohledu podpořila a aby také vytvořila vhodné předpoklady pro efektivní vytvoření mobilizačních záloh?

Po 20letech se konečně zvyšuje podpora obranného rozpočtu, mění se strategie a taktika. Stát, Ministerstvo obrany, vláda a armáda musejí najít způsoby, jak zatraktivnit, zaplatit a naplnit kvóty armády, aktivních záloh, a vytvořit také širší zálohu armády pro případ krize.

Dovolím si odvyprávět příběh z Bezpečnostní konference v Plzni, kde se popisoval dobrovolný vojenský výcvik pro studenty. Někteří studenti před výcvikem neuměli „zapnout pračku“ a většina z nich nikdy neběžela. Taková obyčejná věc jako je běh... Ale má to dobrý konec, kdy po ukončení výcviku všichni základní fyzické normy splnili. Nesmíme zapomenout ani na takové věci jako je výstroj a výzbroj, myslím, že máme problém i pro stávající vojáky, natož pro Aktivní zálohy, a tomu se budeme muset věnovat.

S otázkou výroby munice a střeliva v České republice souvisí také otázka produkce střelných prachů. Ministerstvo průmyslu a obchodu je jediným akcionářem společnosti Explosia, která patří mezi významné producenty celoevropsky. Nebylo by na místě uvažovat o převodu tohoto strategického podniku do gesce Ministerstva obrany, aby tím bylo usnadněno plnění potřeb obranného průmyslu na základě požadavků ozbrojených sil v tomto ohledu?

Naprosto souhlasím. Explosia je klíčový dodavatel v rámci obranného průmyslu. Tím, že by byla pod Ministerstvo obrany, by se zařadila do strategického plánování obrany ČR, zlepšila by se efektivita poptávky, koordinace a to i v rámci NATO. Možná by šlo výrobu kapacitně navýšit, nebo podnik rozšířit.

Tagy