foto: Ministerstvo obrany, Public domain/Ministr obrany Jaromír Zůna
V posledních týdnech se v českých médiích opět roztočil kolotoč spekulací. Podcasty, komentáře a zákulisní informace hovoří o „ministrech v potížích“ a možných personálních změnách ve vládě Andreje Babiše.
Po pouhých šesti měsících od jmenování kabinetu to působí nejen předčasně, ale především nefér vůči ministrům, kteří se snaží prosazovat své priority v náročné koaliční konstelaci. Zvláště terčem kritiky se stal ministr obrany Jaromír Zůna. Narativ o „slabém ministrovi“ (nejnověji v Podcastu „Vlevo dole“), který nedokáže prosadit svou agendu, ignoruje jak objektivní složitost jeho pozice, tak jeho mimořádnou profesní připravenost.
Zůna je profesionál, který armádě rozumí zevnitř
Jaromír Zůna není politický amatér ani „náhodný“ ministr. Je generálporučíkem ve výslužbě s více než čtyřicetiletou vojenskou kariérou. Absolvoval Vojenské gymnázium Jana Žižky v Opavě (1976–1980), poté Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově v velitelsko-inženýrském motostřeleckém oboru (1980–1984). Již v rané fázi kariéry prokázal schopnosti a ambice – prošel řadou prestižních zahraničních kurzů, včetně Infantry Officers Advanced Course na U.S. Army Infantry School ve Fort Benning (USA, 1995), Command and General Staff College v Leavenworth (1998–1999) či National War College v National Defense University ve Washingtonu (2005–2006). Získal Ph.D. na Univerzitě obrany v Brně (2010) a magisterský titul v oboru mezinárodních vztahů a evropských studií na Metropolitní univerzitě Praze (2014–2017). Mluví plynně anglicky a ovládá další jazyky.
Jeho praktické zkušenosti jsou doložené. Působil v mezinárodních operacích (IFOR/SFOR v Bosně a Hercegovině jako zástupce velitele mechanizovaného praporu), na štábních pozicích v NATO – například jako náčelník štábu a později zástupce velitele Joint Force Training Centre v polské Bydhošti. V české armádě zastával klíčové funkce: velitel školního praporu, ředitel sekce podpory Ministerstva obrany, první zástupce náčelníka Generálního štábu AČR (2019–2022) a další. Byl také vojenským přidělencem v Pekingu. Tyto zkušenosti ze západních struktur mu dávají unikátní schopnost detailně dohlížet na vypracovávání klíčových koncepcí resortu – od dlouhodobého obranného plánování, přes logistiku, akvizice techniky, modernizaci protivzdušné obrany až po integraci s NATO a výcvikovými standardy Aliance. Zůna není ministr, který by se spoléhal pouze na politické poradenství; je to profesionál, který armádě rozumí zevnitř, zná její slabiny i potenciál a dokáže efektivně prosazovat reálné změny.
Spekulace o výměně jsou předčasné
Právě tato erudice je důvodem, proč by měl dostat čas na práci. Po půl roce ve funkci není na místě vynášet kategorické soudy o selhání. Vláda čelí složité geopolitické situaci, rozpočtovým omezením, nutnosti plnit závazky vůči NATO a současně nutnosti řešit domácí priority. Reformy v obraně – ať už jde o personální obsazení velení, koncepci výcviku nebo akviziční projekty – nelze provést přes noc. Spekulace o výměnách působí spíše jako snaha o destabilizaci než seriózní analýza.
Obzvláště složitá je Zůnova pozice v koaličním kontextu. Nominovala ho SPD – hnutí, které dlouhodobě vyjadřuje averzi k některým formám pomoci Ukrajině a preferuje opatrnější přístup k zahraničním misím. Zůna však od prvního dne jasně deklaroval proatlantický a proevropský postoj: podpora napadené Ukrajiny bude pokračovat, Rusko je agresor. Tento postoj vyvolal kritiku z části voličské základny SPD, ale zároveň demonstruje Zůnovu schopnost hájit státní zájmy. Důležité je připomenout, že jeho výroky a postoje jsou v souladu s vládním programovým prohlášením. V koalici ANO–SPD–Motoristé, kde se denně vyvažují různé priority a kompromisy, vyžaduje taková pozice nejen odbornost. Zůna musí hledat cestu mezi stranickými/politickými zájmy a reálnými bezpečnostními potřebami státu.
Bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý k tomu pro Security Magazín uvedl: „Ve většině případů je ministr Zůna kritizován lidmi, kteří v obraně buď vůbec nepracovali nebo s ní nemají potřebné zkušenosti. Řada názorů je vedena politickými zájmy. Ministr Zůna se snaží přistupovat k věci rozvážně, nikoliv zbrkle. To se samozřejmě nelíbí některým koaličním, ale i opozičním politikům. Velmi často slyším kritiku na rozhovor s poslancem Fialou (SPD) před kamerou hned v počátku jeho působení v pozici ministra obrany. Předně to byla daň za určitou politickou nezkušenost, ale i neslušná záludnost vedení SPD jak omezit vliv nastupujícího ministra. Dnes je situace jiná. Ale to, že neútočí na své oponenty a neuráží je, to není projev slabosti, právě naopak. Zatím i ve velmi složité situaci se snaží hledat správné řešení, které nemusí být vždy podle představ všech ‚expertů‘, a nemusí být vždy úplně bezproblémové. V této situaci to ale asi jinak nejde. Jeho schopnosti se prokážou později, až se vyřeší řada jiných a zásadních otázek. Například včera jsme z konference v Jerevanu slyšeli od premiéra Babiše názor na obranný rozpočet, který se od Zůnova dlouhodobě komunikovaho v principu nelišil. Tedy, zatím není důvod pochybovat o kvalitě ministra Zůny. Ty skutečně těžké okamžiky ho teprve čekají.“
O navyšování výdajů na obranu není sporu
Opakované tvrzení o sporu mezi Zůnou a premiérem Babišem ohledně navyšování výdajů na obranu je skutečně zavádějící. Ano, premiérova prvotní reakce na některé návrhy byla opatrnější, což odráželo fiskální realitu a priority rozpočtu. Avšak v posledních měsících Babiš opakovaně hovoří přesně v intencích, které ministr Zůna prosazoval konzistentně od svého nástupu: priorita není jen mechanické plnění 2 % HDP, ale efektivní investice do reálných schopností armády – modernizace techniky, munice, protivzdušné obrany, výcviku a personální stabilizace. Zůna zdůrazňuje kvalitu nad kvantitou, dlouhodobé plánování a synergii s průmyslem. Tato shoda je evidentní; nejde o konflikt, ale o postupné sbližování pohledů v reakci na vyvíjející se bezpečnostní situaci.
Zůna navíc přináší do resortu dlouho chybějící kontinuitu. Jako člověk, který se podílel na transformaci armády po roce 1989, na profesionalizaci a integraci do NATO, dokáže vidět za krátkodobé politické cykly. Jeho zkušenosti z aliančních struktur mu umožňují efektivně komunikovat s partnery v Bruselu, Washingtonu i na východním křídle NATO. V době, kdy Evropa čelí hybridním hrozbám, ruské agresi a nutnosti posílit vlastní obranyschopnost, je přínosem mít na postu ministra člověka s takovou hloubkou znalostí.
Zůna samozřejmě čelí výzvám – a který ministr obrany jim kdy nečelil – ať už jde o personální obsazení klíčových pozic, komunikaci s veřejností nebo vyvažování koaličních tlaků. Tyto výzvy však nelze řešit výměnou po půl roce. Takový krok by znamenal ztrátu kontinuity, zpoždění projektů a oslabení důvěry v armádu i spojence. Místo předčasných spekulací bychom měli ocenit, že na klíčovém resortu obrany sedí člověk s mimořádnou erudicí, praktickými zkušenostmi a strategickým myšlením. Jaromír Zůna představuje typ ministra, který armádě skutečně rozumí a je schopen ji vést v turbulentní době. Potřebuje prostor pro práci. Čas na komplexní hodnocení přijde – zatím však platí: kompetence a konzistence by měly převážit nad mediálním tlakem a zákulisními intrikami.
Tagy