foto: Se souhlasem Jaroslava Komínka/Jaroslav Komínek (Stačilo!)
Kandidát hnutí Stačilo! v Ústeckém kraji Jaroslav Komínek odpovídá v rozhovoru pro Security Magazín na otázky týkající se programových priorit v oblasti obrany a bezpečnosti.
Zásadním nejen předvolebním tématem jsou a budou výdaje na obranu. V ČR uzákoněné v minimální výši 2 % HDP, nový závazek z Haagu hovoří o 3,5 % až 5 % se započtením infrastrukturních výdajů, a současně se řeší otázka, do jaké míry má stát navýšení financovat na dluh, do jaké míry má tato priorita vést k úspoře v jiných kapitolách. Jak by podle Vašeho názoru měla budoucí vláda k otázce financování obrany přistoupit?
Vláda Petra Fialy se musela zbláznit, když tyto šílené výdaje zcela bez jakéhokoli mandátu občanů a diskuze s opozicí Donaldu Trumpovi servilně odsouhlasila. Je nutné se znovu a znovu ptát: Kde na to vezmeme? Přesněji, čeho se vzdáme? Bezplatného školství? Solidárního zdravotnictví? Protože 5 % HDP by dnes bylo 355 miliard korun každý rok. To je polovina výdajů na důchody, nebo víc než celý rozpočet školství, nebo víc než čtyřnásobek toho, co dáváme na dálnice, nebo třeba víc než půlka toho, co mají stát všechny vysokorychlostní železnice v Česku dohromady. A to, opakuji, každý rok.
Nevěřím tomu, že ostatní země NATO tento závazek dodrží – a stejně tak jej zkrátka odmítneme i my. Armádu samozřejmě potřebujeme pro vlastní obranu nebo třeba pomoc při živelných katastrofách. Tomu ale musí odpovídat její struktura i vybavení. Investovat do armády tedy musíme smysluplněji (aby plnila zmíněné cíle a měla k tomu právě to vybavení, které potřebuje a které si můžeme dovolit), chytřeji (aby měla kromě techniky také dostatek kvalitních lidí), pokud možno doma (tj. dávat maximum peněz do naší ekonomiky, ne do nákupů ze zahraničí), a především vymýtit korupci. Vhodným výchozím bodem těchto změn bude hloubkový audit armády.
Pro efektivitu vynakládaných prostředků je klíčová souhra a soulad mezi civilní a vojenskou částí rezortu obrany, mezi ministrem či ministryní obrany a náčelníkem generálního štábu. V tomto období jsme byli svědky řady situací, které by šlo označit za nesoulad až konflikt, a které byly tématem veřejné diskuse. Při vědomí, že nelze zaručit shodu za všech okolností, lze přinejmenším očekávat, že napříště budou spory urovnávány za zavřenými dveřmi?
Vzájemný vztah ministryně obrany a náčelníka generálního štábu by byl až komický, kdyby nešlo o tak vážnou věc. Je samozřejmě znakem naprosté neprofesionality obou stran, když se špinavé prádlo pere na veřejnosti. Zatímco armádní nákupy mohou být předmětem odlišných představ jednotlivých politiků či stran, ztráta civilní kontroly nad armádou jde jednoznačně za ministryní Černochovou.
Jak je možné, že armáda sbírá informace na opoziční politiky, tím spíše ve volebním roce? Jak je možné, že se náčelník generálního štábu osobně angažuje v iniciativě sbírky na drony Nemesis? Jak je možné, že v sobě tento člověk nemá brzdu, aby si nezačalz podstaty věci kontroverzní osobní vztah se zvolenou poslankyní parlamentu, členkou výboru pro obranu? Jeho pohrdání ústrojní kázní je už jenom příslovečná třešnička na dortu. Takže ano. Lze očekávat, že budoucí možné spory budou řešeny za zavřenými dveřmi. Už proto, že ministryně Černochová ani generál Řehka v nich figurovat nebudou.
Pro obranyschopnost České republiky a zejména pro zajištění potřeb ozbrojených sil v době krize je klíčová rovněž role domácího obranného průmyslu. Měla se by příští vláda v maximální možné míře zasazovat o co nejvyšší podíl domácího průmyslu na těch strategických zakázkách, u nichž z definice věci musí být dodavatelem zahraniční společnost?
Ano, podpora českého obranného průmyslu musí být jednou z hlavních priorit rezortu obrany z řady ekonomických i bezpečnostních důvodů.
Obraně, vnější bezpečnosti, je věnována velká pozornost, a to zejména s ohledem na zhoršenou bezpečnostní situaci v důsledku pokračující ruské agrese proti Ukrajině. Vnitřní bezpečnost je ovšem neméně důležitou oblastí. Je na místě uvažovat o pevném stanovení minimálních výdajů na vnitřní bezpečnost po vzoru obrany, jejich stabilitě, a obecně trvat na vyváženém přístupu vlády k vnější i vnitřní bezpečnosti, například proto, aby si jednotlivé sbory vzájemně nekonkurovaly na trhu práce?
Ne. Výdaje máme plánovat podle potřeby a možností, ne si stanovovat nějaké hranice, kterých se pak budeme za každou cenu snažit dosáhnout jako ministryně Černochová a její slavná dobrovolná předplatba na F-35, které stejně dostaneme bůh ví kdy. Pevné stanovení výdajů není samozřejmě potřeba ani u dalších bezpečnostních složek. Spíše je potřeba nastavit takové podmínky, které zaměstnance motivují v těchto složkách pracovat.
Specifický bod, který navazuje na předchozí otázku, se týká také zmíněného přednostního využívání domácího obranného a bezpečnostního průmyslu. Mělo by se ministerstvo vnitra v maximální možné míře snažit pořizovat výzbroj a výstroj od domácích výrobců, a pokud možno unifikovat vybavení policistů a vojáků v těch oblastech, v nichž to je z hlediska operační interoperability, ale také ekonomických benefitů domácí produkce výhodné?
Pokud výsledky auditu ukážou, že to bude praktické, tak ano. Bez většího smyslu naopak ne.
Autor: David Šiktanc
Tagy