.jpg)
Autor fotografie: emperornie CC BY-SA 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=75885793|Popisek: J-20
Jak dobrý je nejpokročilejší čínský stíhací letoun J -20? J-20 je letoun „páté generace“, což jej zdánlivě řadí do stejné ligy jako americké stroje F-22 a F-35.
Bojové letouny páté generace mají určité společné vlastnosti, tedy stealth, schopnost létat nadzvukovou rychlostí bez použití přídavného spalování (tzv. supercruise) a co je nejdůležitější, vysoce pokročilý radar a sadu avioniky a palubních počítačů propojených na bitevní sítě, umožňující situační povědomí v prostoru konfliktu. Teoreticky je stíhačka páté generace pro pozemní protivzdušnou obranu a další letadla téměř neviditelná a dokáže detekovat a útočit na hrozby z velké dálky. Kromě nízké detekce samozřejmě budou nést zbraňové systémy se sechopností zasáhnozt cíl ,,za horizontem" tedy mimo přémou viditelnost.
V současnosti většina moderních vzdušných sil létá s bojovými letouny čtvrté nebo vylepšené 4+ generace. Stíhačky čtvrté generace zahrnují nejnovější verze amerických F-16 a F/A-18 a ruský Su-30, stejně jako anglo-německo-italsko-španělský Eurofighter Typhoon, francouzský Rafale a švédský Gripen C/D jsou příklady letadel generace 4+.
Technologicky pocházejí stíhačky čtvrté a 4+ generace ze 70. a 80. let minulého století, i když většina z nich v průběhu let prošla významnými modernizacemi. Všechny jsou víceúčelové letouny schopné misí vzduch-vzduch i vzduch-země. Jsou vysoce ovladatelné, používají letové ovládání typu fly-by-wire a mohou odpálit rakety vzduch-vzduch typu „vystřel a zapomeň“, stejně jako nést ,,inteligentní bomby". Stíhačky 4+ navíc disponují poněkud menší radarovou stopou a vylepšenou avionikou, jako je aktivní radar s elektronickým skenováním (AESA).
A jak je tedy na tom čínská J-20? Zaprvé, J-20 je určitě nejlepší stíhačka v letectvu Lidové osvobozenecké armády (PLAAF), ale to je argument nejhubenějšího mezi tlustými skauty. Nejlepší ze zbytku stíhacích sil PLAAF jsou J-10 doma vyvinutý bojový letoun z 80. let a J-11, což v podstatě reverzně upravený sovětský Su-27 z 90. let.
Přestože byly J-10 a J-11 v průběhu let značně modernizovány, jsou sotva stíhačkami čtvrté generace. Pokud by se postavila proti srovnatelným letounům, na kterých by byli lépe vycvičení piloti (jako jsou tchajwanské F-16 nebo japonské F-15), byla by tato letadla v ohrožení, ale též mohou být hrozbou.
V mnoha situacích, jak bylo zadokumentováno v různých konfliktech, nejde o letadlo, ale výcvik pilota a výzbroj letounu.
Proto PLAAF potřebuje J-20. Podle Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) se sídlem ve Washingtonu je J-20 pokročilý víceúčelový stealth stíhač plnící bojové role vzduch-vzduch i vzduch-země.
CSIS cituje zprávu amerického ministerstva obrany z roku 2016, která uvádí, že „J-20 představuje kritický krok v úsilí Číny vyvinout pokročilá letadla ke zlepšení svých regionálních schopností projekce síly a k posílení své schopnosti útočit na regionální letecké základny a zařízení“.
Zpráva US Naval War College dodává , že J-20 by se po nasazení okamžitě stal nejpokročilejším letounem nasazeným jakoukoli východoasijskou mocností.
To znamená, že to co víme – a co je stejně důležité, co nevíme – o J-20, vrhá na tato hodnocení trochu studenou sprchu. Detaily o designu J-20 podkopávají tvrzení o jeho stealth vlastnostech. Za prvé, letadlo je obrovské, o více než 2 metry delší než americký F-22 a má tzv kachní plochy v přední části draku letadla pro lepší manévrovatelnost. Obě tyto vlastnosti činí J-20 lépe detekovatelný radarem. Zároveň mu poskytují lepší manévrovatelnost a nejde jej srovnávat jen s F-22.
Navíc se zdá, že J-20 postrádá design výstupu z proudových motorů, který snižuje tepelnou charakteristiku. Podle leteckého experta Richarda Aboulafii proto může být J-20 stealth pouze zepředu, tedy podobně jako ruský pokus o letoun páté generace Su-57. Ale toto zatím nebylo změřeno a pokud má J-20 systém chlazení zadní části, jedná se o zcela jinou hru.
J-20 je také pravděpodobně podmotorovaný, rané verze používaly malý ruský motor, který byl později nahrazen domácí výrobou s označením WS-20 a tento motor měl svůj podíl na počátečních problémech. Je tedy možné, že J-20 není schopen supercruise. Ale toto není potvrzeno, každý vývoj má různé fáze.
Za druhé, to, co nevidíme, by nás také mělo nechat zpochybnit vlastnosti čínského letadla. Konkrétně nemůžeme vědět, jaký druh radaru, senzorů, avioniky a počítačů je součástí J-20 nebo jak jsou dobré.
CSIS například tvrdí, že J-20 je připraven pro různé pokročilé systémy, včetně AESA radaru, infračerveného/elektrooptického vyhledávacího a sledovacího senzoru a pasivního elektro-optického detekčního systému, který zajistí 360stupňové sférické pokrytí prostoru okolo letadla. Toto hodnocení je však založeno na argumentu, že „srovnatelné systémy“ lze nalézt na americkém F-35. Takže se může jednat o propagnadu nebo o skutečný pokrok v čínské technologii.
Je nemožné zjistit, jak dobré jsou systémy uvnitř J-20, je však vysoce pravděpodobné, že avionika na F-22 a F-35 – zejména na systémech pro sloučení dat ze senzorů, situační povědomí a konektivitu, je na vyšší úrovni než u J-20. Avšak J-20 může pracovat v jiném pásmu nebo režimu, než americké letouny, a opět, pokud některý J-20 nebude poskytnut k testování, je težké toto verifikovat. A pak je klíčová konektivita s řídícímy středisky či jinými technologiemi. Takže pokud nemá schopnost sdílení dat jako F-22 nebo F-35, tak lze spíše uvažovat o propagandě. A navíc třeba F-35 je nebo bude zaveden ve více zemích, takže i sdílení informací bude komplexnější než v rámci sice velké, ale izolované Číny.
V důsledku toho se analytici jako Aboulafia a John Venable z Heritage Foundation domnívají, že americká stíhačka páté generace snadno porazí J-20 v souboji jeden na jednoho - ale až do prvního souboje. Pak vždy rozhodne technologie, výzbroj a výcvik pilotů. F-22 by podle Aboulafie zničila J-20 okamžitě.
Je pravděpodobné, že Číňané jsou si vědomi nedostatků J-20 a možná právě proto PLAAF zatím postavilo pouze omezený počet těchto letounů. Přesto je stejně nebezpečné podceňovat potenciál J-20 jako zveličovat jeho schopnosti. Na druhou stranu i USAF udržuje poměrně nízký počet F-22 a neprodává je do zahraničí.
Ke stejnému závěru dospěli armádní analytici i u ruského Su-57, která je podle nich dokonce nejhorší ze storjů své generace, ale stále jde o obrovský skok kupředu pro ruské letectvo. Su-57 se také může pochlubit druhou nejvyšší rychlostí ve své třídě, dosahující rychlosti 2 Mach a je tedy jen o několik set kilometrů za hodinu pomalejší než americký premiant F-22.
Zdroj: The Epoch Times, Sandboxx