Autor fotografie: foto: Ministerstvo obrany ČR|Popisek: Stávající LÚV Kajman, které má nové vozidlo nahradit
Ministerstvo obrany zahájilo výběrové řízení na lehká útočná vozidla (LÚV) pro 43. výsadkový pluk. Do 8. listopadu mohou zájemci o zakázku podávat žádost o účast v tendru. Jde o 159 vozidel v šesti variantách v předpokládané hodnotě 5,6 miliardy korun. Podle průzkumu trhu z roku 2020 lze očekávat více než deset zájemců. Zveřejněný návrh smlouvy a parametry zakázky vedou k řadě pochybností a otázek. Přes deklarovanou snahu pořizovat vojenskou techniku, která je ověřená bojem a v režimu mezivládní dohody, tedy rychle a efektivně, jde MO v tomto případě cestou soutěže. To v minulosti příliš často nedopadlo dobře. Jediným kritériem je cena - AČR tedy nedostane nejlepší vozidlo, ale nejlevnější vozidlo.
V prvním kole se uchazeči přihlásí o účast v tendru, MO posoudí jejich kvalifikaci a vyřadí ty, kteří kvalifikační předpoklady nesplňují. Mezi tyto požadavky paří také prověrka na stupeň "důvěrné", což je první zarážející moment vypsaných podmínek - v zakázkách, které MO vypisuje, je tento požadavek poměrně vzácným jevem. Jedním z příkladů, kdy MO na této podmínce trvalo, je projekt TITUS. Ve výsledku pak je dodavatelem těchto vozidel společnost ELDIS, zatímco jejich výrobce TATRA DEFENCE VEHICLE, který tuto prověrku nemá, figuruje jako subdodavatel. Vozidla TITUS byla navíc zadávaná „z ruky“, tedy napřímo bez soutěže.
159 kusů LÚV a příslušenství
Ve druhém kole pak uchazeči, kteří nebudou vyřazeni, pošlou své nabídky. MO pracuje s celkovým předpokládaným rozpočtem ve výši 5,57 miliardy korun rozloženým do let 2023-2026. Jde o 159 kusů lehkých útočných vozidel, a jedno tedy vychází přibližně na 35 milionů korun. Mají být dodána v šesti variantách (bojová, velitelská, spojovací, nosič PTŘS, nosič minometu Expal M-86 a průzkumná), a součástí dodávky budou také zbraně (153 kulometů ráže 12,7x99 mm, 159 kulometů ráže 7,62x51 mm M240, 31 kulometů ráže 7,62x51 mm MINIMI, automatický granátomet ráže 40x53 mm, 21 odpalovacích zařízení SPIKE-LR II s příslušenstvím a 32 kusů systému řízení palby FCS 13RE), 13 valníkových přívěsů (pro variantu s minometem), náhradní díly, dílenské prostředky k provádění údržby a oprav, a také munice pro zkoušky vozidel.
Parametry vozidel – opět česká cesta
Velkou pozornost, pokud jde o obecné parametry vozidel, vzbudila již v roce 2020 maximální hmotnost vozidla, která činí až 9,5 tuny. Na této úrovni jde prakticky spíše než o lehké vozidlo spíše vozidlo střední hmotnostní kategorie. Jakýsi "kočkopes", který hledá kompromis mezi vysokou mobilitou, velkou palebnou silou, možností bleskového výsadku, ale také odolností - požadavek na vozidlo s otevřenou kabinou přitom náročné podmínky z hlediska pancéřování a protiminové ochrany poněkud relativizuje.
Problematickou se zdá v tomto ohledu být také absence možnosti výsadku vozidla na padáku. Což u výsadkového pluku, který by měl být hlavním uživatelem platformy, hraje poměrně zásadní roli (zajištění mobility a manévru výsadkářů). Požadována je přepravitelnost vrtulníkem CH-47 Chinook, ovšem do českých dopravních letounů CASA se plně vystrojené a až 9,5 tuny vážící vozidlo s přepravní výškou 190 cm prakticky nevejde. Převézt takové monstrum zvládnou letouny C-130 Hercules, ale i pro ně jde o úkol na hraně možností.
Při pohledu na požadované parametry se nelze ubránit dojmu, že se do těch obecných sice na první pohled vejde mnoho různých typů včetně přestavěných civilních platforem, ale konkrétnost některých bodů napovídá, že ve skutečnosti možná existuje konkrétní preference. Pozoruhodný je požadavek na vysokou úroveň protiminové ochrany (podle STANAG 4569, Ed.3 Level 2a a vyšší, tedy odolnost proti min. 6kg protitankové mině).
Podstatnou část požadavků tvoří specifické požadavky na "nacionalizaci" vozidla. Požadované vozidlo tedy ve skutečnosti dosud nikdy nikdo neviděl. A ani nemohl, bude se jednat o vývojový prototyp bez ověření bojem či nasazením u některé z aliančních armád. Armáda přitom roky razí heslo "víme, co chceme" - a MO jasně deklarovalo, že chce pořizovat pouze takové technologie, které jsou prověřeny v aliančním nasazení. V případě LÚV jsme tak opět svědky zvláštního českého přístupu: nestačí nám vozidlo, kterým disponuje některý ze spojenců a má s ním bojové zkušenosti, raději od stolu vymyslíme speciálně českou specifikaci.
Ve více než padesátistránkové technické specifikaci se samotné výkonnosti vozidla v terénu či na silnici věnuje zadavatel téměř okrajově a jen velmi obecně. MO ostatně vůbec neplánuje hodnotit vozidla podle toho, jakým způsobem se chovají v terénu. Vybírá se jen podle papíru.
Oproti tomu jsou precizně vydefinované komunikační systémy, kde zadavatel požaduje konkrétní modely prostředků, jež jsou zavedené a má na ně tedy na českém trhu s největší pravděpodobností někdo exkluzivní monopol. Z obecného úhlu pohledu je to logický požadavek. Ale zabraňuje hospodářské soutěži v tom, že MO v mnoha ohledech neumožňuje alternativní řešení svých potřeb a nedívá se na to, s jakými prostředky a systémy pracují naši partneři, se kterými bychom byli nasazeni. Kdyby šlo o zakázku zadávanou "z ruky", dával by takový požadavek smysl, avšak v soutěži, kdy si tradiční rivalové hlídají zbytek trhu, se jedná o požadavek krajně nestandardní a zpochybnitelný.
Ve stejném duchu pak lze číst i požadavek na integraci zbraňových stanic, které mají být, včetně munice, dodávány spolu s vozidlem. Jednotlivé zbraňové platformy (granátomety, odpalovací zařízení pro střely SPIKE, kulomety MINIMI) mají v České republice své exkluzivní zástupce. Bez dohody na trhu proto nebude možné vozidlo zkompletovat tak, jak zadavatel požaduje. To stejné platí i pro požadovanou munici od společností NAMMO, Rheinmetall nebo Eurospike.
Opomíjení řešení životního cyklu vyčítal ministerstvu NKÚ
Mezi požadavky naopak nenajdeme řešení životního cyklu vozidel, tj. kdo bude vozidla opravovat. Smlouva na zajištění životního cyklu (tedy "pozáručního servisu") má být vyjednána až následně. Ve výsledku se pak může MO dostat do situace, kdy mu nezbude než akceptovat předložené podmínky dodavatele. Vozidla již bude provozovat a budou muset být provozuschopná. Neviděli bychom to poprvé.
Zakázka pak nejen v tomto bodě dnes působí jako závan "starých časů" - nepoučené ministerstvo techniku soutěží na nejnižší cenu bez toho, že by se zabývalo servisem vozidel, a to přesto, že v minulosti si na řadě veřejných soutěžích vylámalo zuby (zmínit můžeme vozidlo PERUN od společnosti SVOS, který soutěž sice vyhrál, ale neprošel pak zkouškami; zmiňovat snad ani nemusíme překombinovaný tendr na pásová BVP), a přesto, že ignorování zajištění životního cyklu mu vyčetl Nejvyšší kontrolní úřad. Je možné, že při soutěži na nejnižší cenu vyhraje nějaké nevhodné vozidlo, které papírově projde poměrně měkkými základními kritérii na své technické parametry, ale buď neprojde zkouškami, nebo s ním koncový uživatel nebude spokojen.
Ministerstvo nutně nebude kupovat vozidlo, které nejlépe splňuje požadavky armády, ale to, které je prostě nejlevnější. Tím se otevírají dveře pro neotestované platformy, z nichž některé vycházejí i z civilních platforem. Přitom zadavatel po dodavatelích požaduje vyplnění velmi komplikované čtyřicetistránkové tabulky s rozpadem ceny, což povede snadno k chybám (připomínáme 9000 otázek, které museli zodpovědět uchazeči v tendru na BVP, a žádnému z velkých světových zbrojovek se to nepodařilo). Ministerstvo ostatně v tomto typu zadávacího řízení nemá jakoukoli vyjednávací páku na dodavatele a nejnižší vysoutěžená nabídková cena bude konečná. A současně nevyhnutelně dojde k tomu, že vojáci dostanou platformu, která není ověřená, nemá nastavené logistické řetězce zásobování náhradními díly a zajišťování oprav.
Ministryně obrany Jana Černochová při každé příležitosti a právem zdůrazňuje, že do strategických projektů má být v co nejširší míře zapojen domácí obranný průmysl, avšak v této zakázce takové zapojení požadováno není. Otevírají se tím dveře překupníkům, kteří třeba ani nebudou schopni garantovat udržitelnost vozidla po celou dobu jeho životního cyklu. Mementem takového přístupu jsou chronické problémy zajišťování servisů a náhradních dílů pro platformy IVECO a PANDUR (u těch aktuálně zejména problémy s jejich izraelskými zbraňovými stanicemi).
Není důvod LÚV soutěžit - pro vozidla za 6 miliard lze zvolit cestu přímého nákupu G2G
Už jsme o tom psali. Forma G2G umožňuje rychlé, přímé a flexibilní jednání o pořízení techniky, která je zavedená, prověřená a vyzkoušená, a to včetně možnosti úspěšného zapojení domácího průmyslu a zajištění průmyslové spolupráce. Současně s sebou nese výhodu možnosti položit důraz na strategicko-politický aspekt zakázky, tedy prohloubení spolupráce s klíčovými spojenci, společná cvičení a přenos know-how.
Sama ministryně Černochová vysvětlovala nákup dronů HERON slovy: "Podobně jako u dalších velkých akvizic jsme se rozhodli pro cestu G2G, tj. přímé jednání mezi vládami. Umožní nám to nastavení dlouhodobé spolupráce a zabezpečení provozu, oprav a dodávek náhradních dílů dodávané vojenské techniky po celou dobu životnosti." Dlouhodobě se kriticky stavěla také k soutěži na pásová BVP, kterou nakonec na doporučení právní kanceláře zrušila a s pověřením vlády zahájila jednání se švédskou vládou o vybraném typu. Podmínky vypsané pro LÚV, nestandardní požadavky, pominutí otázky životního cyklu nebo zapojení domácího průmyslu, soutěž na cenu - to všechny představitelné problémy a možná rizika akvizic Ministerstva obrany, jak jsme je sledovali v uplynulých letech, v jednom balíku. Znovu na stole. Přitom důvod, proč tuto zakázku nerealizovat cestou přímého nákupu mezivládní dohodou, si při nejlepší vůli představit nelze. Drony, děla, BVP, radary, systém PVO, tanky, nadzvukové letouny, vrtulníky. Tam všude to bylo možné, žádoucí a obhajované. V čem by měla být LÚV pro výsadkáře výjimkou?
Zdroj: nen.nipez.cz; Ministerstvo obrany