foto: Monika Czabeová/Denisa Rohanová
Prezidentské klání vypukne zkraje příštího roku a jedním z kandidátů, kteří se ucházejí o nejvyšší ústavní funkci, je Denisa Rohanová, která zastává funkci prezidentky České asociace povinných, občanského sdružení zabývajícího se dluhovou problematikou, exekucemi a ochranou práv povinných (dlužníků). Rohanové, stejně jako dalším prezidentským kandidátům, jsme položili několik otázek, které se týkají obrany a bezpečnosti. Rozhovor byl pořízen ještě před vypuknutím války na Ukrajině.
Jaké priority v oblasti obrany si pro výkon prezidentské funkce jako kandidát ve volbách stanovujete?
V jakém ohledu může prezident ze své pozice vrchního velitele ozbrojených sil nejlépe armádě přispět?
Vztah prezidenta, jakožto vrchního velitele ozbrojených sil, a armády je svým způsobem zvláštní. Prezident je v zásadě nejvyšší služebním orgánem armády, má nejvyšší vojenskou kázeňskou pravomoc, oprávnění inspekce a ustanovování do velitelských funkcí apod. Z tohoto pohledu může na armádu působit jak pozitivně, tak i negativně. Jednou z činností, kterou přímo působí na armádu, je vydávání (schvalování) základních vojenských řádů.
Armádě může prezident nejlépe prospět plným využíváním všech možností své ústavní role. Tedy jejímu postavení ve společnosti a také způsobu, jakým je armáda i ostatní ozbrojené složky společností vnímána. Zároveň svým zájmem o armádu, o její úspěchy i problémy může napomáhat příslušníkům armády a ozbrojených sil např. ve zvyšování jejich hrdosti na to, že jsou příslušníky armády, může je motivovat ke stálému zvyšování jejich schopností, znalostí a profesionality, což je jednou z mých priorit.
Další priority budou (musí) také vycházet z uzavřených mezinárodních dohod a závazků státu.
Podporujete vládní záměr dosáhnout v horizontu roku 2025 výdajů na obranu ve výši 2 % HDP?
Ano. Rozhodnutí o výši nákladů na obranu bylo přijato lídry jednotlivých členských států v roce 2014 na summitu NATO ve Walesu. Výdaje měly být navyšovány postupně tak, aby cílového stavu, tedy 2 % HDP, bylo dosaženo v roce 2024. Bohužel ČR dlouhodobě tento svůj závazek neplní.
Pro srovnání, v roce 1999 (tedy v roce vstupu ČR do NATO) byly výdaje na obranu ve výši 2,25 % HDP, v letech 2014 a 2015 byly nižší než 1 %. Vláda A. Babiše postupně navýšila rozpočet na obranu na 1,4 % HDP.
Rozpočet na obranu by rozhodně měl být každoročně navyšován tak, aby bylo dosaženo splnění přijatých závazků.
Jak by mělo NATO a ČR reagovat na vyhrocenou situaci na Ukrajině?
Diplomaticky, tedy s využitím každodenní práce diplomatů ČR, kteří působí na našich velvyslanectvích v jednotlivých státech a v OSN.
Základním způsobem řešení všech vyhrocených situací jsou jednání, uzavírání dohod přijatelných pro všechny zainteresované strany, dodržování těchto uzavřených dohod, ale také kontrola způsobu jejich plnění.
Není možné, aby na jedné straně byly uzavírány dohody, které mají vzniklou situaci pomáhat řešit, a na druhé straně, aby tyto dohody nebyly dodržovány anebo plněny některou nebo některými či všemi stranami.
Reakce tedy zcela zákonitě záleží na vývoji aktuálně zjištěné situace, toho zda jsou nebo nejsou dohody plněny, jakým způsobem jsou plněny a jak jsou odstraňovány překážky a třecí plochy vznikající při jejich plnění.
Osobně vždy budu preferovat diplomatická řešení před silovými. „Harašení zbraněmi“ na jakékoliv straně nenapomáhá řešení problémů.
Měla by ČR upřednostňovat při zbrojních nákupech produkty domácího průmyslu, nebo pořizovat vojenský materiál od zahraničních strategických partnerů?
Pouze několik států světa je schopno rozvíjet zbraně a zbraňové systémy na úrovni, která je definována současnými možnostmi.
ČR by se tedy měla chovat pragmaticky a jednat způsobem, který je v jejím zájmu a který je do určité míry ovlivňován i spojeneckými závazky, např. z hlediska kompatibility zbraňových systémů.
Na druhou stranu je nutné udržovat a také rozvíjet schopnosti domácího zbrojního průmyslu. Tedy zapojovat domácí průmysl do nákupů výzbroje tak, aby se tento průmysl mohl dále rozvíjet a navazovat na výrobní tradice českého zbrojního průmyslu. Nicméně je na jednotlivých segmentech průmyslu, zda se do tohoto procesu zapojí a také jakou formou tak učiní.
Považujete za správné, že ČR pošle Ukrajině pomoc ve formě munice?
Tvrdit, zda bylo toto rozhodnutí správné nebo nesprávné není v současné době možné. Správnost nebo nesprávnost tohoto kroku ukáže až budoucnost.
Rozhodnutí bylo učiněno vládou a tento krok byl učiněn na základě informací, které má vláda k dispozici, a předpokládám, že tomuto kroku předcházela nejen podrobná diskuze uvnitř vlády samotné, ale také diskuze se spojenci, diplomaty, zástupci armády a dalšími odborníky, kteří se v této oblasti dlouhodobě pohybují a své argumenty, ať už byly pro nebo proti, přednesli a vysvětlili.
Tvrdit, zda toto rozhodnutí bylo správné nebo nesprávné, by bylo bez znalosti všech dostupných souvisících informací nevhodné.
Má ČR ve vztazích s autoritářskými režimy dbát primárně na lidská práva, nebo se soustředit na byznysovou stránku?
Formulování zahraniční politiky ČR a tedy i formulování vztahů se všemi režimy je primárně úkolem vlády a ne prezidenta. Z toho vyplývá, že prezident by měl dodržovat linii zahraniční politiky, kterou vláda formulovala, i když tato linie nebude (plně či částečně) v souladu s jeho osobními názory a se závěry, které učiní na základě dokumentů a informací, které má k dispozici. Nepanuje-li vzájemný soulad, musí být diskuze vedena výhradně mezi vládou a prezidentem a tato diskuze by neměla být ventilována v rámci zahraniční politiky.
Mezinárodní politika státu by neměla být tvořena osobními názory jednotlivců, ať už se jedná o komunálního politika, ústavního činitele nebo prezidenta. Prezident by tedy měl v rámci zahraniční politiky vést aktivní diskuzi s vládou v procesu formulování zahraniční politiky a při jejím průběžném upřesňování, ale měl by respektovat nastavenou linii.
Ve vztazích s jakkoliv „problematickými režimy“ musíme respektovat, že jsme součástí nějakých uskupení (EU, NATO). Na druhou stranu bychom se měli chovat pragmaticky, tedy nevzdávat se obchodu a bezhlavě opouštět tyto trhy, zvláště pokud víme, že naši spojenci a partneři s těmito zeměmi obchodně spolupracují.
Tagy