Autor fotografie: Vitaly V. Kuzmin (CC BY-SA 4.0)
Na ukrajinském bojišti je patrné, že ruská armáda nenasadila ani nejlepší taktiku a strategii, ani nejmodernější zbraňové systémy. Válka je válka a časem se všechny strany konfliktu uchylují k čím dál tím strašnějším věcem s cílem získat převahu, psychologickou, technickou i poziční, tedy geografickou.
Již za války na Balkáně se hovořilo o tom, že USA nasadily masivně střely s plochou dráhou letu jen proto, že jim končila životnost, a vystřelit raketu je levnější než ji ekologicky zlikvidovat. Rusko má jinou filozofii a zřejmě očekávalo spíš jízdu jako na přehlídce než těžké boje jako u Charkova nebo v Mariupolu. Stejně jako zastaralé T-72 mohlo poslat přehlídkové T-34/85. Ale jak se říká, na každou zbraň se najde dříve nebo později protizbraň. Neexistuje nezničitelná obrněná technika stejně jako nesestřelitelný letoun.
Je faktem, že v kategorii letounů, stíhacích, stíhacích bombardérů, bombardérů, vrtulníků apod. má Rusko nad Ukrajinou převahu. Sice nenasadilo nejmodernější Su-57, ale jinak jsou v akci všechny ostatní typy, dnes i Tu-22M3M, tedy strategické bombardéry. Plošné bombardování do nedávny neprobíhalo, ale neúspěchy pozemních sil si vyžádaly nové řešení, jež Ukrajina v zásobě nemá. Nelze apriori odsuzovat ruské letouny jako špatné, jen protivzdušná obrana se posunula do jiné úrovně, a co za druhé světové války zvládnul FlAK, tedy protiletadlový kanón (Flug Abwehr Kanone) je dnes již nemyslitelné vzhledem k výšce letu nebo rychlosti letounů.
V rámci pozemní techniky jsou sice na fotografiích vidět zničené tanky T-72, ale současně transportéry BTR, výsadková vozidla BMD, bojová BVP-1/2 nebo transportéry MT-LB. Někteří laici, cokoliv má pásy, pojmenují jako tank, ale tak to není. BMD, OT a BVP jsou slabě pancéřovaná v porovnání s MBT, tedy tanky. Nelze ani porovnat ztráty lehkých tanků námořní pěchoty, jako jsou PT-76 a tanků třídy T-80 aT-90, rozdíl je v pancéřování, výzbroji, balistické ochraně, dostřelu, stabilizaci hlavní výzbroje, dostřelu, schopnosti operovat ve všech klimatických i geografických podmínkách apod. To by bylo jako porovnávat korodování Trabantu a Oltcitu, při vší úctě k oběma vozidlům. U jednoho rezivěla podpora motoru, u druhého všechno, jeden bakelit a druhý celokovový. Ukrajina svým způsobem modernizovala svoji obrněnou techniku, ale nemá kapacity jako Rusko.
Protitankové a protiletadlové moderní zbraně západní provenience jsou vůči ruské technice účinné, ale stejně účinné by byly vůči britským, německým, americkým či izraelským pancířům. Protože byly vyvinuty na hrozby současné i budoucí, obzvlášť pokud se jedná u protitankových zbraní o ty útočící shora. I zde se časem vyvine obrana a časem účinnější zbraň, a tak pořád dokola. Ukrajina vyráběla transportní letadla Antonov a motory MotorSich, ale ne bojové letouny a tanky a další strategické technologie. Po zničení letounu Mrija je společnost Volga-Dněpr v Rusku, létající se stroji Antonov, společností s největší přepravní kapacitou. A nutno dodat, že i ČR využívala její služby.
V rámci námořnictva Ukrajina nemá šanci Rusku čelit. Jednak ztratila přístavy a pak se vzdala některých typů plavidel, stejně jako třeba balistických střel nebo strategických bombardérů. Ve výzbroji má malé lodě jako raketové čluny apod. jedná s USA anebo vyrábí vlastní korvety a fregaty. Ale jejich fyzické nasazení je neznámé. Jak již bylo uvedeno výše, Ukrajina ztratila přístavy, takže i při nákupu z USA, což je velká investice, čas na logistiku a výcvik, takže nemožnost zasáhnout do současných bojů. A jestliže jediným možným přístavem je Oděsa, musí lodě překonat ruskou blokádu a palbu na Černém moři.
Co se týče ručních zbraní, jsou na tom Rusko i Ukrajina stejně. Používají útočné pušky Kalašnikov stejné ráže, a pokud byly dodány ze zahraničí například odstřelovací pušky, není to faktor, který by dokázal změnit rovnováhu sil. Zatím nebyly použity ZHN, tedy zbraně hromadného ničení, ale třeba podle i západních médií obě strany konfliktu použily zakázanou kazetovou munici. Jak se říká, účel světí prostředky a v nouzi je každé řešení dobré. Rusko naráží na podcenění situace, kdy selhaly jak plánovači, stratégové tak i tajné služby, tedy primárně GRU a FSB ale též SVR, tedy vojenská rozvědka, civilní kontrarozvědka zodpovědná za příhraniční státy a civilní rozvědka zodpovědná za analýzu postojů dalších zemí. A to vše selhalo a Ukrajinu podcenilo, nebo politická prohlášení Putina vyvolala náhlý odpor.
Pak je zde ještě problematika korupce a rozkrádání státních prostředků. Vojáci jsou do boje a politici či generalita si budují luxusní rezidence. Ani situace na Ukrajině není optimální, ale vždy je rozdíl obrana a útok. Ne nadarmo jsou kalkulace 3:1 až 5:1 v případě útoku, tedy obránce je chráněn v pozicích, tanky ve věžovém postavení, navezené zásoby, útočník se pohybuje po povrchu, není to střený boj, ale snaha prorazit pozice, pokud se to nepodaří manévrem, třeba obejitím a úderem z týlu, nebo masivním dělostřeleckým či leteckým bombardováním, jsou ztráty útočníka vysoké.
Závěrem lze říci, že ruská technika není špatná, je špatně použitá. Jsou na bojišti zbraně, jež odpovídají době jejího vzniku, ale i 21, století a hlavně, vše je o lidech, ochota se bránit nebo být vyslán někam, ochota bojovat za svoji zem nebo „jen“ plnit rozkaz. Ukrajina se technicky ani technologicky bez podpory neobejde, ale i tak vítězí.
Zdroj: Defense News