Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Zelené barety (ilustrační obrázek)
Válka na Ukrajině a výbuchy v Ruskem ovládaných oblastech nebo přímo v Rusku ukazují, jak jsou speciální síly důležité. Ale země od země, počet speciálních sil a jejich podřízenost je různá. V ČR je 601. skupina speciálních sil, jež je následnickým útvarem 22. výsadkového pluku, následně 22. výsadkové brigády a úplně nakonec po reorganizaci vznikla 601. skss kdy je jedinou jednotkou speciálních sil v podřízenosti MO. Kdo by ovšem vyšel vítězně ze ,,souboje" speciálních sil Ruska, USA a Ukrajiny?
Byť v minulosti příslušnost k této jednotce a specializaci byla prestiží ke které se vázal i červený baret, dnes si ho na hlavu natáhne i bývalý tankista nebo motostřelec s výsadkovým výcvikem. U policie též funguje speciální jednotka pod názvem URNA, a je to nepochybně jediná speciální síla policie, i když jsou i zásahové jednotky.
Ale zpět k Ukrajině a vojenským speciálním silám. V teoretickém konfliktu speciálních sil USA, Ruska a Ukrajiny, kdo by měl jaké šance. Prvním postřehem je, že speciální síly obvykle nejsou určeny k přímému konfliktu s jinými speciálními silami, ale k průzkumu, diverzním či jiným skrytým operacím jako únos nebo vyproštění unesených. Samozřejmě nejznámější je třeba likvidace Usámy bin Ládina. Nejstaršími speciálními silami budou zřejmě Ninja nebo Assassins. Ale jako takové vznikly až v období druhé světové války, což bylo zapříčiněno jednak požadavky na schopnosti a také rozvojem paradesantních schopností nebo námořních operací.
Ukrajina nebo Rusko podřídily speciální síly vojenské rozvědce, tedy HRU a GRU, kdežto USA mají zcela jinou konstrukci. V podstatě každý druh zbraní, tedy US ARMY, USN, USAF a USMC má své speciální síly, kdy některé jsou ofenzivního charakteru a některé mají jen průzkumné úkoly. Nejznámější jsou Zelené barety (Rangers – pozemní síly), Delta Force (letectvo) a SEAL Team 6 (námořnictvo).
Ve výcviku se speciální síly v podstatě rovnají. Mají rozdílnou výzbroj a ovládají rozdílná bojová umění, ale ve schopnosti globálního nasazení zřejmě vede SEAL (Sea Air and Land – Moře vzduch a země), protože US Navy je schopná zabezpečit všechny typy přepravy do místa nasazení. Ostatní speciální síly, ať již americké nebo ruské či ukrajinské si musí podat žádost o přepravní kapacity, kdy odpověď může být ano, ne či jindy.
SPECNAZ, tedy síly speciálního určení Ruska i Ukrajiny mají společnou historii, a to v SSSR za druhé světové války. Po rozpadu SSSR jdou každý svou cestou, stejně jako speciální síly všech postsovětských republik.
Nejhůře je na tom Ukrajina, jež ztrácí přepravní i ekonomické možnosti. Válka ji vyčerpává, otázkou je, zda má dostatečné ropné zdroje, průmysl je na hraně válečného hospodářství a přichází o přístup k moři. To však nehovoří o kvalitě jejích speciálních sil, ale o možnosti projekce síly. A že je Ukrajina ve finanční krizi, svědčí i to, že žádá generály, aby se nechali degradovat a tím se snížily finanční náklady na jejich platy.
Takže pokud bychom měli udělat pořadník, jednoznačně na vrcholu je americký SEAL Team, následován zřejmě DELTA Force a pak SPECNAZ pod GRU (Rusko) a poslední by byl SPECNAZ pod HRU (Ukrajina).
Ale opět: jde o komparaci globální projekce síly a možnosti okamžité reakce, nikoliv o vycvičenost jednotlivých bojovníků.
Samozřejmě, jak již bylo řečeno, existují i jednotky pod velením jiných ministerstev. V USA je to třeba S.W.A.T., v Rusku OMON a na Ukrajině BERKUT. Konkrétně BERKUT je nejkontroverznější součástí speciálních sil. Původně byl jako OMON pod ministerstvem vnitra Ukrajiny, byl však opakovaně obviněn z porušování lidských práv (výpalné, mučení, terorismus, ovlivňování voličů apod.) Pak byla tato jednotka převedena pod národní gardu, ale velkou další skvrnou je, že po obsazení Krymu jednotka BERKUT zběhla k Rusům, kteří ji ponechali jméno a dále působí pod národní gardou, tentokrát ruskou.
Pakliže BERKUT fungoval, jak fungoval, a vedle něho působil žoldnéřský pluk AZOV, Rusko si velmi snadno našlo záminku pro „denacifikaci“ Ukrajiny, ale není to důvodem v žádném případě k plošnému útoku a zabíjení civilního obyvatelstva.
Zdroj: Defense News