Autor fotografie: redakce|Popisek: Prezident AOBP Jiří Hynek
Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR ve spolupráci s Evropskou komisí uspořádala ve čtvrtek 20. dubna v pražském hotelu Don Giovanni konferenci nazvanou Defence Innovation: "Getting the Edge on the Market and in the Battlefield", tedy Obranné inovace: "Získání výhody na trhu a na bojišti". Po úvodní části, v níž vystoupil prezident AOBP Jiří Hynek, vrchní ředitelka sekce průmyslové spolupráce MO Radka Kondrlová, referent Evropské komise Paul Anciaux a prof. Michael Lauster, a proběhla panelová diskuse, jsme požádali Jiřího Hynka o rozhovor.
video: youtube
AOBP ve spolupráci s Evropskou komisí pořádá konferenci Obranné inovace: Získání výhody na trhu a na bojišti. Co je cílem konference?
Důvody, proč jsme se rozhodli spolu s Evropskou komisí tuto konferenci uspořádat bylo, že máme pocit, a myslím, že to není jen pocit, že inovace v oblasti obranných technologií jdou příliš pomalu. Ne na straně těch, kdo ty inovace připravují, tedy na straně průmyslu a vysokých škol, ale těžko se dostávají k uživateli. Hledáme tedy způsoby, jak zlepšit možnosti dostat nové technologie, moderní technologie, to čemu se říká disruptive technologies (disruptivní, převratné technologie, pozn. red.), rychleji k uživateli. Ten problém není jen v České republice. Je to problém, který se týká všech zemí Evropské unie.
Co z toho, co dosud zaznělo v panelové diskusi, Vás osobně nejvíce zaujalo?
Nejvíc mě zaujala opravdu otevřenost. V panelu byli zástupci jak uživatele, tak zástupci firem, nebo inovačních společností. Byla zřejmá ochota bavit se o tom problému, hledat největší bariéry a nacházet řešení, jak ty bariéry odstranit. Těch bariér je samozřejmě celá řada, ale já si myslím, že nejdůležitější je zajistit možnost efektivně komunikovat mezi uživatelem, tzn. vojákem, tím, kdo tu techniku bude ve finále používat, a vývojářem, konstruktérem, tím, kdo hledá nějaká nová řešení. Jestliže nenajdeme způsob, jak by se spolu mohli opravdu velmi otevřeně bavit, tak jsem přesvědčen, že ten inovační proces nezrychlíme.
Jak si na poli inovací v tomto oboru stojí společnosti českého obranného průmyslu, ve světovém kontextu, který je nepochybně velmi konkurenční?
Vzhledem k tomu, že zhruba 90 % produktů, které se v České republice vyrobí, se exportuje, tak velký objem naší produkce bychom nebyli schopni vyvážet, aniž bychom byli konkurenceschopní. Určitě jsme konkurenceschopní. Samozřejmě, válka na Ukrajině nám ukazuje, že je potřeba mnohem více inovovat. V tom jsou určité rezervy, a to z několika důvodů. Za prvé: nejsou dostatečné zdroje. Já si myslím, že Evropský obranný fond by mohl v tomto napomoci, aby dostatek zdrojů byl. A za druhé: konečný uživatel neví vůbec o možnostech nových technologií. Drží se toho, co má, s čím má zkušenosti. A není žádná osvěta, jak mu ukázat, co vlastně by mohl chtít. To nakonec zaznělo i v dnešním diskusním panelu. Není to problém jenom České republiky, je to problém napříč Evropskou unií.
Ve své úvodní řeči jste zmínil problém taxonomie, zařazení obranného průmyslu mezi tzv. sociálně neudržitelná průmyslová odvětví. Dá se říci, že oblast inovací a výzkumu, vývoje na poli obranného průmyslu jsou přece jen v lepší pozici, například oproti výrobě?
Když nebude oblast inovací následovat oblast výroby a když nebude následovat užívání, je vlastně zbytečná. Nemá cenu vyvíjet něco, co se nebude vyrábět a co se nebude používat. Když se podívám na ten celý proces, tzn. od výzkumu a vývoje přes výrobu až po celý životní cyklus a užívání uživatelem, je tam jeden společný jmenovatel, a tím je financování. Jestliže bude nadále obranný průmysl považován za něco, co by vůbec nemělo být, jestli se k němu budou banky chovat tak, že nejenom nebudou poskytovat úvěry nebo bankovní garance, ale nebudou poskytovat základní bankovní služby, jako provést platbu nebo zřídit běžný účet, tak je inovace úplně zbytečná.
Proto jsem ve svém úvodním projevu poukázal na něco, co není tématem této konference, ale dle mého názoru je to naprosto klíčově pro budoucnost fungování obranného průmyslu v Evropě, a zároveň tedy i pro obranyschopnost Evropy. Evropa nebude nikdy bez vlastního obranného průmyslu obranyschopná. A ten nebude fungovat, aniž by se k němu banky přestaly chovat diskriminačně. Já jejich přístup považuji za naprosto diskriminační chování. Klíčem k neposkytnutí základních bankovních služeb zde není třeba bonita firmy. Ale je to, že se pohybuje v oboru, který banky považují za něco špatného. Mně to připadá úplně stejné, jako kdyby banky odmítly zřídit účet někomu kvůli jeho náboženskému vyznání, nebo barvě pleti, nebo sexuální orientaci. Vždyť je to obyčejná diskriminace.
Jestliže tady v České republice je firma, která má povolení k zahraničnímu obchodu s vojenským materiálem, je prověřená Národním bezpečnostním úřadem, má všechny certifikáty, všechno, co je potřeba, proboha, proč by neměla dostat základní bankovní služby?
video: youtube