Jiří Hynek: Český obranný a bezpečnostní průmysl v roce 2022

Jiří Hynek: Český obranný a bezpečnostní průmysl v roce 2022
Autor fotografie: Security magazín|Popisek: Prezident AOBP ČR Jiří Hynek
19 / 02 / 2023, 11:00

Jak si v minulém roce vedl český obranný a bezpečnostní průmysl? Co české výrobce nejvíc trápí a v čem se jim naopak daří? Jak se české firmy vyrovnávají s následky pandemie a jak se vypořádávají tváří v tvář současným krizím, jakými jsou válka na Ukrajině, energetická a surovinová krize či inflace? Rok 2022 hodnotí z pohledu obranného průmyslu prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu České republiky (AOBP) Jiří Hynek.

Poslední roky nejsou pro český obranný a bezpečnostní průmysl vůbec jednoduché. Nejprve ho dusila, podobně jako ostatní průmyslová odvětví, vládní opatření zapříčiněná pandemií nemoci Covid-19. Ač se jednalo o bezprecedentní situaci, která zasáhla každou oblast lidských životů na celém světě, tak některé státní zásahy se dnes ukazují nejenom jako neefektivní, ba přímo jako škodlivé. Mohli bychom provést třeba srovnání se Švédskem, které de facto nemělo žádné karantény a lockdowny, ale to by bylo na jinou debatu.

Podstatné je, že během koronavirové pandemie prokázal český obranný a bezpečnostní průmysl své dvě silné vlastnosti. První z nich byla odolnost. Pandemie totiž obranný a bezpečnostní průmysl nejenom nepoložila, ale vyšel z ní dokonce silnější. Například statistiky exportu za rok 2020 byly druhé nejvyšší od roku 2010, o něco výraznější byl pouze rok 2016. Vývoz loňského roku v porovnání s rokem předchozím byl sice nižší, ale pořád na stejné nebo vyšší úrovni s roky před covidovou pandemií.

Druhou vlastností byla přizpůsobivost. Český obranný a bezpečnostní průmysl pandemii zvládl na výtečnou. Existuje rčení, které říká: „Pesimista si stěžuje na vítr, optimista čeká na změnu, realista nastaví plachty“. Firmy českého obraného průmyslu se zachovaly realisticky, proto z této krize vyšly silnější. Mnozí takzvaní aktivisté, ale bohužel i někteří redaktoři mainstreamových médií, vnímají výrobce obranných technologií jako válečné štváče a zelené mozky, které podporují hraní si na vojáčky. Představují si zbrojaře jako Yuri Orlova v podání Nicolase Cage ve filmu Obchodník se smrtí. Takovým lidem něco vysvětlovat je stejně marné, jako říkat malým dětem, že čerti ani strašidla neexistují. Pandemie covidu některým neznalým mohla trochu otevřít oči. Řada českých takzvaných „zbrojařů“ se výrazně podílela na jejím zvládání. Třeba ochrannými maskami se speciálními filtračními systémy. Což spadá do oblasti CBRN, neboli ochrany proti chemickým, biologickým, radiologickým a jaderným (nukleárním) hrozbám. V obranném průmyslu stále více roste význam kybernetické bezpečnosti, protože s hackerskými útoky se v dnešním světě setkáváme dnes a denně. Velký potenciál se nachází v oblasti umělé inteligence a zavádění nových, inovativních technologií do výroby – proto je klíčová podpora vědy, výzkumu a vývoje. Přes veškeré úvahy bezpečnostních expertů o tom, že budoucnost tkví v hybridním způsobu válčení, nás letos potkalo kruté vystřízlivění. Málokdo si dovedl představit konvenční vojenský konflikt na evropském území, navíc tak blízko našich hranic.

Po dvou covidových letech nastala doba postcovidová. A možná by nenastala, kdyby ji ze dne na den „neukončil“ 24. února tohoto roku ruský prezident Vladimir Putin. Rád bych řekl, že to bylo tím, že ruští vědci našli zázračný lék, který covid vymýtí. Bohužel, ne. Vše ostatní včetně proticovidových opatření šlo najednou stranou, alespoň v Evropě, kvůli neospravedlnitelné ruské invazi na Ukrajinu. Od prvního dne ruské agrese jsme v každodenním kontaktu s partnerskou ukrajinskou asociací obranného a bezpečnostního průmyslu, se kterou máme již delší dobu podepsanou dohodu o spolupráci. Společně s Ministerstvem obrany a zastupitelským úřadem Ukrajiny v Praze také pomáháme koordinovat dodávky vojenské techniky a materiálu pro Ukrajinu.

Sám jsem se začátkem srpna v Kyjevě zúčastnil jednání na tamních ministerstvech obrany a vnitra, která proběhla na úrovni náměstků a funkcionářů odpovědných za nákup a logistiku. Koordinaci vojenské techniky AOBP provádí také s jednotlivými členskými firmami. Za zmínku určitě stojí velké nasazení členské firmy STRIX Chomutov, společnosti, která je tradičně lídrem v geotechnické oblasti a která byla dlouhou dobu obrannou a bezpečností zcela nepolíbena. A to do doby, než začala vyvíjet dynamické bariérové systémy a mobilní balistické bariéry. A tato firma hned na začátku války dodala tisíce speciálních ostnů, které pomohly zastavit ruskou kolovou techniku.

Partnerské ukrajinské asociaci a celkem šesti ukrajinským firmám jsme navíc pomohli vyjednat výstavní stánek na mezinárodním veletrhu Future Forces Forum 2022, který se konal v říjnu v Praze. Ukrajinský pavilón se těšil velké pozornosti odborných účastníků výstavy, a to jak českých, tak zahraničních. V rámci spolupráce bylo také dohodnuto, že se českým firmám dodávajícím na Ukrajinu, které se zároveň potýkají s nedostatkem pracovních sil, bude domlouvat zajištění příslušných profesí. A následně se po ukrajinské straně vyžádá pro tyto pracovníky uvolnění ze všeobecné mobilizace.

Někteří pomatenci si asi myslí, že jako zbrojaři válku na Ukrajině kvitujeme, že máme žně. Není tomu tak. Hlavní úloha obranného průmyslu spočívá v zabránění válkám. Vycvičená a kvalitně vyzbrojená armáda je jedinou garancí, jak zajistit mír. Válka na Ukrajině kromě toho, že přináší obrovská utrpení lidí a ohrožuje bezpečnost v Evropě, vyvolala doprovodné problémy, kterými jsou energetická a surovinová krize. Obojí se samozřejmě dotýká i firem obranného a bezpečnostního průmyslu. Jak drahé energie, tak nedostatek a zdražování surovin a materiálu, se negativně podepisují na jejich fungování.

Existuje bezpečnostní hrozba pro Evropu, kterou si Evropská unie vytváří sama už několik let. Válka na Ukrajině by ji paradoxně mohla pomoci vyřešit, nebo spíš alespoň zmírnit. Tou hrozbou pro naši bezpečnost je taxonomie Evropské unie. Ta totiž zcela nesmyslně označuje obranný a bezpečnostní průmysl za sociálně neudržitelný, což je kolonka, kam EU zařazuje také například průmysl tabákový a hazardní. Důsledky pro obranný a bezpečnostní průmysl jsou šílené. Jednak je kvůli taxonomii automaticky vyřazen z pobídek k aktivnímu zapojení se do řešení problému udržitelnosti. Ale taxonomie EU a údajná sociální neudržitelnost mají na svědomí i restriktivní chování bankovního sektoru.

Nadnárodní banky působící v Česku totiž českým společnostem podnikajícím v obranném a bezpečnostním sektoru (zejména malým a středním podnikům, a těch je přitom v AOBP zhruba 80 procent) velmi často odmítají poskytovat bankovní záruky pro podle nich riziková teritoria, stále častěji ale odmítají i běžné transakce a výjimkou není ani rušení bankovních účtů či plošné odmítání zřizování účtů novým žadatelům, a to i přesto, že tyto (převážně malé a střední) podniky disponují všemi potřebnými povoleními k podnikání v oblasti obrany a bezpečnosti.

Řekl bych, že je to ze strany Evropské unie až schizofrenní chování. Na jedné straně Evropská komise iniciovala vznik Evropského obranného fondu, kam jen na sedmileté období 2021–2027 poteče osm miliard eur. Evropská komise ovšem zároveň přišla s onou taxonomií. Upřímně doufám, že nesmyslná válka na východ od nás přinese alespoň něco prospěšného, a sice změnu postoje Evropské unie k obrannému a bezpečnostnímu průmyslu. Opět zopakuji slova prezidenta ASD (AeroSpace and Defence Industries Association of Europe) Alessandra Profuma, zároveň šéfa italské zbrojní firmy Leonardo, který tvrdí to, co už roky říkám i já. A to, že tolik kýženou udržitelnou společnost nemůžeme mít bez bezpečnosti. Tím, že EU řadí obranný a bezpečnostní průmysl mezi sociálně neudržitelný, si zadělává na problémy a hazarduje s vlastní bezpečností, tedy bezpečností členských států a jejich obyvatel.

Očekával jsem, že to bude jedním z klíčových témat české vlády v rámci českého předsednictví Radě Evropské unie. Bohužel jsem nezaregistroval žádné reálné kroky, a to nejenom výsledky, ale vlastně ani cíle, které by problematiku taxonomie EU a bankovních restrikcí vůči obrannému a bezpečnostnímu průmyslu vůbec zmiňovaly. Přitom v programu českého předsednictví Radě EU se v části o obraně hovoří o posílení evropské technologické a průmyslové základny. To jde ale opravdu těžko, když zároveň nikdo neřeší, že vám unijní byrokraté hází klacky pod nohy a považují vás za vyvrhely. Půlroku českého předsednictví považuji za promarněnou příležitost.

Co se ovšem letos ve spojitosti s podporou českého obranného a bezpečnostního průmyslu a jeho proexportní orientace dařilo, byly mnohé zahraniční i domácí akce. Po covidové odmlce a přesouvání se v nových termínech uskutečnila řada mezinárodních výstav a veletrhů obranné a bezpečnostní techniky, a to za hojné účasti českých firem. Několika z nich se zúčastnili také zástupci AOBP (v Saúdské Arábii, Německu, na Slovensku, ve Francii, Thajsku, Jordánsku a Indonésii). Konaly se také průmyslové dny a prezentace českého obranného a bezpečnostního průmyslu v zahraničí. Účasti českých firem na obou typech akcí jsou podporovány ministerstvy obrany, zahraničních věcí a průmyslu a obchodu. A tady je potřeba vyzdvihnout velmi dobrou spolupráci jak mezi AOBP a jednotlivými resorty, tak mezi AOBP a příslušnými zastupitelskými úřady v cizině.

AOBP i letos koordinovala účast českých firem na těchto zahraničních akcích a také zastupovala firmy, které se akcí účastnit nemohly. Jsem opravdu rád, že se po dvou letech v převážně online prostředí můžou zástupci byznysu, státního sektoru i akademické a vědeckovýzkumné sféry zase potkávat naživo. Osobní kontakt totiž nelze nenahradit, jakkoliv sám oceňuji jisté výhody a přínosy virtuálních setkání prostřednictvím nových technologií. Pochvalu také zaslouží domácí pražský veletrh Future Forces Forum, který se kvůli covidu uskutečnil po čtyřech letech. Veletrhu se zúčastnily bezmála čtyři desítky zahraničních delegací, což předčilo naše očekávání. AOBP koordinovala jejich setkání s českými firmami. A již nyní je Asociace aktivní v přípravách dalšího tradičního tuzemského mezinárodního veletrhu IDET, který se bude konat v květnu příštího roku v Brně.

Letos také AOBP výrazně prohloubila své styky s obdobnými partnerskými asociacemi v zahraničí. Asociace podepsala (především při příležitosti mezinárodních veletrhů) memoranda o spolupráci s asociacemi ze Spojeného království, Chorvatska, Španělska, Jordánska a Indonésie. Další jsou rozjednána a věřím, že jejich k podpisům dojde v příštím roce (Indie, Thajsko, Brazílie). Mezinárodní spolupráce je potřeba, a to jak k posílení mezinárodní bezpečnosti, tak z prozaičtějších důvodů – produkce českého obranného a bezpečnostního průmyslu je z 90 procent zaměřena na export, proto je potřeba hledat vhodné zahraniční partnery a otevírat českým výrobcům dveře na zahraničních trzích. České výrobky mají dlouhodobě v cizině skvělé renomé a těší mě, že je o ně opravdu velký zájem.

Mimochodem, Asociace také podepsala dvě dohody o spolupráci v rámci České republiky. První, se Správou státních hmotných rezerv, má pomoci lépe řešit krizové situace. A že se na nás valí jedna za druhou, proto je do budoucna dobré být na ně vhodně připraveni. Druhou dohodu AOBP podepsala s Českou exportní bankou, právě v reakci na problematiku restrikcí bankovního sektoru vůči podnikům obranného a bezpečnostního průmyslu.

Nic by se nemělo hodnotit předčasně a letošní rok ještě neskončil. Nepředpokládám ale nějakou skutečně významnou událost, jako že by snad jak mávnutím kouzelného proutku klesla inflace nebo ceny energií a surovin. Nečekám ani rychlý konec války na Ukrajině, navíc v takové podobě, aby to bylo přijatelné pro všechny strany a nehrozilo něco ještě horšího. Ale člověk by měl být pozitivní. Sice doufat v nejlepší, ale připravovat se na nejhorší. Být realista.

Věřím, že i přes veškeré nepříjemnosti přinesl tento rok řadu kladů. I přes úskalí se českému obrannému a bezpečnostnímu průmyslu poměrně dařilo. Protože Češi mají tu vlastnost, že se vždy snaží nepřízni osudu čelit. Zajisté ne úplně všichni, ale obecně to platí. Nesmíříme se se špatnou situací, umíme se jí postavit a hledat řešení. Tam, kde jiní vidí problém, tam my hledáme příležitost. Toto vše platí i o českém obranném a bezpečnostním průmyslu. Nemám strach o jeho budoucnost. Pracují v něm lidé, kteří jsou šikovní, vytrvalí a inovativní. Díky nim je náš obranný a bezpečnostní průmysl přizpůsobivý a odolný.

Přes veškeré překážky posledních let členská základna AOBP stabilně stoupá. To mě naplňuje optimismem. Letošní rok uzavíráme na čísle 143. Věřím, že příští rok překonáme hranici 150 členských firem. Vítáme každého člena, který svými produkty pomáhá posilovat obranu a bezpečnost České republiky a chce být přínosem pro českou společnost. Svými nápady a řešeními. Bezpečnost něco stojí. A tím nemyslím pouze peníze, ale zejména čas, píli, odhodlání a tvrdou práci. A samozřejmě odvahu. V historii jsme ji jako Češi mnohokrát prokázali a mám zato, že v každé těžké době to znovu a znovu dokazujeme. Slibuji, že i v příštím roce, stejně jako letos a v minulosti, budeme hájit svobodu, českou suverenitu, obranu a bezpečnost. I tím, že budeme pomáhat těm, kteří brání nás. Ti, kteří jsou ochotni přinést tu nejvyšší oběť, si zaslouží nejen naše uznání, ale také potřebné prostředky.

Přeji všem krásné a klidné prožití vánočních svátků a úspěšný vstup do nového roku.

 

Autor: RNDr. Jiří Hynek, prezident a výkonný ředitel AOBP

Tagy článku