foto: Se souhlasem Jiřího Maška/Jiří Mašek (ANO)
Security Magazín nabízí rozhovor s poslancem Jiřím Maškem (ANO), místopředsedou sněmovního výboru pro bezpečnost. Tématem jsou programové priority v oblasti obrany a vnitřní bezpečnosti.
Zásadním nejen předvolebním tématem jsou a budou výdaje na obranu. V ČR uzákoněné v minimální výši 2 % HDP, nový závazek z Haagu hovoří o 3,5 % až 5 % se započtením infrastrukturních výdajů, a současně se řeší otázka, do jaké míry má stát navýšení financovat na dluh, do jaké míry má tato priorita vést k úspoře v jiných kapitolách. Jak by podle Vašeho názoru měla budoucí vláda k otázce financování obrany přistoupit?
Podporuji využití jeden a půl procenta na infrastrukturu – dálnice, silnice, mosty, železnice – a k tomu dvě procenta na „čisté“ výdaje Armády České republiky s pohlídáním potřebnosti, odpovídající kvality a ceny. Bude nutný audit obranyschopnosti České republiky i dosavadních nákupů. A velmi pravděpodobně také zásadní přehodnocení dle úkolů, které má Armáda České republiky plnit v rámci NATO.
Pro efektivitu vynakládaných prostředků je klíčová souhra a soulad mezi civilní a vojenskou částí rezortu obrany, mezi ministrem či ministryní obrany a náčelníkem generálního štábu. V tomto období jsme byli svědky řady situací, které by šlo označit za nesoulad až konflikt, a které byly tématem veřejné diskuse. Při vědomí, že nelze zaručit shodu za všech okolností, lze přinejmenším očekávat, že napříště budou spory urovnávány za zavřenými dveřmi?
Ti dva lidé tam nemohou setrvat, zřejmě ani řada dalších, těch, kteří svými veřejnými hádkami uvnitř rezortu vnáší do veřejnosti znepokojení a strach – a zároveň nezvládají řešení problémů a kauz.
Pro obranyschopnost České republiky a zejména pro zajištění potřeb ozbrojených sil v době krize je klíčová rovněž role domácího obranného průmyslu. Měla se by příští vláda v maximální možné míře zasazovat o co nejvyšší podíl domácího průmyslu na těch strategických zakázkách, u nichž z definice věci musí být dodavatelem zahraniční společnost?
Budoucí vláda by se určitě měla zasadit o co nejvyšší podíl zapojení domácího průmyslu.
Obraně, vnější bezpečnosti, je věnována velká pozornost, a to zejména s ohledem na zhoršenou bezpečnostní situaci v důsledku pokračující ruské agrese proti Ukrajině. Vnitřní bezpečnost je ovšem neméně důležitou oblastí. Je na místě uvažovat o pevném stanovení minimálních výdajů na vnitřní bezpečnost po vzoru obrany, jejich stabilitě, a obecně trvat na vyváženém přístupu vlády k vnější i vnitřní bezpečnosti, například proto, aby si jednotlivé sbory vzájemně nekonkurovaly na trhu práce?
Vyvážený přístup vlády k vnější a vnitřní bezpečnosti ANO. Stanovit neměnné procentuální výdaje NE. Nevyplývá to z žádného mezinárodně definovaného požadavku. Upřednostnil bych aktivní přístup vlády a kompetentního ministra vnitra, který bude prosazovat potřeby rezortu dle aktuálního stavu bezpečnosti, vnitřní i mezinárodní situace, aktuálních potřeb bezpečnostních sborů. Nelze vše svázat jednotným procentuálním závazkem, to samo o sobě mimo jiné generuje plýtvání.
Specifický bod, který navazuje na předchozí otázku, se týká také zmíněného přednostního využívání domácího obranného a bezpečnostního průmyslu. Mělo by se ministerstvo vnitra v maximální možné míře snažit pořizovat výzbroj a výstroj od domácích výrobců, a pokud možno unifikovat vybavení policistů a vojáků v těch oblastech, v nichž to je z hlediska operační interoperability, ale také ekonomických benefitů domácí produkce výhodné?
Ano, pokud to bude možné, využívat z hlediska bezpečnosti dodávek domácí výrobce , a tam kde to má smysl, potom vybavení vojáků a policistů a ostatních bezpečnostních služeb i unifikovat.
Tagy