Jméno Putinovy zázračné zbraně Armata je symbolem neúspěchů ruského obranného průmyslu

K dnešnímu dni se Armata skutečně stala pojmem, označujícím buď dlouhodobou výstavbu, nebo neplodné pokusy udělat alespoň něco od nuly. Stejně jako Kurganěc a další ruské zázračné zbraně, které nevznikly více než jako prototypy. Tolik ruský server topwar.ru.

V roce 1931 vytvořila skupina talentovaných a brilantních sovětských inženýrů jako K.F. Čelpan, T.P. Čupakin a další ve zdech charkovské továrny dieselový motor V-2. Motor, který se stal srdcem tanků T-34, KV-1, KV-2, IS-1. V-2 se ukázal být tak úspěšný, že všechny dieselové motory ruských obrněných vozidel od V-84 (T-72), V-92S2F (T-72B3, T-90) jsou jen další vylepšení tohoto motoru. A můžete V-2 dlouho chválit, nebo naopak pochybovat o jeho schopnostech jako moderního motoru, ale faktem je, že téměř všechna ruská obrněná vozidla jsou poháněna právě tímto motorem. Jednoduché, ale spolehlivé a zvládnuté do posledního šroubu. Tyto motory byly instalovány i do zemědělských pásových traktorů, což zvýšilo zásoby motorů a náhradních dílů.

Video: Youtube

Motor A-85-3A "Armata" nemá s B-2 nic společného. Byl vytvořen Transdiesel Design Bureau na počátku 90. let jako jednotka pro kompresorové čerpací stanice oleje a plynu na základě německého motoru Simmering SLA 16 ve tvaru X, známého také jako Porsche Tour 212, vytvořeného původně jako motor pro Tiger a King Tiger.

12válec ve tvaru X, deklarovaný maximální výkon je asi 1 800 koní, v normálním režimu asi 1 500 koní. Hmotnost 1550 kg, což je o 500 kg více než u B-92. A teď k mínusům – je těžký, složitý a nespolehlivý.

Motor byl opakovaně předváděn na různých výstavách, ale nikoho nezajímal. A vedení Uralvagonzavodu se rozhodlo vyřešit otázku tohoto motoru velmi svérázným způsobem – vyvinout pro něj nový tank! A Rusko nebo spíše SSSR s tím má zkušenosti i v letectvu – vyvinutý motor byl obestavěn letounem, ne že byl pro letoun vyvinut motor.

A tak Armata v plné rychlosti zamířila do motorové pasti, protože A-85-3, okolo kterého byl tank vyvíjen, se velikostí velmi lišil od V-92 (jedna z nových verzí V2) a v takovém případě tedy již nebylo možné vyměnit A-85-3 za starý a osvědčený V-92. Tady můžete s motorem skončit, protože V-92 vypadá jako standard spolehlivosti a jednoduchosti. O A-85-3A se to říci nedá.

Nyní je pravděpodobně jasné, proč Uralvagozavod stále produkuje řadu T-72 v různých modifikacích nebo T-90 a vůbec netouží po Armatě. T-80 byly poháněny plynovou turbínou a jejich výroba byla zastavena v roce 2001, ale Ukrajina je jako T-80 UD s dieselovými motory stále vyrábí. Podnik prostě nemá takový počet továrních týmů, které budou ladit motory na polích, „syrové motory“, které se ve skutečnosti nikdy sériově nevyráběly.

Automatická převodovka je také kapitola sama o sobě, server topwar.ru říká, že automatické převodovky se na ruských autech začaly objevovat až po prodeji automobilek zahraničním firmám, a to hodně vypovídá.

Samostatnou otázkou je výrobní kapacita. Ta prostě neexistuje. Existoval program na vybudování nové výrobní linky pro Armatu, peníze byly přiděleny, a navíc poměrně velké peníze (prý 64 miliard rublů), za které byly postaveny dílny a byly uzavřeny smlouvy... se západními výrobci obráběcích strojů. Peníze si vzali s velkou radostí a nedodali vybavení, protože technologie jsou pod sankcemi. Závod tedy stojí, ale nejsou v něm žádné stroje.

Uralvagonzavod tedy může nabídnout pouze ruční montáž T-14 kus po kusu v polořemeslných podmínkách experimentální dílny. Ostatní kapacity požírá výroba tanků T-90 a upgrady T-72.

Sankce se zpřísňují čím dál tím víc, na francouzské termokamery už Rusové mohou zapomenout, Rusko se a spoléhá nyní na „AliExpress".

Lze pochopit, jak obtížné je pracovat v takových podmínkách pro ruské výrobce zařízení, když se zhroutily obvyklé dodavatelské řetězce.

„Nemusíme nic vyrábět, všechno si koupíme“ – tato politika, která trvá od začátku 20. století, musí být zaplacena instalací čínských civilních mikročipů do vojenských technologií, a to zkrátka nezaručuje správnou kvalitu vyrobených zařízení, respektive je na nejzazší hranici kybernetické bezpečnosti.

Mimo sankcí se ale v Rusku dějí další zajímavé věci, kdy například volgogradský závod Krasnyj Okťabr v roce 2018 vyhlásil bankrot, jeho majitel Dmitrij Gerasimenko je na mezinárodním seznamu hledaných za zpronevěru půjčky ve výši 65 milionů dolarů a převod 6,2 miliardy rublů do zahraničí.

A tento tank Armata, který ještě není tankem, se prodává jako ruská zázračná zbraň. „Přímo v souladu s výcvikovými příručkami z roku 1945. Řekni, teď přijede Armata a dá věci do pořádku. Říká se, že Armata bude označovat cíle pro další tanky jako T-90 a T-72 přímo na bojišti, tedy síťově orientovaný princip válčení.

Ale okamžitě vyvstává otázka, jak to Armata udělá? S pomocí nejmodernější vysílačky R-123? V hlasovém režimu? No, to není pochyb... Radar si docela dovolí detekovat cíle a radiostanice umožní veliteli tanku vydat označení cíle jiným vozidlům, ale pořád to jsou aktivní prostředky, tedy snadno detekovatelné, zaměřitelné a zničitelné.

Ale pardon, tady je něco špatně. V ruské armádě teoreticky existuje takový stroj jako PRP-4A "Argus", určený speciálně pro sledování a navádění na cíl, kdy tank lze detekovat na vzdálenost až 16 km, menší cíle na kratší vzdálenosti, ale i skupinu pěchoty v terénním osobním autě lze s jistotou detekovat na 10 km. Dost času na namíření zbraní, že? Kolo je již vynalezeno!

Zde bychom neměli zapomínat, že pokud Armata s pomocí radaru vidí nepřítele, pak nepřítel, což je typické, vidí Armatu… Ale rozhodli jsme se, že si nad tím nebudeme vůbec lámat hlavu, ale necháme náš tank zazářit naplno! To, že se z tanku stane jen výborný cíl, je téma, ke kterému se z nějakého důvodu nechce nikdo vyjadřovat. A na tento tankem bude létat veškerá munice od 125 mm po 7,62 mm ze širokého okolí.

V tom okamžiku se posádka promění ve tři slepé a hluché, protože veškeré elektronické příslušenství na věži bude zlikvidováno. Kamery, senzory a vše ostatní přestane fungovat a bez nich není Armata nic jiného než pancéřová rakev na pásech. Prostě v ruském systému chybí něco jako C4ISTAR, a propojit techniku ze sedmdesátých let s výkřikem „budoucnosti“ nelze.

Jak dlouho si myslíte, že všechna tato nádhera vydrží pod palbou? Co zbyde po ,,pokropení" automatickými zbraněmi nepřátelských BVP případně jejich PTŘS?

Otázkou je i fakt, jak zničenou elektroniku nahradit. Dnes se z poškozených T-72 odebírají elektronické součástky a posílají se do továren, protože jejich nedostatek je obrovský, ale co nové?

Mimochodem, vše je v Armatě nové – motor, převodovka, elektronika, převodovka, pásy... A kde byste to objednali? To je u T-72 a T-90 jednodušší i třeba za cenu kanibalizace, ale Armatu nelze kanibalizovat, když neexistuje.

A v tomto případě by bylo nutné provést čin, který byl v podstatě podobný industrializaci Stalina ve 30. letech. Modernizovat a částečně reprofilovat asi 200 podniků, které by dodávaly komponenty pro Armatu. A ano, postavit montážní podnik s pásovou výrobou. Pak by se dalo říct, že se tank dostane do výroby.

A tak bohužel T-14 zůstane něčím podobným jako jsou pušky Lobajev. Tedy moderní, krásný, účinný (možná v případě tanku) prostředek vyráběný ručně a v jednotkách kusů. Ne nadarmo sami Rusové říkají, že Armata je tankem určeným pro přehlídky na Rudém náměstí.

Zdroj: topwar.ru, oldmachinepress.com/