Exposlance za hnutí ANO Bohuslava Chalupy jsme se zeptali na jeho stanoviska týkající se probíhajícího výběrového řízení na nákup několika nových víceúčelových vrtulníků pro armádu ČR.
Některá výběrová řízení pro AČR, která se konala v minulosti, působila silně netransparentním dojmem, co je nutné udělat, aby stejným způsobem nedopadl výběr vrtulníků pro českou armádu?
Ministerstvo obrany, podle dostupných informací, zvolilo pro akvizici (nákup) vrtulníků tzv. metodu „G to to G“ (Government – Government), který vzhledem k pravidlům, transparentnosti a garancím zúčastněných vlád za plnění uvažovaného smluvního vztahu, včetně všech představitelných záruk, považuji i s ohledem i na Vámi zmíněnou netransparentnost některých, v minulosti realizovaných akvizic pro potřeby AČR, za nanejvýš vhodnou.
Několik desetiletí používala AČR bitevní vrtulník sovětské provenience Mi-24 schopný přepravy 8 osob nebo nákladu a zároveň schopný útoku na pozemní jednotky protivníka. Bude nákup víceúčelových západních vrtulníků, pro AČR přínosem, nebo dojde k omezení jejích schopností?
Problematika využití vrtulníků MI-24 je pro Ministerstvo obranu, respektive AČR, složitá zejména s ohledem na celkovou změnu postavení ČR v rámci zajištěné kolektivní bezpečnosti v NATO. Původní předpoklady využití této bezesporu stále ještě účinné sovětské bojové techniky již dnes neplatí, a nová koncepce naší obrany uskutečňovaná v přímé souvislosti se změnami politického a bezpečnostního prostředí a našeho postavení v něm, nemůže být systémově založena na již překonaných technologiích, současné válečné taktiky a strategie. V tomto směru musím podotknout, že osobně nejsem zastáncem tzv. „víceúčelových vrtulníků“, jejichž překonaným reprezentantem je právě vrtulník MI-24. Jsem toho názoru, že ČR by měla pro potřeby AČR pořídit vrtulníky jako systém, ne jako „stroje“, a to systém, který je ověřen ve skutečném boji, s existující výcvikovou a logistickou základnou, vypracovanou bojovou taktikou atd. Jinými slovy „bojový systém“ dvou typů vrtulníků, které efektivně využívají vzájemné synergie svého bojového určení a schopností: tedy vrtulník primárně určený pro přepravu osob plně vybavených k boji na zemi, a vrtulníky primárně vybavené pro protivzdušnou a protipozemní obranu těchto, takto přepravovaných osob, nejvhodněji v poměru 2 : 1. Uvědomuji si vyšší ekonomickou náročnost takové akvizice (respektive pořizovacích nákladů), nicméně platí staré pořekadlo: „nejsem tak bohatý, abych si mohl pořizovat levné věci“ (nakonec zjistím, že to, co jsem si pořídil v první chvíli levněji, je v konečném efektu citelně dražší (např. při započítání potřebných doplňkových úprav, celého životního cyklu, logistiky atp.). Osobně jsem přesvědčen, že výše uvedený systém dvou typů je nanejvýš účelný, v konečném efektu hospodárnější a především plně zajišťující onu schopnost, kterou bych při obraně teritoria očekával především. A obrana je o obraně, ne o „jako obraně“.
psali jsme: Kvalitní moderní útočný vrtulník je neocenitelným prostředkem na bojišti, říká bývalý náčelník Generálního štábu ČR Jiří Šedivý
Bude podle vás zapotřebí dokoupit čistě útočné vrtulníky, a pokud ano, preferujete dodávku obou typů strojů od jednoho výrobce?
Jednoznačně ano, viz předchozí odpověď. Podle informací které mám k dispozici, tuto mou představu splňuje unikátní koncepce vrtulníků UH1 a AH1, kde je cca 80% náhradních dílů totožná, nemluvě o zcela kompatibilní elektronice a komunikačních technologiích. Možná existuje i jiná obdobná koncepce, ale o žádné takové v tuto chvíli nemám povědomí.
Nejlevnější nabídka byla původně od Airbusu, který nabízel stroje za cca 6 miliard (tedy o 3 miliardy méně než je nabídka AgustaWestland). Myslíte si, že by bylo vhodné s Airbusem obnovit jednání?
Diskutujeme zde o technologii pro potřeby AČR, potažmo o obraně naší země a jejích obyvatel. Cena je jistě velmi důležitý aspekt celé problematiky uvažované akvizice, ale primární je efektivnost takové akvizice a dovolím si poznamenat, že hodnota sebevědomí, jistota a důvěra vojáků v kvalitu používané technologie, suverénní bojová síla a kapacita, schopnost velmi účinně čelit agresi a z tohoto plynoucí obecně odstrašující potenciál má pro obranu a bezpečnost země a pro mne jako občana ČR v podstatě nesrovnatelnou nevyčíslitelnou hodnotu.
Vzhledem k tomu, že ministerstvo obrany pod vedením M. Stropnického téměř tři roky tápalo, co vlastně pořídit, domníváte se, že by bylo vhodné zakázku znovu posoudit a případně vypsat znovu?
Nemyslím. Je pravdou, že nelze mluvit o nějakém rychlém postupu, na druhou stranu byl vytvořen dostatečný prostor pro vyjasnění celé řady jak věcných, tak i politických souvislostí, což by mělo vést či povede, a já v to pevně doufám, k úspěšnému pořízení potřebné armádě vyhovující vojenské technologii. Proces výběru je téměř hotov a je jen otázkou času, kdy bude výběrové řízení definitivně uzavřeno. Je samozřejmé, že ministr obrany, který uvedenou akvizici předloží vládě ČR ke schválení, ponese za optimální volbu smluvního partnera – vrtulníků - plnou odpovědnost. V této chvíli nemám důvod pochybovat, že by tomu tak nemělo být.
Nepřehlédněte na Security magazínu: Historie - vnímáme dějiny v souvislostech a nadhledem. Sledujte nejdůležitější okamžiky historie. S námi víte více
Tagy