Kalouskovy divoké doby na ministerstvu obrany – smrt na padáku, kšefty vymyšlené Omnipolem, prostředníci a jejich provize. Na tohle nezapomeňme

Kalouskovy divoké doby na ministerstvu obrany – smrt na padáku, kšefty vymyšlené Omnipolem, prostředníci a jejich provize. Na tohle nezapomeňme
Autor: fb Miroslava Kalouska|Popisek: Miroslav Kalousek
26 / 01 / 2021, 11:00

Z Poslanecké sněmovny odešel dlouholetý poslanec a kdysi také dlouholetý ekonomický náměstek ministra obrany Miroslav Kalousek. Je to příležitostí ohlédnout se za vybranými kauzami, které byly s jeho jménem spojeny, a v různých formách zlidověly. Mnohé jsou ohrané a je snadné, ale nesprávné, nad nimi mávnout rukou. Celkem bez ohledu na Kalouskovu osobní formální účast na nich jsou poučné a týkají se průběhu armádních akvizic, jak je už nikdy nechceme vidět. Byly podrobně popsány již před lety Nadačním fondem proti korupci.

Padáky VTP-100 - Kalousek s nimi "neměl nic společného" - "jen" je doporučil

Když se řekne Miroslav Kalousek, nelze si nevybavit mezi prvními kauzu padáků VTP-100. Ukázkový příklad, jak se nemá armádní vybavení nakupovat. Ministerstvo v roce 1996 uzavřelo smlouvu s tehdy formálně neexistující firmou Anex-Cirus, která s výrobou padáků neměla žádné zkušenosti. Vojskové zkoušky proběhly úspěšně a náčelník generálního štábu Nekvasil schválil padáky k používání. Jenže v roce 1997 se při seskoku zabil vojín Roman Prinich. Generál Nekvasil zastavil výcvik a po vyšetřování bylo rozhodnuto padáky jako nevyhovující dále nepoužívat a neodebírat. Armádě jich zůstalo 730 za 110 milionů korun a životnost jim skončila v roce 2011. Již v roce 2005 o nich generál Štefka prohlásil, že jsou vhodné nejvýše k povlečení postelí.

Na zajímavém webu kauzykalousek.cz se dočteme běžnou verzi příběhu, jak ji médii roky razí Miroslav Kalousek a jeho podporovatelé. Napřed se vymezí vůči jakési fámě, že padáky způsobily smrt třem lidem, a správně uvede, že "pouze" jednoho. A opakuje, že s padáky neměl Kalousek vůbec nic společného, nerozhodoval o jejich nákupu. Existuje nicméně dokument Kalouskem podepsaný, který padáky VTP-100 náčelníkovi generálního štábu doporučuje. Když s tím byl před mnoha lety konfrontován, odpověděl: "Ano, podepsal jsem to, jako řadu dalších dokumentů, o výhradách ke kvalitě padáků jsem ale nevěděl." Takže měl, nebo neměl s nimi něco společného? A i vám stačí o výhradách ke kvalitě čehokoli nevědět, abyste věc doporučovali? Byla vybrána v době podpisu smlouvy ještě právně neexistující firma bez minulosti a zkušeností s výrobou žádaného produktu a padáky, o nichž se následně vojáci i experti vyjadřují s pohrdáním, ovšem původně prošly vojskovými zkouškami. Tedy to lze zařídit. Trestní odpovědnost je jedna věc, systém, na jehož vybudování se Miroslav Kalousek podílel, a který takový výsledek umožnil, je věc zcela jiná.

Modernizace tanků T-72 - nesmyslné rozhodnutí o systému řízení palby

Svůj (ne)podpis zanechal Miroslav Kalousek také na modernizaci tanků T-72. A důsledky jeho (ne)počínání dožíváme dodnes, kdy je především kvůli "nevysvětlitelnému" rozhodnutí z poloviny 90. let o systému řízení palby část hrstky modernizovaných tanků nepoužitelná a musí projít "technickým zhodnocením", než našetříme na moderní vozidla. Expertní komise tehdy volila jednoznačně řešení navržené francouzskou firmou Sagem. V ministerské komisi pak došlo ke zvratu a překvapivě vybrán byl tehdejší outsider: italská společnost Officine Galileo, která nabízela systém instalovaný na lodích a na ponorkách. Této komisi, která dala našemu tankovému vojsku z ničeho nic do vínku námořní řešení, nepředsedal nikdo jiný než Miroslav Kalousek.

"Vinu v žádném případě necítím. Odpovědnost za proces projektu si samozřejmě nesu. Nikoho jsme nezvýhodnili, ani jsme výběrové řízení nezmanipulovali," řekl k věci později. Stejně jako v případě padáků a dalších ani zde patrně nedošlo k formálnímu porušení zákona. Prostě bylo z nepochopitelných důvodů zvoleno špatné řešení. To se jistě může stát i při nejlepších úmyslech.

Kauza štábního informačního systému – potkává se Kalousek a Petr Nečas

U kauzy štábního informačního systému se potkali v pozicích náměstků Miroslav Kalousek a pozdější premiér Petr Nečas. V roce 1995 určila ministerská komise za vítězného dodavatele mnohamiliardové zakázky americkou společnost Unisys. Tehdejší náměstek Nečas s výsledkem nesouhlasil a důrazně proti němu protestoval. Naopak Kalousek oponoval a doporučil ministrovi Holáňovi návrh Nečase nepřijmout. Následně v mezidobí cca jednoho měsíce Kalousek změnil názor a rovněž doporučil tendr zrušit, což ministr 5. prosince 1995 skutečně učiní. Objeví se nicméně informace, že Nečas měl doporučovat zrušení tendru z důvodu toho, že vyhrát měla společnost EDS, která skončila na druhém místě. Kromě toho, že se objevila podezření na úplatky jak Nečasovi, tak ODS, tak se vynořila i informace, že EDS se obrátila i na náměstka Kalouska, který právě z tohoto důvodu přehodnotil svůj názor na zrušení tendru. Žádné obvinění se nepodařilo prokázat, ale tím, že ministr Holáň ve spěchu tendr zrušil, porušil zákon. Nebudeme na tomto místě zabíhat do detailů, nicméně v únoru 1997 ministerstvo z dalšího tendru vylučuje společnost Unisys, a to pro pouhé formální pochybení. Vítězem se stává firma EDS. Ministerstvo tehdy čelilo dalšímu podezření ze zmanipulování zakázky.

MiG-29 a Gripen, výjimečná Česká republika - a Kalousek jako nejpoctivější muž ve vládě

Ekonomický náměstek Kalousek také zastával názor, že ač sousední Polsko, Slovensko a Německo chtějí a mohou nadále provozovat ex-sovětské stíhací letouny MiG-29, pro Českou republiku jsou tyto letouny nevýhodné. Z hlediska přístupu k důležitým i méně důležitým otázkám obrany byla od 90. let totiž Česká republika vždy tak nějak svá a svou zůstává v mnoha ohledech dodnes.

Již v roce 1994 Kalousek hovořil o "neúnosných nákladech na modernizaci a provoz MiG-29". Jistě jen shodou náhod pak byly české MiGy-29 odprodány prostřednictvím budoucího předsedy představenstva a majitele skupiny Omnipol Richard Hávy a jeho tehdejší firmy Zenit, která si připsala 90milionovou provizi, do Polska.Do relativně chudšího Polska, kde jich dodnes (!) létají dvě desítky. A polští piloti na nich absolvují mise v rámci Severoatlantické aliance. Čeští by to zřejmě neuměli, a bylo by to dražší než pro Poláky. Po určitou dobu byly dokonce MiGy-29 jedinými stíhacími letouny polského letectva. A dodnes létají také na Slovensku. Ale pro Českou republiku (?) bylo výhodné se jich zbavit. Žili jsme ve fascinujícím systému, kdy stát nemohl přímo obchodovat se svými zbraněmi, ale musel tak činit přes prostředníky a jejich provize. A s takovým prostředníkem, Richardem Hávou, chodil Miroslav Kalousek na guláš.

Když se blížilo vyřazení MiGů-21 ze služby Vzdušných sil AČR, přišla na řadu otázka jejich náhrady. Mj. proto, že modernější MiGy-29 jsme již úspěšně neměli. Vybrány byly švédské Gripeny. A Miroslav Kalousek se stal horlivým zastáncem toho, aby si Česká republika vzala úvěr na tehdy (i dnes) horentních 58,5 miliardy korun. Z nákupu 24 letounů Gripen nicméně sešlo, nebyl poslanci schválen (o jeden hlas). Do hry se dostala varianta pronájmu 14 letounů za bezmála 20 miliard na dobu deseti let. Podezřením z úplatků v této kauze se zabývala nejen česká policie, ale také vyšetřovatelé v Británii, USA a ve Švédsku. Zůstala však jen pachuť a obecná zjištění bez toho, aby bylo možné vyvodit trestní odpovědnost konkrétních účastníků. "Peníze dostávali lidé napříč politickým spektrem, rozděloval je zdejší zástupce BAE Steven Mead, ten kdyby promluvil, tak by se desítky důležitých lidí dostaly do vážných problémů," řekl v roce 2007 Jan Kavan. O rok dříve napsal tehdejší americký velvyslanec Cabaniss do Washingtonu: "Kalousek si přišel při plánování nákupu švédských Gripenů na tolik peněz, že si teď může dovolit být nejpoctivější muž ve vládě."Mezi zmiňovanými byli AlfondMensdorff-Pouilly, Otto Jelinek a Richard Háva, tehdy spolumajitel Omnipolu, a Kalouskův po desetiletí blízký přítel. Kauza byla šetřena dlouhé roky, odložena a znovu otevřena, až definitivně spadla pod stůl v roce 2014. Podle Vrchního státního zastupitelství nebylo možné zahájit trestní stíhání konkrétních osob.

Prodej tanků do Alžírska: „Omnipol vymyslí kšeft, lidovci na ministerstvu obrany ho samozřejmě odsouhlasí a vláda to bude muset odklepnout.“

Tak citoval v roce 1997 časopis Týden vysoce postavený zdroj ve věci zamýšleného prodeje stovky českých tanků T-72 do Alžírska. Miroslav Kalousek ho tehdy velmi intenzívně prosazoval. Označoval to za atraktivní obchod, mluvil o etablování se na „lukrativním alžírském trhu“. Tanky měly být odprodány přes koho jiného než přes společnost Omnipol. Bez prostředníka to nešlo. Tak chytře byl tehdy systém nastaven. Obchod vymyslel Omnipol, nikoli armáda a nikoli ministerstvo obrany, které naopak počítalo se všemi tehdy ve výzbroji AČR existujícími tanky T-72. Tankové vojsko jich do roku 2005 mělo podle schválené koncepce mít dnes nepředstavitelné číslo 540. Podle Omnipolu to nebylo v rozporu se záměrem jich stovku prodat do Afriky, protože chybějící by si pak Česká republika zase vyrobila. Bylo zjevné, že jediným smyslem tansakce je provize pro Omnipol.

Komicky pak působí i s odstupem mnoha let tehdejší Kalouskova argumentace. Vysvětloval ve Sněmovně, že armádní koncepce pracuje s „maximálním“ počtem. Podle tehdejšího předsedy výboru pro obranu Petra Nečase však šlo přirozeně o počet „minimální“, protože ozbrojené síly ve svých koncepčních materiálech samozřejmě nepracují s „maximálními“ počty. Je stanoven úkol, a pro jeho plnění jsou stanoveny minimální prostředky. Ministerstvo později otočilo. Z nevysvětlitelných příčin začalo prodej tanků podporovat, ale sešlo z něj pro nesouhlas vlády. Zůstala jen pachuť z Kalouskovy explicitní a nesmyslné podpory nápadu, jak pomoci Omnipolu k další zajímavé provizi.

Nikde žádný podpis, vše papírově čisté. K tomu aureola bojovníka proti Andreji Babišovi, kterou Kalouskovi pomohl vytvořit Babiš sám. Svět ovšem není černý a bílý, a působení Miroslava Kalouska na ministerstvu obrany bylo provázeno nepřeberným množstvím podivností. Byla to doba, kdy naše ozbrojené síly hrály roli dojné krávy, a doba, v níž vznikla velká část dodnes složitě řešeného vnitřního dluhu armády. Doba, kdy bylo rozhodnuto o podivné formě modernizace tanků, pořízení L-159, výměně MiGů-29 za nepříliš vyhovující vrtulníky, a v důsledku potřeba nákupu nebo pronájmu Gripenů. A také doba, kdy bylo zřejmě vše důležité také formálně správně ošetřeno. Vojskové zkoušky dopadly žádoucím způsobem, odpovědnost za nesmyslná rozhodnutí neexistovala, podezření se neprokázala, prostředníci inkasovali provize, na které měli nárok. Pro mnohé z toho plyne závěr, že se tedy nic špatného neodehrálo. Minimálně nic, za co by mohl ekonomický náměstek Kalousek.

Prodej kasáren uprostřed Prahy

Kalousek byl i u sporného prodeje kasáren na náměstí Republiky, kde nyní stojí obchodní dům Palladium. Podstatou této kauzy bylo to, že se ministerstvo zavázalo uhradit smluvní pokutu v případě pozdního předání nemovitosti v prakticky stejné výši, jako byla kupní cena. Celou kauzu opět zkrátíme, vede totiž i přes arbitráže, nicméně jejím výsledkem bylo to, že obrana lukrativní pozemky de facto darovala zdarma.

Kalouskova politická kariéra byla opravdu pestrá. Kalousek v pozici náměstka na obraně skončil v lednu 1998, dál byl ale aktivní v obranných otázkách i za svého působení v Poslanecké sněmovně a v ministerské funkci. Kalousek minulý týden oznámil složení poslaneckého mandátu, přičemž s tím skončil i ve funkci předsedy poslaneckého klubu TOP 09. Poslancem byl s krátkou přestávkou již od roku 1998. Kromě pětiletého působení ve funkci ministra financí byl také předsedou dvou parlamentních politických stran – KDU-ČSL a TOP 09, kterou spoluzaložil. Kalousek nicméně oznámil, že i po složení poslaneckého mandátu bude dál podporovat TOP 09.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace