Kam s vysloužilými vojáky? Kurz obsluhy vysokozdvižného vozíku není řešením (komentář Lumíra Němce)

Kam s vysloužilými vojáky? Kurz obsluhy vysokozdvižného vozíku není řešením (komentář Lumíra Němce)
Autor: flickr.com (CC BY 2.0)|Popisek: čeští vojáci
04 / 05 / 2019, 10:00

Služba v armádě je pro mnohé atraktivní. Přináší slušné finanční ohodnocení, sociální zázemí a v případě že odsloužíte potřebný počet let, náleží vám i finanční výsluha. Na druhou stranu má i svá úskalí. Častý pobyt mimo domov, do práce musíte nastoupit kdykoliv, když dostanete rozkaz, u některých útvarů je služba fyzicky i psychicky náročná a také můžete být vážně zraněn nebo přijít o život. Toto jsou ovšem rizika, které si každý žadatel o práci v armádě uvědomuje. Je zde ovšem ještě jedno úskalí, o kterém se nemluví a o kterém nový příslušník AČR neuvažuje. Co budu dělat, až v armádě skončím?

A právě tato otázka je velmi častým zdrojem problémů pro vysloužilé vojáky a má na svědomí víc traumat a neštěstí než posttraumatický syndrom nebo zranění. Do armády přicházejí lidé z různých oborů. Armádě je jedno jestli jste kuchař, strojvedoucí nebo IT. Důležité je, že máte dosažené potřebné vzdělání a splníte fyzické a psychologické testy. V armádě pak začnete vykonávat práci, která je často na hony vzdálena od vaší původní profese. Z obráběče kovů se stane střelec operátor, z IT specialisty obsluha minometu. Vám je to v daný okamžik jedno, děláte to, proč jste do armády šel a stane se z vás profesionální voják.

Odsloužíte deset a více let a zjistíte, že z nějakého důvodu již nemůžete pokračovat, už vás to nebaví, žena vám dala nůž na krk nebo již je vaše tělo opotřebované a vy nestačíte fyzicky. Také se může stát, že vám  pouze neprodlouží závazek bez udání důvodu. Výsledek je vždy stejný. Najednou se ocitnete v civilním prostředí a  nevíte co dál. Posledních X let jste „běhal s puškou po kopcích“ nebo trávil čas v zahraničních misích. Vaši původní profesi jste zapomněl a hledáte si práci. A tady se dostáváme k jádru problému. Velmi brzo zjistíte, že pro civilní sektor v podstatě nic neumíte. To, že jste dobrý střelec, máte zkušenosti s bojem nebo umíte řídit tank je fajn, ale práci vám to nezajistí. Najednou zjistíte, že vaší jedinou šancí je přijmout hůře placenou práci, pokud vůbec nějakou seženete.

A tady začínají ta psychická traumata. V hlavě se vám honí, co jste dokázal za poslední roky, jak jste riskoval zdraví a život a teď? Hlídáte stavbu nebo rozvážíte balíky po skladu a neštěkne po vás ani pes. Vaše sny o dalším životě se hroutí. S peněz, co vyděláte, nejste schopen utáhnout hypotéku, doma se neustále hádáte kvůli penězům. Žena, která byla při vás po celou dobu služby a trpělivě snášela vaše pobyty v zahraničí, už nedá vaše neustálé nálady a odejde od vás. Stále častěji saháte po láhvi, abyste alespoň na chvíli utopil svůj žal a zklamání. Neříkám, že se to stává ve 100% případů vysloužilých vojáků, ale těch případů, kdy se to skutečně stalo, je víc než je zdrávo.

A přitom by stačilo málo, aby se tyto lidské tragédie nemusely odehrávat. Ministerstvo obrany by mělo zajistit kvalitní sociální program pro vysloužilé vojáky a jejich opětovné začlenění do civilního života. Nějaký sociální program armáda má, ale říkám kvalitní. To že před odchodem dostanete dvoutýdenní kurz personalisty nebo kurz obsluhy vysokozdvižného vozíku problém nevyřeší. Bylo by dobré vytvořit speciální oddělení, které by se zajímalo o další uplatnění vysloužilých vojáků, komunikovalo s firmami a hledalo pro vysloužilce práci. Vysloužilí vojáci mají řadu předností. Jsou dochvilní, spolehliví, respektují autority a mnoho dalších. Jsem si jistý, že řada firem by po těchto zaměstnancích ráda sáhla. Problém je, že firmy nevědí o vysloužilcích a vojáci nevědí o firmách, které by o ně měly zájem. Možná by stálo za to vyčlenit z miliardového rozpočtu „pár drobných“ a zřídit oddělení, které by se o vysloužilé vojáky postaralo.

 

Autor: Lumír Němec

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace