foto: kevinmcgill / Wikimedia Commons / CC BY-SA/Čínský bombardér H-6
Peking se snaží co nejvíce demonstrovat svoji stále rostoucí vojenskou sílu. U Aljašky se objevily jeho proudové bombardéry Xi'an. Otázka zní, odkud vzlétly.
Podle portálu The Warzone a oficiálního účtu Severoamerického velitelství protivzdušné obrany sítě X zachytili Kanaďané a Američané u Aljašky dva čínské proudové bombardéry H-6 a dvojici ruských bombardérů Tu-95. Rusové v oblasti operují běžně, ale čínská přítomnost je něco zcela nového. Číňané museli operovat z ruského letiště a nepřichází v úvahu, že by se do daného prostoru dostali ze svých základen. Celá situace jen ukazuje realitu čínsko-ruských vztahů, které se zřejmě v řadě oblastí prohlubují. Jedná se jen o další signál na čí straně stojí Peking v rusko-ukrajinském konfliktu.
H-6 jako páteř čínského letetcva
Xi'an H-6 je dvoumotorový poudový bombardér letectva Čínské lidové osvobozencké armády. Jedná se o licenčně vyráběnou verzi Tupoleva Tu-16 sovětské provenience. Opravdu podstatné je, že se jedná o hlavní bombardér leteckých sil Pekingu z roku 1959. Tedy velmi staré, ale modernizované letadlo, podobně jako americký B-52. Moskva začala Tu-16 do Číny dodávat v roce 1958 a následně byla podepsána licenční smlouva. V roce 2020 měl Peking ve výzbroji 231 těchto bombardérů a pokračoval nadále v jejich výrobě. Nejnovější varianta H-6N je již výrazně přepracované letadlo schopné doplňovat palivo za letu.
H-6N je schopný odpalovat řízené střely s plochou dráhou letu a ve výzbroji má pochopitelně naváděné bomby. Posádku tvoří čtyři muži, délka H-6 je téměř 35 metrů a rozpětí křídel činí 33 metrů. Prázdná hmotnost letadla je 37 tun, ale maximální vzletová váha činí 95 000 kilogramů. Takže nosnost je opravdu velmi slušných 58 tun. Pochopitelně je třeba připočítat palivo, ale i tak letadlo dokáže nést velmi slušnou porci bomb. Maximální rychlost je 1 050 km/h, cestovní činí 768 km/h. H-6 má dolet 6 000 kilometrů a bojový dosah 1 800 kilometrů. Dostup činí 12 800 metrů.
Přirozeně při těchto parametrech bude paleta použitelných zbraní velmi široká. Pevnou výzbroj tvoří dva kanony Nudelman-Rikhter NR-23 ráže 23 mm v dálkové ovládané věži na hřbetu letadla. Stejné kanóny jsou v dálkově ovládané ventrální věži, tedy na přídi, další na ocasní věži a ještě jeden ventrální na případné doplnění. Vše v celkovém počtu sedmi NR-23. Letadlo používá širokou paletu protilodních střel nebo střel vzduch země a pochopitelně několik druhů řízených pum. Jedná se o létající pevnost, ale z uvedeného vyplývá, že v bojových podmínkách potřebuje vzdušný doprovod.
H-6 jako symbol nové reality
S H-6 se pochopitelně nejčastěji setkávají síly Tchaj-wanu, ale třeba v roce 2017 startovaly japonské vzdušné síly sebeobrany z Okinawy proti šesti H-6K, které prováděly cvičení v oblasti a dostaly se do vzdušného prostoru Tokia. V roce 2018 proti těmto bombardérům Japonci dokonce spolupracovali právě s tchajwanskými F-16. V roce 2021 se v Jihočínském moři pohybovala britská letadlová loď Queen Elizabeth, aby prokázala svobodu plavby mimo výsostné vody okolních států dle námořního práva. Peking si nárokuje více jak devadesát procent moře, právě mimo jiné za asistence H-6.
O spojenectví Moskvy a Pekingu nemůže být pochyb, i když se jedná tak trochu o přátelství kočky a psa. Ve skutečnosti totiž mezi nimi panuje mnoho animozit. Rusové se kolem Aljašky pohybují běžně. S největší pravděpodobností jde o úlitbu Kremlu Číně a má jednoduchý důvod. Protičínské nálady ve Spojených státech sílí a v oblasti Jihočínského moře se běžně pohybuje americké letectvo z Guamu nebo námořnictvo z Pearl Harboru. Kreml pomohl Pekingu, aby demonstroval svou sílu poblíž USA. Bohužel jde svým způsobem jen o další eskalační faktor, protože k této situaci došlo nepochybně poprvé.
Tagy