Autor fotografie: Nexter, TDV|Popisek: Dánský CAESAR na podvozku Tatra
Jednání s francouzskou státní společností Nexter Systems o smluvních a technických podmínkách kontraktu na nákup samohybných 155mm houfnic CAESAR probíhají a Ministerstvo obrany "předpokládá shodu v nejbližších měsících". Odpovědi na otázku, jestli se má požadavek 40% účasti domácího průmyslu na zakázce počítat z prvotní dodávky systémů, nebo jestli půjde o 40 % z celkových nákladů vč. nákladů životního cyklu, se ovšem vyhýbá. A neříká ani, jestli počítá s výrobou munice českými zbrojovkami.
Jednání o akvizici děl, kterými chce Armáda České republiky nahradit samohybné kanónové houfnice DANA, tedy francouzských systémů CAESAR, nejsou zřejmě nijak jednoduchá. Ministerstvo obrany oslovilo jednoho výrobce a plánuje děla pořídit v režimu nákupu vláda-vláda (G2G), který přináší řadu výhod - především rychlost akvizice. Nicméně tím, že rozhodnutí již bylo oznámeno, a celá akvizice rozpracována, zúžil se dost možná českému ministerstvu manévrovací prostor. A to zejména v případě, že by své požadavky na úvod jednání nedokázalo formulovat zcela jednoznačně.
"S požadavkem resortu obrany na podíl českého obranného průmyslu je společnost Nexter Systems obeznámena. Společnost v současné době vede intenzivní jednání s několika českými firmami o konečné podobě zastoupení českého obranného průmyslu," odpovídá nám tiskový odbor na otázku, jestli se požadovaných 40% české účasti na zakázce bude počítat z dodávky děl, nebo z nákladů na celý životní cyklus. Tedy neodpovídá. Podle informací Security magazínu je různý přístup k této otázce jednou z velkých komplikací probíhajících jednání, jak jsme o tom již nedávno psali.
„U této techniky budeme mluvit o zapojení domácího průmyslu v minimální výši 40 procent,“ uvedl ministr Metnar již v červnu. Také jeho náměstek Koudelka řídící Sekci vyzbrojování a akvizic ji potvrdil. Je možná trochu znepokojivé, že, ač MO uvádí, že francouzská strana podmínku zná, veřejně již nezaznívá tak explicitně jako na začátku procesu.
Není proto vůbec vyloučené, že je sice francouzský partner s českým požadavkem obeznámen, ale jeho formulace umožňuje dvojí výklad. Podle člena Výboru pro obranu a vládního poslance Pavla Růžičky "se z toho francouzská strana snaží všelijak vyvléknout." A nebude-li požadavku vyhověno, a míněn je zde požadavek 40% účasti na samotné dodávce, čehož lze dosáhnout kromě nezpochybňovaného využití českých podvozků TATRA také pancéřovanými kabinami a dalšími prvky, neměla by podle poslance být smlouva podepsána.
Ostatní zvažované systémy jsou zřejmě dražší, ale parametr zapojení českých firem je nejen v kontextu probíhající a ještě očekávané hospodářské svízele zcela zásadním.
Na otázku, zda pro nové zbraně MO počítá s dodávkami munice od českých dodavatelů, nám vysvětlilo, že CAESAR může střílet jakoukoli výrobcem certifikovanou municí: "Pro střelbu samohybné houfnice CAESAR 8×8 lze použít jakoukoli munici, která získá certifikaci výrobce zbraně, tedy společnosti Nexter Systems, k zabezpečení stoprocentní efektivity a bezpečnosti." O tom existuje určité povědomí, ale není to, bohužel, odpověď na otázku. Naopak poslanec Růžička uvedl jednoznačně: "Pro mě je nepředstavitelné, že by se munice nevyráběla u nás doma."
Nenaznačují vyhýbavé odpovědi Ministerstva obrany, že byla formulace podmínek při výběru děl CAESAR poněkud podceněna, a že ve finále může být celý obchod, jakkoli prováděný vhodnou formou G2G, pro českou stranu méně výhodný, než jaká vzbuzoval očekávání? Scénáře existují v zásadě tři. Buď se mýlíme a MO se podaří nákup realizovat podle nastíněných podmínek. Nebo se nemýlíme a chybným přístupem ztrácíme drahocenné měsíce, než bude zakázka zrušena a začne se na zelené louce znovu. Anebo se nemýlíme, obchod bude dotažen do konce, a český průmysl spláče ve velké míře nad výdělkem, zatímco peníze českých daňových poplatníků pomohou zmírnit dopady krize v zahraničí nad rámec původní představy.