Autor fotografie: Ministerstvo obrany (army.cz); USMC, volné dílo, koláž redakce|Popisek: Lubomír Metnar, AH-1Z
Ministerstvo obrany čelí hrozbě velmi vysoké pokuty od Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ve věci nákupu víceúčelových vrtulníků. ÚOHS obraně vyčítá porušení zákona o zadávání veřejných zakázek. Podle úřadu ministerstvo nevypořádalo námitky italské společnosti Leonardo před podpisem smlouvy s Američany, a udělil jí za to, zatím nepravomocně, pokutu ve výši 550 milionů korun. O akvizici se ale zajímá také Evropská komise. A při pohledu do minulosti a rekapitulaci argumentů týkajících se srovnatelných kauz nemůže být přes okázalou rozhodnost ministru Metnarovi vůbec do smíchu.
Společnost Leonardo vyrábí víceúčelové vrtulníky AW139M. Ministerstvo po letech lavírování a po návštěvě premiéra Babiše u prezidenta Trumpa ve Washingtonu rozhodlo, že formou mezivládní dohody koupí místo dvanácti víceúčelových vrtulníků, jimiž hodlá nahradit vysloužilé Mi-35, osm víceúčelových vrtulníků Venom a čtyři bitevní vrtulníky Viper. Podle vyjádření armády tvoří ucelený systém, vzájemně kompatibilní stroje se vhodně doplňují, a splňují původní armádní požadavky.
Problémem se ale ukazuje být zvolená forma nákupu. ÚOHS sice Ministerstvu obrany na základě námitek společnosti Leonardo realizaci smlouvy s Američany s odkazem na bezpečnostní zájem státu nezakázal, ale současně konstatoval, že MO nepostupovalo v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek, a za přestupek mu udělil citelnou pokutu. Proti té se bude ministerstvo bránit. Argumentuje tím, že Leonardo nemělo oprávnění námitky podávat, protože nebylo procesu vůbec účastno. Partnerem české vlády byla vláda americká, případně se jím mohla stát vláda italská, ale nikoli soukromá společnost. Nehledě na to, že s takovou principiální námitkou, která zazněla již koncem roku 2019, se jistě ÚOHS vypořádal a zaujal odlišný právní výklad, je zde pro MO riziko nepoměrně významnější. Spočívá v zájmu Evropské komise o zakázku.
Není to přitom poprvé, kdy se Evropská komise zajímá o zakázky českého Ministerstva obrany. Důvodem jsou evropská pravidla pro volnou soutěž firem, a varování v minulosti dostala Česká republika za své diskutabilní procedury několik. Evropské komisi vadil způsob, jímž byly od rakouské společnosti Steyr nakoupena obrněná vozidla Pandur. I tehdy označilo české ministerstvo nákup za strategickou zakázku a obhájilo ji u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který odmítl stížnosti druhého uchazeče o zakázku: finské společnosti Patria. A již tehdy Evropské komisi nevypsání veřejného výběrového řízení vadilo. V EU nelze prodávat vojenský materiál na úrovni vláda-vláda, s výjimkou přebytků existujících starých zbraní. Evropská unie je na obcházení volného trhu citlivá.
Pomyslnou poslední kapkou byl dodnes ve veřejném povědomí přítomný nákup transportních letounů CASA. O zakázce bylo opět rozhodnuto bez výběrového řízení a Evropská komise zahájila proti České republice řízení, které hrozilo kromě zastavení akvizice a ostudy také velmi citelnou pokutou. Praze se z problému podařilo velmi intenzívním jednáním vybruslit především díky slibu, že napříště budou armádní akvizice prováděny transparentním výběrovým řízením. Uplynulo deset let a Česká republika opět sáhla ke kritizované metodě. A tentokrát je situace o to horší, že bez výběrového řízení nakoupila zbraně mimo území Evropské unie.
A aby toho nebylo dost, celá akvizice působí podivně i z jiného důvodu. Vrtulníky Venom a Viper budou nově vyrobené společností Bell. Jedním z argumentů, kterými nákup ministr Metnar a jeho tehdejší náměstek pro akvizice Říha chválili, bylo, že vrtulníky nakupujeme za stejné peníze, za které je nakupuje pro své ozbrojené síly americká vláda. To bylo tvrzení jednak s ohledem na různé parametry různých akvizic neověřitelné, ale především samo o sobě naznačilo jinou věc: nenakupujeme ve skutečnosti vrtulníky od americké vlády, z nějakých jejích přebytků nebo zásob, ale od soukromé americké společnosti, a americká vláda v obchodu působí jako prostředník, který de facto vylučuje konkurenci v klasickém tendru. A v tomto případě konkurenci evropskou, což českému ministerstvu před Evropskou komisí nepochybně zásadně uškodí. S ohledem na nastavená pravidla nebylo pro evropskou firmu možné nabízet své produkty prostřednictvím vlády. Tím byli Američané ve výhodě.
Takto nahlédnuto se může záhy ukázat, že půlmiliardová pokuta za nevypořádání italských námitek včas od českého Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže bude relativní drobnost. Česká republika se Evropské komisi v případě letounů CASA zavázala, že bude s těmito výjimkami velmi šetřit. V případě nákupu víceúčelových vrtulníků je velmi obtížné přistoupit na omílaný argument, že jde o bezpečností zájem státu. Jistě ano, ale ten je možné a nutné zajistit, nevyrábí-li vrtulníky domácí česká společnost, férovou soutěží. Teprve v jejím rámci bychom se skutečně dozvěděli, jestli jiná vhodná řešení pro české letectvo neexistovala. Bez tendru zůstáváme v rovině nepodložených tvrzení a dojmů. A může nás to přijít, a velmi pravděpodobně také přijde, velmi draho.