Nechat si vyrobit vozidlo na zakázku nemusí být vždycky nejlepším řešením. Alespoň tak se jeví dosavadní zkušenost AČR, která požadovala pro svou elitní 601. skupinu otevřené bojové vozidlo s pohonem všech kol. Jako jediný se do tendru před dvěma lety přihlásil Perun z přeloučské továrny SVOS, jak ale redakce Securitymagazin.cz zjistila, vozidlo trpí celou řadou chyb. Perun nesplnil požadovaná kritéria a u kontrolních zkoušek Vojenského technického ústavu (VTÚ), když selhal v mnoha měřených parametrech. Přesto bylo vozidlo nakonec postoupeno o stupeň výš k vojskovým zkouškám. Jak je to možné?
Měla to být pýcha 601. skupiny speciálních sil. Její vojáci se měli původně už od listopadu 2018 prohánět ve čtyřech vozidlech Perun za více než 94 milionů korun. Redakce SM má nyní k dispozici informace o výsledku kontrolních zkoušek, které se uskutečnily v minulém roce. Z nich jasně vychází, že v mnoha parametrech vozidlo nedodrželo kritéria stanovené zadavatelem zakázky ministerstvem obrany. Přesto nakonec hodnotící komise, v níž naprosto nestandardně chyběli zástupci zadavatele, dala na posudek razítko „tauglich“ (vyhovující), aby Perun mohl postoupit o úroveň výš k vojskovým zkouškám.
Redakce SM požádala tiskový odbor ministerstva obrany o zaslání protokolu ke kontrolním zkouškám, leč prozatím bez úspěchu. „Vojskové zkoušky vozidla SVOS ARM-7, 4x4 ST PERUN byly ukončeny dnem 30. června 2019. Nyní probíhá vyhodnocovací období. Do jeho ukončení nebudeme o výsledcích vojskových zkoušek informovat,“ uvedla pro SM Magdalena Dvořáková.
Málo pomalý, málo rychlý
Podle informací redakce nicméně Perun nevyhověl nejméně ve třech kritériích z celkových 51. Jeho maximální rychlost měla podle smlouvy dosahovat nejméně 110 km v hodině, přesto Perun dokázal zrychlit jen na 105 km/h. Ministerstvo pro vojáky 601, skupiny požadovalo také minimální rychlost vozidla, Ta byla stanovena na 3 km/h, komisaři však naměřili Perunu 5,05 km/h. Problémy zjistili inspektoři ve Vyškově rovněž s rozměry vozidla. Perun neplní požadavky, co se týká šířky rozvoru a rozchodu kol. I jeden z těchto zádrhelů byl dostatečným důvodem, aby bylo vozidlo z kontrolních zkoušek vyřazeno. Jenže…
Neúplná komise
Za zcela nestandardní se dá podle zjištění redakce považovat skutečnost, že ministerstvo obrany nevyslalo do hodnotící komise své zástupce. „Pokud je ministerstvo obrany zadavatel zakázky, což v tomto případě je, mělo by mít v hodnotící komisi své zástupce,“ uvedl pro SM bývalý zaměstnanec ministerstva obrany, který je obeznámen s postupem testování vybavení pro AČR, ovšem je nucen setrvat v anonymitě. V komisi tak bylo přítomno 5 zástupců armády, 4 za dodavatelskou firmu SVOS a 4 za zkušebnu. Pří závěrečném hlasování bylo tedy celkem 13 členů oprávněno hlasovat. Ruku pro propuštění vozidla k vojskovým zkouškám nakonec zvedlo 9 ze 13 členů.
Smlouva MO s dodavatelem zbrojovkou SVOS vznikla na základě otevřené soutěže. Do ní se však ostatní potenciální konkurenti odmítli přihlásit. „Požadavky MO jsou, jak se koneckonců ukazuje, fyzikálně neproveditelné,“ vysvětlil redakci jeden z inženýrů obeznámený se zadávacími podmínkami tendru. Ministerstvo může v tuto chvíli okamžitě od smlouvy odstoupit a vypsat soutěž znovu, což už v minulosti učinilo třeba v případě kolových bojových vozidel Pandur. Nyní však v celku nepochopitelně s výpovědí otálí, ačkoli naděje, že by Perun splnil požadovaná kritéria je blízká nule. Jak SM v minulosti informoval, problémy u Perunu nastaly už v případě váhy. Ta překročila limit 12 tun, na kterou jsou homologované přepravní vrtulníky NATO Chinook. I s výzbrojí váží Perun 13,8 tun. Pro srovnání: 30 let staré BVP 2 ve výzbroji naší armády, které je navíc plně pancéřované, váží o pouhých 200 kg více, tedy 14 tun. Perun je tak svou váhou už v kategorii lehkého obrněného vozidla pěchoty.
Tagy