Autor fotografie: FB profil Karla Diviše|Popisek: Karel Diviš
SM zahajuje sérii rozhovorů s prezidentskými kandidáty. Toto klání vypukne zkraje příštího roku a jedním z kandidátů, kteří se ucházejí o nejvyšší ústavní funkci, je také Karel Diviš, bývalý sportovní redaktor ČT, podnikatel a majitel společnosti IDC-softwarehouse. Divišovi, stejně jako dalším prezidentským kandidátům, budeme pokládat několik aktuálních otázek týkajících se obrany a bezpečnosti.
Jaké priority v oblasti obrany si pro výkon prezidentské funkce jako kandidát ve volbách stanovujete? V jakém ohledu může prezident ze své pozice vrchního velitele ozbrojených sil nejlépe armádě přispět?
Prezident musí vidět za obzor čtyřletého mandátu poslanců, a také za obzor svého pětiletého mandátu. Za tím obzorem se rýsuje přelomová doba s jinou ekonomikou, jinými nároky na politiky, vzdělávací systém i ozbrojené síly – to jsou všechno důvody, proč kandiduji. Musíme vsadit na své komparativní výhody, a těmi nikdy nebude síla tankových divizí. Máme opravdu hodně šikovných lidí a firem v digitálních technologiích. Prezident může pomoci vytvořit konsorcium českých firem, které by se strategicky zabývaly obranou státu. Měli bychom investovat do autonomních zbraňových systémů, umělé inteligence, kybernetické bezpečnosti, dronů, protiraketové obrany a podobných odvětví. Budou to investice, které posílí obranyschopnost vlasti, udělají z nás atraktivního spojence a zároveň pomůžou ekonomice dostat se do kategorie ekonomik s vyšší přidanou hodnotou. Pracovně tomu projektu říkám e-armáda.
Podporujete vládní záměr dosáhnout v horizontu roku 2025 výdajů na obranu ve výši 2 % HDP?
Ano. Je to orientační číslo, v praxi je jedno, jestli budeme utrácet 1,8 procenta nebo 2,2 procenta. Ostatně, leccos lze dosáhnout účetními operacemi. Tím myslím následující: závazek je závazek a musíme ho plnit. Jde však o řád méně důležitou věc, než je můj projekt e-armády.
Jak by mělo NATO a ČR reagovat na vyhrocenou situaci na Ukrajině?
Tak, jak nyní reaguje. Možná by mělo být o něco jednotnější, a tady jsem zklamán postoji nového německého kancléře. Měli bychom jako Západ vyzbrojit ukrajinskou armádu takovými zbraňovými systémy, které by v případě ruské agrese způsobily Rusům co největší možné ztráty. Říká se tomu taktika odstrašení.
Měla by ČR upřednostňovat při zbrojních nákupech produkty domácího průmyslu, nebo pořizovat vojenský materiál od zahraničních strategických partnerů?
Kde je to možné, nakupujme u našich firem. Tanky a stíhací letadla však musíme objednat u strategických partnerů, neboť je nikdy nebudeme vyrábět v potřebné kvalitě, a tak, aby uspěla na světových trzích. V zakázkách bychom si měli stanovit rozumné procento participace našeho průmyslu. Potíž je, že mnohdy politici v rámci svých populistických nároků ta procenta stanovují nepřiměřeně vysoko. Není u nás třeba dost dodavatelů, kteří by se mohli smysluplně podílet na výrobě bojových vozidel pěchoty v kumulované výši 40 procent. Dopadá to pak tak, že výrobci jen kouzlí s čísly a provádějí nesmyslné účetní a logistické operace.
Považujete za správné, že ČR pošle Ukrajině pomoc ve formě munice?
O tom není sporu.
Má ČR ve vztazích s autoritářskými režimy dbát primárně na lidská práva, nebo se soustředit na byznysovou stránku?
Na lidská práva nemůžeme zapomínat, ale svět je takový, jaký je a naše možnosti měnit ho k lepšímu jsou omezené. Proto musíme vždy vyvažovat různé zájmy a být pragmatičtí. Ano, trápí mě utlačování Ujgurů v Sin-ťiangu, ale daleko více můžeme udělat pro mnoho českých dětí v chudších krajích, aby měly stejné možnosti kvalitního vzdělání jako například děti v Brně a Praze.