Autor fotografie: Vitaly V. Kuzmin – http://www.vitalykuzmin.net/?q=node/603, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=40032613 T-14 Armata Vitaly V. Kuzmin – http://www.vitalykuzmin.net/?q=node/603 Main battle tank T-14 object 148 Armata CC BY-SA 4.0|Popisek: Armata
Rusko se dlouhodobě chlubí moderními zbraňovými systémy. Avšak v konfliktu na Ukrajině je nenasadila. Důvodů může být mnoho.
Dlouhodobě se hovořilo o rozdělení Ukrajiny na pravobřežní a levobřežní, tedy prozápadní a proruskou, ale Putin zřejmě udělal obrovskou politickou chybu, kdy vyhlásil „speciální operaci s cílem odzbrojení a denacifikace“ Ukrajiny. Tím jednak vyhlásil ztrátu nezávislosti Ukrajiny a též obrátil i proruské komunity proti sobě. Oni nejsou nacisté a pokud byly ochotny Putina nebo Rusko respektovat, toto bylo již za čarou.
Ruští plánovači se zřejmě domnívali, že budou mít na východní Ukrajině velkou podporu místního obyvatelstva i části armády, ale po tomto denacifikačním prohlášení vše vyhaslo. Ukrajinci mají příliš v paměti nacistickou okupaci a tragédii třeba v Babyn Jar. A denacifikace Ukrajiny pro ně byla příliš.
Ukrajinci kladou houževnatý odpor a Ruská armáda sčítá ztráty na životech i technice. Válka je pro obě strany vyčerpávající lidsky, vojensky i ekonomicky. Ukrajina získává pomoc ze zahraničí, Rusko se dostává do izolace a musí přeskupovat své ozbrojené síly, aniž by oslabilo pro něj některé klíčové oblasti, a to jsou další náklady. Navíc Ruské zbrojovky v posledním období začaly na mezinárodních trzích ztrácet, a tím se dále prohlubuje ekonomická krize. V různých konfliktech, jako byl v Sýrii, Rusko testovalo některé moderní zbraňové systémy, protože tam pro ně nebyly velké hrozby, ale zde si zřejmě představovalo, pokud použijeme historický pojem, „Blitzkrieg“, tedy bleskovou válku, a ono to nefunguje. Shromažďování bojové techniky v některých oblastech jasně identifikovalo operačně taktické záměry a směry nasazení. Faktem je, že Ruská armáda zatím nenasadila námořnictvo nebo strategické bombardéry a soustředila se na pozemní operace, výsadkové operace a taktické letectvo. To odpovídá podcenění schopnosti a ochoty Ukrajiny se bránit.
Ruská armáda má opět problémy v bojích o města. Vzpomeňme na obrovské ztráty v bojích v Čečensku o Groznyj, nyní je to Charkov a Mariupol. Zřejmě stále převažuje v myšlení taktika frontálního útoku, nikoliv manévrového boje a speciálních operací, případně nasazení chytré munice, jež je sice velmi sofistikovaná, ale též velmi drahá. Podcenění ukrajinských ozbrojených sil, co a jak zmodernizovali a možnosti dodávek ze západu zřejmě vedly k tomu, včetně ekonomiky, že ruská armáda nenasadila nejmodernější systémy plošně, sama jimi v dostatečných počtech nedisponuje a jejich ztráty by mohly mít zásadní vliv na exportní schopnosti. Vždy je vyvinuta nová zbraň a krátce nato protizbraň. O tom svědčí ničení obrněné techniky nebo sestřely letounů či vrtulníků, v posledním případě Ka-52 Aligátor.
Vrtulníky Kamov jsou známé svojí konstrukcí s protiběžnými rotory na vertikální ose, což jim umožňuje vysoké manévrovací schopnosti. Podobně je řešen americký Chinook, jenž však rotory má v tandemu, není to bitevní vrtulník a konstrukcí je prodloužena jeho velikost, ostatní vrtulníky mají hlavní rotor a zadní vyrovnávací vrtuli, což však prodlužuje konstrukci a v rámci kinetiky točivý moment může ovlivňovat letové schopnosti.
Co tedy ruská armáda mohla nasadit a nenasadila nebo jen omezeně. Nejvýkonnějším zbraňovým systémem je ISKANDER-M. jedná se o řízenou balistickou střelu krátkého dosahu, jež má schopnost nést více hlavic různého typu. Od tříštivo-trhavých až po jaderné. Vzhledem k jejich ceně a komplikovanosti výroby jich však bylo údajně nasazeno jen několik.
TU-160 M2 Black Jack je moderním strategickým nadzvukovým bombardérem s měnitelnou geometrií křídla. Tento bombardér může nést střely s plochou dráhou letu, bomby i hypersonické zbraně, jako podzvukové strategické řízené střely s plochou dráhou letu typu Ch-555 (AS-22 Kluge) a Ch-101/-102 (AS-23A/B Kodiak), též podzvuková strategická řízená střela s plochou dráhou letu typu Ch-SD a hypersonická strategická řízená střela s plochou dráhou letu typu GZUR, podzvukové strategické řízené střely s plochou dráhou letu typu Ch-555 (AS-22 Kluge) a Ch-101/-102 (AS-23A/B Kodiak).
Kh-47M2 ‘Kinzhal’ je hypersonická střela, kdy nosičem by měl být MiG-31 a dosah až 2000 km. Hypersonické střely jsou obtížně nečitelné protivzdušnou obranou a cíle ničí kinetickým úderem. U velkých střel v podstatě efekt je jako malé zemětřesení. U malých, třeba při zásahu techniky nebo infrastruktury dojde jednoznačně k destrukci konstrukce a elektroniky.
Zirkon je hypersonická střela pro námořní použití, vzhledem k tomu, že dodávky teprve probíhají a mezi Ruskem a Ukrajinou neprobíhají námořní operace, nebyl nasazena. Zároveň je plánována její instalace na ponorky, ale projekt byl posunut na rok 2025, důvody nejsou známy.
T-14 ARMATA je MBT, jenž je na světě zřejmě nyní jediným tankem s bezosádkovou věží. Ale podle všeho se výroba zpožďuje a ruská armáda nemá dostatečně vycvičené osádky a bojově nasaditelné tanky. Byly předvedeny na přehlídce, ale ne v bojovém nasazení. Každopádně jedná se o konstrukci budoucnosti a záleží na tom, zda bude projekt dostatečně financován, aby byly odstraněny „dětské choroby“, technologicky dovyvinut a v dostatečném počtu zaveden. Je nutno vnímat velikost ruské armády, možnosti obměny techniky, prioritizaci útvarů a finanční náročnost.
BVP Kurganěc-25 je pásová platforma použitelná jako OT i BVP, tedy k nahrazení MT-LB nebo BMP. Ale jako u všech projektů dochází ke zpoždění a Kurganěc, stejně jako Armata se objevuje spíše na přehlídkách než v bojové akci. Kurganěc je konstruován k přepravě výsadku stejně jako použití tankového kanonu nebo minometu. Kurganěc, stejně jako Armata, má bezosádkovou věž.
SU-57 je nejnovější generací ruských stíhacích letounů. I tento projekt zasáhlo podfinancování, a tedy dlouhé zpoždění. Též je teprve zaváděn a není plošně nasazen v konfliktu. Navíc ruská armáda ho chce nasadit spíše proti americkým F-35 nebo čínským J-20 a též prorazit na zahraniční trhy, jako Indie. Ztráta jediného letounu této generace by již tak nevalné obchody ruského obranného průmyslu ještě snížila.
Situace na Ukrajině se velmi liší od konfliktu v Sýrii, který naopak díky své relativní bezpečnosti byl pro představení ruských moderních technologií ideální. Strojům Su-57 nehrozilo sestřelení a nic tedy nemělo ovlivnit vývozní potenciál tohoto letounu, který se „předvedl“ během dvoudenního nasazení na základně Hmejmin a jejich účast v asymetrickém konfliktu byla využita pro bojové testy.
Armata v Sýrii nebyla a její údajné nasazení v dubnu 2020 bylo jednou z ruských lží o nasazení tohoto tanku. Opět důležitým parametrem pro její případné budoucí prodeje do zahraničí je její neporazitelnost, a to přeci jen nebylo možné v podmínkách Sýrie na rozdíl od podmínek pro Su-57 zajistit.
Když to shrneme, důvod, proč ruskou moderní techniku na Ukrajině nevidíme jsou nejen zcela zanedbatelné počty ve službách ruské armády, ale hlavně obavy ze ztráty prestiže těchto zbraní dlouhodobě budované na serverech jako Russia Today nebo Sputnik.