Autor fotografie: www.aero.cz|Popisek: L-39NG
Skupina Penta nevyvrátila možnost prodeje společnosti Aero Vodochody. Reálně mohou mít a mají o akvizici zájem dvě skupiny z oblasti zbrojního průmyslu, a to Omnipol a CSG. Do české kotliny byla nyní cíleně vpuštěna informace, že investoři a politici uvažují o přednostním dodávání letounů společnosti Aero Vodochody státům V4 a že o vstup do společnosti existuje zájem v Maďarsku. Z řady důvodů ovšem taková zpráva ovšem působí spíše jako argument pro zvýšení ceny Aera před jeho prodejem než podložený záměr pro další směřování firmy.
Aero Vodochody rozvíjí v poslední době několik zajímavých projektů. Kromě lehkého útočného letounu F/A-259 Striker, s nímž mělo zájem vstoupit spolu s IAI do amerického programu OA-X, je to především L-39NG, nová generace slavného cvičného letounu Albatros, jehož vývoj postupuje a nedávno úspěšně prošel zkouškou pevnosti trupu.
V roce 2018 proběhla zpráva o prodeji čtyř L-39NG do Senegalu. Dodávky mají začít letos. Ve spolupráci s Omnipolem, který se finančně z poloviny na vývoji L-39NG podílel, byly do Afriky dodány také letecké trenažéry pro letouny L-39.
Informace, že by Aero Vodochody mělo dodávat své letouny přednostně letectvům zemí V4, tedy kromě České republiky také Slovensku, Polsku a Maďarsku, vypadá na první pohled atraktivně. Komu také jinému než nejbližším spojencům, nadto má-li Maďarsko skutečně zájem o vstup do společnosti.
Jenže při bližším pohledu se takové naděje dosti pravděpodobně rozplynou jako pára nad hrncem. Vzdušné síly Armády České republiky s L-39NG nepočítají. Armáda je nemá obsaženy ve své koncepci. Ta pro oba milníky, tedy 2025 a 2030, počítá především s nadzvukovými stíhacími letouny. Podzvukovým letectvem jsou myšleny samozřejmě bitevníky L-159, nikoli nakupování nových letounů podobné konstrukce a účelu.
Polsko pro své letectvo nakupuje F-35, což je projekt finančně tak náročný, že lze jen obtížně očekávat významnější zakázky v této oblasti na řadu let, a to zejména v době, kdy se budou ekonomiky jednotlivých států dávat dohromady po současné koronavirové tragédii.
O Slovensku jako budoucím uživateli se spekulovalo již loni v létě. Jeho armáda pořizuje nadzvukové stíhací F-16 a provozuje L-39ZAM/CM, jimž výhledově končí životnost. Podrobnosti zatím nejsou na stole, a podobně jako v případě Polska je po nákupu drahých nadzvukových stíhaček a v kontextu nutných úsporných opatření v důsledku pandemie pochybné, že právě Slovensko se stane významným odběratelem letounů z Aera.
A stejně tak Maďarsko, které se dnes soustředí na obnovu výzbroje svých těžkých pozemních jednotek (nákup tanků Leopard 2 a samohybných houfnic PzH 2000) a provozuje čtrnáct Gripenů, z nich dva cvičné ve verzi JAS 36D. Jiné proudové cvičné letouny zatím ve výzbroji nemá.
Dosud také neprobíhá žádná koordinace při stanovování koncepce rozvoje vzdušných sil jednotlivých armád Visegrádské čtyřky. Každá země postupuje podle svých vlastních zájmů a koncepcí, což se projevuje v pestrém složení výzbroje zahrnující jak ex-sovětské stroje MiG 29 v Polsku a na Slovensku, tak moderní Gripeny u nás a v Maďarsku, a nově tedy F-16 na Slovensku a dokonce F-35 v Polsku. Bylo by jistě krásné, kdyby se česká společnost a výrobce kvalitních cvičných strojů s dlouhou a úspěšnou tradicí v tomto směru dokázala prosadit, ale dosavadní náznaky jsou velice nekonkrétní, nepříliš oficiální, nepodložené a v současné situaci působí opravdu více jako mediální bublina, jejímž cílem je navýšit cenu před prodejem.