KOMENTÁŘ: Armáda tu není od toho, aby si někdo plnil klukovské sny. Ministryně Černochová adresovala jasný vzkaz. Komu byl určen?

KOMENTÁŘ: Armáda tu není od toho, aby si někdo plnil klukovské sny. Ministryně Černochová adresovala jasný vzkaz. Komu byl určen?
Autor: fb profil Jany Černochové, ministryně obrany|Popisek: Ministryně obrany Jana Černochová při návštěvě 7. brigády
17 / 01 / 2022, 15:00

Opozice, jmenovitě exministr obrany Lubomír Metnar (ANO), se podle svého včerejšího vyjádření nedomnívá, že je nárůst výdajů na obranu na 2 % do roku 2025 reálný: „Nemůže dojít k takovému skokovému nárůstu, protože resort na to není připraven.“ Ministryně obrany kontruje: „Reálné to je, máme to v našem programovém prohlášení, zástupci všech stran pětikoalice s tím takto souhlasili.“ Tématu se obšírně věnoval v minulém týdnu rozhovor, který ministryně obrany poskytla deníku Právo. Protože po jmenování Františka Šulce náměstkem oprášilo Právo současně i kauzu střetu zájmů a vozidel Supacat od společnosti LPP pro výsadkový pluk, přišla řeč v rozhovoru i na něj. Ministryně obrany řekla, že chce kontrolovat, co armáda požaduje, "aby to často nebylo jen o tom, že si tu někdo plní klukovské sny." Revize strategických dokumentů je zcela na místě.

A hned první sérií otázek, které nová ministryně věcně odrážela, se jako pověstná červená niť vinulo sdělení, že obrana je něco špatného, že armáda více peněz vlastně nepotřebuje, protože peníze lze utratit lépe než za zbraně. Ministryně Černochová tak musela znovu vysvětlovat smysl navýšení prostředků na obranu na 2 % HDP, na kterém přitom na politické scéně panuje všeobecná shoda, a to nejen mezi koaličními stranami. Je v tomto ohledu poněkud zarážející sledovat náhlé zpochybňování tohoto cíle ze strany zástupců bývalé vlády, jež sice v tempu navyšování prostředků na obranu zaostala za vlastním programovým prohlášením, nicméně výdaje na obranu navyšovala významným způsobem. A 2 % na obranu měly v programu nejen obě koalice, které v posledních volbách uspěly a sestavily vládu: „Budeme pokračovat v navyšování výdajů na obranu s cílem dosáhnout a udržet je na úrovni 2 procent HDP,“ čteme ve volebním programu hnutí ANO. Drtivá většina dnešní Sněmovny by tedy tento cíl rozhodně měla podporovat. Nejde tedy ve skutečnosti o to „zda“, ale „jak“ to provádět.

"Vždyť tím nahrajete pouze zbrojařům, kteří si budou diktovat vyšší ceny." Zaznělo v jedné z otázek rozhovoru. Za plánem navýšit prostředky pro roky zoufale podfinancovanou armádu a jejich zakotvením v zákoně vidí leckdo takto především snahu "nahrát zbrojařům", tedy těm zlým výrobcům zlých zbraní, které zabíjejí hodné a nevinné lidi.

Nahrajeme tím „pouze zbrojařům“? Vnitřní dluh armády je odhadován na více než 100 miliard korun, a potřebu modernizace zastaralé techniky zpochybnit jednoduše nelze. Současně platí, že jsme členy NATO, že přistupovat ke kolektivní obraně chceme a musíme zodpovědně, a ne se jen vézt a myslet si, že v případě nouze, kterou si dnes lidé bez představivosti zřejmě nedokáží představit, za nás budou tahat horké brambory z ohně spojenci, resp. Spojené státy. Nikoli. V rámci NATO je budeme schopní a ochotní tahat z ohně společně, nebo můžeme také splakat nad výdělkem. A "zbrojaři"? Moderní armáda potřebuje moderní vybavení. Efektivně ho vyvinout a vyrobit neumí nikdo jiný než tito "zbrojaři". Nebudou-li to dělat naši zbrojaři a zbrojaři ve spojeneckých zemích, zbrojaři v zemích vůči nám nepřátelsky naladěných určitě nepřestanou. Obranný průmysl je jedním z pilířů obranyschopnosti země. Karikatura hamižných průmyslníků, kteří pro své nepřiměřené zisky ženou státy do války, patří možná do literatury.

Máme mít "slepě nalinkováno", zaznělo v rozhovoru dále, že armáda musí dostat dvě procenta, ačkoliv by peníze byly jinde užitečnější. Nuže v letech 1937-1938 vydávala republika na obranu kolem 10 % HDP. A nestačilo to. "Překováme meče na pluhy" je argument, kterým lze dojímat idealisty a utopisty. Při pohledu do evropských dějin jsou jisté dvě věci: tak dlouhý obecný mír na většině kontinentu tak dlouho v moderních dějinách nepanoval. A jednou se něco stane. Na toto "jednou" je třeba se připravovat stabilně a dlouhodobě a v dobách klidných, protože v doby neklidné přicházejí často nečekaně, rychle, a pak už nic nikdo nepřipraví, připravené a vybavené vojáky loutničkou nenabrnká. "Svět nebude bezpečnější. To přece všichni vidíme. A řada zemí, které jsou v horší ekonomické situaci než my, zvýšila obranný rozpočet nad dvě procenta už dávno," odpověděla ministryně Černochová. K tomu není co dodat.

Rozhovor se dotkl také nejen Právem sledované kauzy zvažovaného nákupu lehkých útočných vozidel nejen pro výsadkový pluk v Chrudimi. Se jmenováním Františka Šulce náměstkem připomnělo Právo jeho vazby na majitele společnosti LPP, která chce armádě nabídnout pro tyto účely vozidla britské značky Supacat, a hovoří o střetu zájmů. František Šulc podíly ve svých firmách před koncem roku jednak prodal a jednak o nákupu lehkých útočných vozidel není rozhodnuto. A z odpovědi ministryně Černochové lze vyčíst ještě o něco více.

"Budeme kontrolovat armádní specifikace, tedy co vojáci požadují, a zjišťovat, zda někde v zahraničí nefunguje jiné řešení. Aby to často nebylo jen o tom, že si tu někdo plní klukovské sny," uvedla Jana Černochová doslova. A to v kontextu nákupu lehkých útočných vozidel pro 43. pluk. Není třeba se pohybovat v prostředí ozbrojených sil, aby bylo výroku o klukovských snech rozumět. Jde o poměrně ostré vyjádření ve vztahu k projektu třetího manévrového prvku AČR, který právě v podobě výsadkového pluku ustavil současný náčelník generálního štábu a bývalý velitel 43. výsadkového praporu Aleš Opata (1999-2003), resp. jeho vyzbrojování. Srovnáme-li stav výzbroje a výstroje hranicko-přáslavicko-bučovické 7. mechanizované brigády s přístupem k nově ustavenému výsadkovému pluku, je zřejmé, kam je ve výsledku upírána pozornost.

Psali jsme v průběhu léta o záměru upřednostnit nákup lehkých útočných vozidel pro výsadkový pluk před akvizicí, kterou KVAČR 2030 předpokládal prakticky souběžně - nákup samohybných minometů. Ty mají být součástí výzbroje obou mechanizovaných brigád, a než budou pořízeny, mohou jejich minometné baterie spoléhat pouze na tažené (resp. vezené) minomety PRAM-L a na dosluhujících několik kusů samohybných minometů PRAM-S na podvozku BVP-1. Bez ohledu na existující závazek disponovat schopnostmi výsadkového praporu, který má armáda nadále plnit svým novým výsadkovým plukem, je tu jasný závazek disponovat moderně vyzbrojeným brigádním úkolovým uskupením těžkého typu. Na něm, nikoli na otevřených lehkých útočných vozidlech, spočívá základní obranyschopnost země a akceschopnost ozbrojených sil. Prioritou se musí obnova výzbroje 7. brigády stát nejen slovně, jako v důsledku překombinovaného tendru na pásová BVP v uplynulém období, ale fakticky.

Mluví-li ministryně obrany o "plnění klukovských snů" v souvislosti s vyzbrojováním výsadkového pluku, lze odtušit, že si tuto hierarchii schopností mezi jednotlivými manévrovými prvky armády uvědomuje, že není přesvědčena o tom, že jde o prioritní projekt, a tím méně pak nakloněna konkrétnímu řešení, z jehož protěžování ji Právo soustavně podezírá. Současně ministryně připouští možnost, že stav projektu BVP je tak nešťastný, že závazek přijatý před devíti lety do roku 2026 nestihneme splnit. Otevřeně říká, že může nastat změna ceny. To je více než pravděpodobné. Rozhodnout o tom, kudy se vydat dále, chce na konci prvního čtvrtletí, až bude mít k dispozici analýzu stavu a právní doporučení. Jedna věc totiž je, kudy by se mohla vydat v případě, že by přišla k čistému stolu či zelené louce; a úplně jinou věcí je, když přichází za situace pozastaveného roky se vlekoucího tendru, který doznával opakovaných změn a průtahů, zatímco termín se kvapem blíží.

V celkovém kontextu modernizace ozbrojených sil je kauza lehkých útočných vozidel vlastně zanedbatelnou kapitolou. Na jaře 2021 nicméně řekl generál Opata poslancům Výboru pro obranu, že na nové tanky dvacet miliard nemá. Akvizice BVP se dostala do velmi svízelné situace. Akvizice samohybných minometů za sedm miliard má být kvůli nedostatku prostředků přesunuta na později. Ale na lehká útočná vozidla by tu sedm miliard bylo. Není o tom zatím rozhodnuto. A není vůbec divu, že nová ministryně do programového prohlášení vlády vnesla záměr aktualizace strategických dokumentů a mezi nimi Koncepce výstavby AČR 2030, ač i za to si vysloužila kritiku ze strany opozice, protože kromě dlouhodobého neplnění rozpočtových předpokladů dochází v průběhu času k dílčím změnám, které zaslouží revizi a zasazení do celkového konceptu. V obtížné situaci, kdy nejsou naplňovány výchozí předpoklady KVAČR 2030, si bez jeho aktualizace lze odlupovat, co zrovna koho napadne. Armáda musí jasně říci, co a kdy potřebuje. A politici to nemohou slepě a hluše odkývat.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace