Komentář: BVP Lynx disponuje nejmodernějšími technologiemi a nejdelší životností z nabízených strojů pro AČR

Kauza výběru moderního BVP pro AČR k náhradě „muzeálních“ BVP-2 stále hýbe vojenskou i odbornou veřejností, a to již po řadu let. Déle, než u takto strategicky důležité zakázky i v banánových republikách je možné, a ve veletočích, jež jsou nevídané. A navíc ti nejperspektivnější a nejmodernější jako LYNX nebo PUMA jsou trvale odsouvání na úkor koncepcí z 80. let.

Benjamínkem na trhu je KF-41 LYNX od Rheinmetall, jenž teprve začíná službu v Maďarsku. Co k věku postrádá jsou bojové zkušenosti, ale co nabízí je to nejmodernější vybavení a nejdelší perspektiva životnosti. Lynx má senzor ABM na konci hlavně kanonu Rheinmetal MK30-2/ABM, PTŘS SPIKE nebo odpalovací zařízení pro UAV, výrazně moderní ergonomické vybavení pro osádku, otevřenou architekturu a dost prostoru pro vše, co by případně AČR v BVP chtěla přepravovat – drony, ženijní prostředky, doplňkové osoby. Zdá se, že Lynx svým způsobem nabízí nejvíc a AČR by získala nejvíc na nejdelší dobu. A není nutno zmiňovat, že hlavně od Rheinmetall jsou pojem, používají je, byť v jiné ráži i tanky Leopard nebo Abrams i K-2 Black Panther či turecké tanky, takže zde je neoddiskutovatelná technologická dominance. Munice je od stejného výrobce, takže plně kompatibilní bez nutnosti zapojit další subdodavatele. KF-41 Lynx, pro který se rozhodlo Maďarsko soutěží i v Austrálii a USA a nevede si špatně.

A společně s tímto vozidlem by přišly i zajímavé technologie od Rheinmetall, kdy technologický záběr je široký. Takže profit pro AČR i domácí nejen obranný průmysl. V Maďarsku Rgheimetall staví pro Lynx továrnu a zároveň tam přesunul středisko informačních technologií pro střední a východní Evropu. To zní jako rozvoj zajímavé průmyslové spolupráce i ve třetích zemích.

V počátcích představování možných kandidátů bylo odborníky MO řečeno, že moderním trendem do budoucnosti je bezosádková věž, ale aby se nikdo necítil diskriminován, tak je možno představit i vozidla s osádkovou věží. A pak ti samí odborníci mnohokrát přepracovali zadávací dokumentaci, z níž plyne že jedinou možností jsou vozidla s osádkovou věží – zvláštní obrat v názorech.

Pak jasně řekli, že je zapotřebí vozidlo s dlouholetou perspektivou rozvoje zhruba na 20-30 let (tak jak se neuvěřitelně rychle rozvíjejí různé technologie) aby BVP pro AČR mělo moderní zbraňový systém, otevřenou softwarovou architekturu a hlavně aby další modernizace  a instalace technologií nevyžadovaly zásadní zásahy do konstrukce, například že odpružení, tedy torzní tyče, již danou hmotnost nezvládnou a je potřeba změnit spodek korby, ten zesílit, aby se daly instalovat nové, míněno silnější, torzní tyče. Instalace reaktivního pancíře ERA, aktivní ochrany a systémů a senzorů situačního povědomí hmotnost určitě zvýší.

Ve zbraňových systémech je zapotřebí možnost instalace modernějších PTŘS a samozřejmostí se stává programovatelná programovatelná munice ABM (Air Burst Munition). A u této munice se zvyšuje její přesnost a účinnost, pokud je programována senzorem u ústí hlavně, jenž měří skutečnou rychlost náboje a naprogramuje místo a čas. Při předprogramování je evidentní, že hlaveň e při palbě ohřívá a tím každý výstřelný náboj má jinou rychlost vzhledem ke změně tření uvnitř hlavně. Laicky řečeno, programátor určí místo a čas předem, ale fyzika nejde obejít a střela může nedoletět nebo přeletět.

Po názorových veletočích „odborníků“ byl jeden kandidát vyřazen a zbyli tedy tři. Všechna vozidla jsou velmi zajímavá a mají svá pozitiva. Ale jak říká anglické pořekadlo „Think out of the box“, čímž je míněno neřešit detail, ale vidět širší konsekvence. Výrok „přeneseme k vám výrobu a technologii“ je hezký ale nenaznačuje možnost rozvoje a spolupráce v dalších zemích. Postavit továrnu, vyrobit a zavřít a nechat jen nějakou opravárenskou kapacitu nezní moc strategicky.

Slovensko se rozhodlo, a české MO se zřejmě na doporučení výše uvedených odborníků se též naklonilo pro CV-90 od BAE Hägglunds. Vozidlo používá řada zemí a třeba pro Norsko je již rozpracována modernizace na typ Mk.4, kdy pro ČR by měl být Mk.4+. Dalším kandidátem je ASCOD od GDELS, též v použití řady zemí. Jeho nejnovější varianta v Británii Ajax však trpí celkem velkými problémy.

CV-90 bylo uvedeno do služby v roce 1993, jak již bylo řečeno, bylo čtyřikrát modernizováno a má sedm uživatelů, připojí se Slovensko a možná ČR. Takže je to pracant s dlouhou historií. ASCOD zahájil vývoj v na konci 80.tých let a do služby byl zařazen v roce 1998. A jsou s ním spokojeni 4 uživatelé (krom problémů s AJAX v Británii). Ale i ASCOD byl postupně modernizován.

Zde lze parafrázovat výrok bývalého NGŠ Opaty: „Víme, co chceme“. Ale zdá se, že v této soutěži jsou někteří, kteří vědí ještě silněji, co chtějí. Vojáci říkají, cokoliv je lepší než vysloužilý BVP-2, něco nám konečně dejte. Ale pak jsou zajímavé procesy, které ukazují že strategické „Víme co chceme“ nemusí obsahovat jednotný zájem ČR a AČR, ale pouze skupinový.

Zdroj: Rheinmetall; GDELS; BAE Systems; army-technology.com