Autor fotografie: Kremlin.ru, CC BY 4.0|Popisek: Čínský prezident Si Ťin-pching a Vladimir Putin
Čínský ministr obrany Li Shang-fu navštívil v neděli 16. 4. Rusko. To by nebylo tak neobvyklé, pokud odhlédneme od termínu návštěvy a diplomatického protokolu. Čínský ministr nepřiletěl na oficiální jednání se svým protějškem Sergejem Šojguem se zdvořilostním přijetím u některého z vrcholných politiků, jako premiér či představitelé parlamentu. Přiletěl na jednání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, jehož se Sergej Šojgu zúčastnil a pak teprve má jednání na ministerské úrovni. Přijetí prezidentem bývá vyhrazeno jiným politickým představitelům než ministr obrany.
Nedávno, tedy 20. 3., Rusko navštívil čínský prezident Si Ťin-pching a byla to jeho první zahraniční cesta po opětovném zvolení prezidentem. Jednání na prezidentské úrovni jsou logická, ale realizovat klíčová jednání na úrovni prezident – ministr obrany pouze za přítomnosti svého ministra je hodně neobvyklé. Putin se tak opticky dostal na nižší úroveň, než mu jako hlavě státu přísluší.
Na úrovni prezidentů se jednalo o prohloubení vojenské spolupráce, ale toto je jasným potvrzením, není znám přesný obsah a rozsah, ale primárně se hovoří o sdílení technologií, spolupráci v oblasti R&D (věda a výzkum), dodávkách zbraní, přímé zapojení čínské armády do konfliktu Ruska s Ukrajinou není pravděpodobné, ale Čína podniká poměrně razantní kroky v Tichomoří, a to směrem k Tchaj-wanu i zdrojům v Jihočínském moři. Čína realizuje velké cvičení v blízkosti Tchaj-wanu, Tchajwanským průlivem propluje americký torpédoborec a Rusko zahájí cvičení v Tichomoří, údajně k ochraně sporných kurilských ostrovů.
Válka a embargo Západu dostala Rusko do vysokých politických, vojenských i ekonomických ztrát, nikoliv však na kolena. Zdroje má Rusko obrovské s běžným obyvatelstvem zachází jinak než Západ, nehrozí ani velké stávky či občanská neposlušnost. Ale potřebuje odbytiště pro své produkty a přírodní zdroje a zároveň vnímá technologickou vojenskou ztrátu v porovnání s NATO a hledá spojence pro modernizaci armády. Čína je hladová po přírodních zdrojích. Takže embargované dodávky ropy a zemního plynu do jen otočily směr toku ze západu na východ. Ale ve zbraních je to jiné. Rusku dochází komponenty a jeho technika nedosahuje požadovaných výsledků, kdy ta čínská začíná být na špici. Nezávislost na ruských dodávkách zbraní a technologické dorovnávání s USA říkají mnohé o pokroku, který Čína udělala.
Rusko se tedy pomalu stává na Číně závislé, jako odbytiště pro ropu a zemní plyn a jako dodavatele komponent, technologií, zbraňových systémů, které Rusko musí nakoupit. Tyto čínské dodávky bude platit penězi získanými z prodeje přírodních zdrojů. Čína tedy bude zřejmě v pozitivní obchodní bilanci a Rusko bude muset stále více nakupovat, kdy Čína je schopná se stát monopolním partnerem.
Vojenská spolupráce mezi Čínou a Ruskem je nejvíce viditelná na členství v Šanghajské organizaci pro spolupráci (ŠOS), kde zakládajícími členy jsou Čína, Rusko, Kazachstán, Uzbekistán, Kyrgyzstán a Tádžikistán. Čína si tímto kryje svou západní hranici a o partnerství se dalo mluvit pouze s Ruskem, kdy obě země mají lidský i jaderný potenciál. Nyní je Rusko již zřejmě v závěsu a Čína bude diktovat jak v ŠOS, tak v ekonomicky nastaveném BRICS, tedy ekonomická spolupráce Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jižní Afriky. Tedy postupně rostoucí ekonomický a vojenský vliv Číny v Asii i Evropě, Jižní Americe i Africe za současného úpadku Ruska.
Zdroj: scmp.com, aljazeera.com, cbs.news