foto: Global Panorama, flickr (CC BY-SA 2.0/Vladimir Putin
Denacifikace a demilitarizace, to byla na začátku rusko-ukrajinské války ,,kouzelná" dvě slovíčka, jimiž se Rusko v roli agresora zaklínalo. Nyní už však Kreml sám neví, proč dal Vladimir Putin 24. února 2022 pokyn k největší vojenské operaci od skončení druhé světové války. Ruská verze se totiž měnila v čase.
Když před rokem a půl ruský prezident Vladimir Putin zavelel k vojenské agresi na Ukrajinu, důvody byly podle Kremlu jasné - operace měla ,,denacifikovat" a ,,demilitarizovat" kyjevský režim, aby nebyl hrozbou pro Rusko. I když nebylo objektivně denacifikovat co, protože v ukrajinské vládě žádní nacisté nejsou a v celé zemi se krajně pravicové strany nacházejí na chvostu, to nezabránilo tomu, aby Rusko těmito důvody indoktrinovalo veřejnost a samozřejmě i své vojáky, podobně jako to učinil Sovětský svaz v roce 1968 při invazi do Československa, která sice vojensky uspěla, ale neuspěla politicky na celé čáře.
Psali jsme
Na konci 60. let minulého století SSSR začalo pracovat na nové protilodní supersonické střele, která by byla schopná vyřadit jaderné letadlové lodě...
Pokud hovoříme o druhém bodu, demilitarizaci, těžko říct, co měl tím Putin na mysli. Vlastnictví jaderných zbraní? Těch se vzdala Ukrajina již v roce 1994 v rámci Budapešťského memoranda výměnou za ruskou garanci územní celistvosti. To, že ji Rusko 22. února 2022 flagrantně porušilo, je věc druhá. Nebo snad demilitarizací myslel Kreml zbavení Ukrajiny armády či vojska jako celku, aby se nemohla v případě napadení bránit? Bůh suď.
Na každý pád ruská oficiální doktrína zahrnující denacifikaci a demilitarizaci z počátku války doznala poměrně významných změn či modifikací. Rusko totiž začalo také hovořit o ochraně ruskojazyčného obyvatelstva na Donbasu, kde se měl kyjevský režim dopustit genocidy, která se tam ve skutečnosti nikdy neděla, ostatně dokumenty OSN hovořící o 3500 mrtvých civilistech, z čehož byla drtivá většina v prvních dvou letech obětí konfliktu, mluví poměrně jasným jazykem.
Pokud hovoříme o vraždění ruskojazyčného obyvatelstva na Donbasu, jedná se tedy zcela zřetelně o fabulaci či konstrukt. A není ani pravdou to, že by ruskojazyčné obyvatelstvo před vojenským vpádem na Ukrajinu na Donbase převažovalo, je to přesně naopak. Asi 60% bylo ukrajinsky hovořících lidí.
Psali jsme
Objevuje se kritika na to, že západní taktika boje na Ukrajině selhává a že západní zbraně nemají dostatečnou životnost a dodávky...
Kreml v průběhu války dal také najevo, že si v žádném případě nepřeje začlenění Ukrajiny do NATO, protože v tom spatřuje vlastní existenční ohrožení. Putin a další hovoří často o tom, že Západ chce Rusko zničit a toto by byl významný krok k tomu, aby se tak reálně stalo. Pomineme-li absurditu daného výroku (proč by chtěl někdo zničit Rusko?), protože nikdo si nepřeje třetí světovou válku, zarazí nás bezpochyby ruské imperiální myšlení, které si dělá i po více než 30 letech, co skončila studená válka, politické a územní nároky na cizí stát.
Ty objektivně vzato ve skutečnosti neexistují, ale zrodily se v hlavách ruských jestřábů v čele s Putinem, kteří mentálně nezpracovali fakt, že Rusko není rozpadem Sovětského svazu takovou mocností, jakou kdysi bývalo. A od této teze, čili aplikací neexistujících geopolitických schémat na současnost pak ruské nejvyšší státní vedení odvozuje svou politiku navenek, a proto si činí nároky na zemi, která je už od roku 1991 dávno samostatnou a nezávislou, byť samozřejmě sužovanou velkou mírou korupce či klientelismem, o tom není pochyb.
Psali jsme
Požádali jsme historika působícího na Univerzitě obrany, Mgr. Tomáše Řepu PhD., o rozhovor na téma vývoje války na Ukrajině. „Jsem...
Jak to už u každé války bývá, na konci se zapomíná, proč k ní vlastně došlo, co bylo oním spouštěcím mechanismem. U Ruska je to jasné - hlavní roli hraje imperiální faktor a neuznávání Ukrajiny jako samostatné a svébytné entity. Jestliže Rusko říká, že má zájem ,,pouze" na připojení ukrajinských ruskojazyčných oblastí a zároveň nechce, aby napadená země vstoupila do NATO, tak si zřejmě neuvědomuje, že i územně okleštěný stát do Severoatlantické aliance vstoupit může.
Ať tak či onak, s Ruskem se nedá jednat nyní o ničem a pořádek tedy musí zjednat zbraně. Rusko dobrovolně nevyklidí zabrané oblasti, které začlenilo ústavně do státního organismu, Ukrajina o ně zase nechce pochopitelně přijít. Nelze než doufat, že Ukrajina je schopná i se západní pomocí docílit vyhnání okupantů ze všech území, na nichž nemá Rusko od 24. února 2022 co pohledávat.
Tagy