KOMENTÁŘ: Erdogan zvyšuje svou cenu. Za souhlas s připuštěním Finska a Švédska do NATO chce americké stíhače. A možná i víc

Turecký prezident Recep Erdogan se chopil vítané příležitosti a patřičně z ní chce vytěžit pokud možno politický kapitál, protože se mu naskytla zrovna vhodná šance.

Finsko a Švédsko ohlásily ve světle ruského útoku na Ukrajinu, že se chtějí stát dalšími plnohodnotnými členy Severoatlantické aliance, nicméně turecký prezident Recep Erdogan chce blokovat jejich vstup a vyžádat si za souhlas adekvátní koncese. Záminka se našla v tomto případě poměrně snadno, podle Erdogana Švédsko a Finsko poskytují zázemí pro představitele Strany kurdských pracujících (PKK), kterou považuje Ankara za teroristickou skupinu.

V případě Švédska Erdogan rovněž namítá (a to značně alibisticky), že kurdské straně dodává i zbraně, a to včetně dronů a dalších moderních bojových prostředků. Je jasné, že za Erdoganovým zatím záporným stanoviskem ke Švédsku i Finsku je politika. V roce 2023 se konají prezidentské volby a ,,věčná hlava státu" se chce manifestačně nechat znovuzvolit. Nemá v současné době tak pevnou pozici, jako tomu bylo v minulosti.

Situace Turecka hlavně v ekonomickém ohledu není rozhodně jednoduchá. Země se potácí v hospodářské krizi, svírá ji vysoká inflace a všudypřítomná drahota a fronty na zboží. To na druhé straně není nejlepší vstupenka k tomu jít do voleb a voličům představovat ekonomické úspěchy rázně podloženými domácí mantrou soběstačnosti. Erdoganovy politické akcie mohou povážlivě klesat, což si sám velmi dobře uvědomuje. Turecký prezident tak hodil vidle do přijímacího procesu Švédska a Finska do NATO a činí tak zcela záměrně. Je otázkou, jestli jde Erdoganovi vůbec o kurdskou otázku, nebo je to jen jakási vějička k cílenému vtažení USA do jeho vysoké politické hry. To druhé je nejspíše správně.

Erdogan může ve skutečnosti sledovat kromě posílení domácí pozice tím, že se směrem navenek projeví jako rozhodný lídr, jiný cíl - pořízení dalších amerických stíhacích letounů F-16 či dokonce F-35. Turecko bylo vyřazeno z programu F-35, kdy měla země již nasmlouváno stovku stíhačů F-35, za to, že si pořídila ruský protiletadlový systém S-400. Nicméně možnost, že by Turecko dostalo v dohledné době letouny 5. generace, se spíše ztrácí v mlze, protože Ankara se odmítá vzdát protiletadlových systémů S-400, aby si naopak nezhoršila vztahy s Ruskem.

Reálněji by tak mělo Turecko zájem o další stroje F-16, kterých už má ve výzbroji 245 a požaduje dalších 40. Otázkou je, zda budou chtít USA letouny F-16 Turecku prodat, nicméně v tomto případě existuje poměrně dobrá šance, že se tak skutečně stane. Kongres dal najevo vstřícnost k prodeji strojů právě Turecku, i když řada zákonodárců projevila s tímto krokem nesouhlas.

Pokud by se prodej uskutečnil, je dalším otazníkem, zda by byly Erdoganovy ,,choutky" uspokojeny, nebo by požadoval další koncese, aby mohl být vstup Švédska a Finska do NATO odblokovaný. Není vyloučeno, že by Erdogan stupňoval své požadavky a chtěl další vojenské vybavení, možná i ,,ztracené" letouny F-35. Pak by se před veřejností projevil jako silný vůdce, který dokáže i USA přimět k tomu, aby Erdoganův hlas slyšely a adekvátně na něj i reagovaly.

Vstřícností USA k prodeji strojů F-16 by ale mohly být ostré hrany alespoň dočasně obroušeny, což by dopomohlo Švédsku a Finsku k tomu, aby jejich začlenění do NATO už nic nebránilo. To jsme však nastínili optimistický scénář, protože Erdoganovo jednání je v řadě ohledů nepředvídatelné.

A ještě na závěr dodejme, že Erdogan zapomíná ve svém vyděračském tažení na dvě věci. Na USA může zatlačit jen krátce, jakmile by se z něho stal v očích Kongresu jen vyděrač a diktátor (což ve skutečnosti je), mohl by přijít i o F-16 a pak by do voleb již neměl co nabídnout.

Druhým faktorem je, že v Německu žije zhruba milion Kurdů, převážně v největších aglomeracích jako Berlín, Mnichov nebo Hamburk a řada z nich pochází z Turecka, další ze Sýrie, Íránu a Iráku. A znepřátelit si Německo tím, že tamní Kurdové by mohli vyvolat nepokoje, by mu také politické body nepřineslo. Erdogan tedy hraje v podstatě vabank a může to skončit na rozcestí ,,všechno nebo nic".

 

Tagy