Autor fotografie: foto: Ministerstvo obrany ČR|Popisek: Generálmajor Ivo Střecha
Akvizice Ministerstva obrany a modernizační procesy Armády České republiky jsou mimořádně složité a na jejich realizaci se podílí celá řada osob. Na Security Magazinu velmi často analyzujeme jednotlivé tendry a z informací, které získáme se snažíme skládat obraz reálného dění. Předmětem velkých debat je i „zamrzlá“ modernizace 7. mechanizované brigády, která byla zmíněna v pondělním článku, který vzbudil pozornost. Situace si určitě zaslouží detailní rozbor a zřejmě spravedlivější pohled na roli generála Střechy, konkrétně ve sledované akvizici BVP. Jako bývalý velitel mechanizovaných praporů, náčelník štábu a velitel 7. brigády zcela určitě není tím, kdo by mohl mít jakoukoli motivaci tuto modernizaci brzdit.
V rámci diskusí a spekulací kolem výběru nového náčelníka generálního štábu již zaznělo ve veřejném prostoru leccos. Pondělní článek "Generál Střecha jako náčelník generálního štábu? Diskvalifikuje ho zamrzlá modernizace 7. brigády i bezpečnostní incident, za který byl potrestán," vzbudil pozornost. Byl v něm vyjádřen názor, že generálmajor Ivo Střecha "neřeší" ze své pozice dostatečně důrazně problém modernizace 7. mechanizované brigády, a přičetl mu k tíži incident se ztrátou služebního notebooku a následný pokus o zahlazení problému manipulací, která byla ovšem odhalena a za níž přišel trest. Obecně podstatnější je ovšem první otázka. Tedy kdo a zda vůbec, případně do jaké míry lze dohledat konkrétní osoby, které nesou "vinu", či nesou odpovědnost za zřejmý fakt, že vojáci 7. mechanizované brigády stále používají zastaralou techniku.
Během jednání Výrobu pro obranu, a nejen tam zazněla opakovaně věta, že modernizace armády, a v tomto případě především výzbroje mechanizovaných praporů 7. brigády, je prioritou, na níž panuje obecná politická shoda. Poslanci Výboru pro obranu tento nákup nezpochybňovali a podporovali, ať v uplynulém období, kdy výboru předsedala současná ministryně obrany Jana Černochová (ODS), nebo nyní za předsednictví bývalého ministra obrany Lubomíra Metnara (ANO). Oba opakovaně vyjádřili vůli nákup dotáhnout. Kritika zejména od Jany Černochové zaznívala ve směru komplikovanosti procesu a zdůrazňovala potřebu novelizace zákona o zadávání veřejných zakázek, či přímo jeho náhradu. To se nyní i skutečně přeneslo i do programového prohlášení nové vlády.
Podstatné zde ovšem je, že diskutované největší zbrojní zakázky v dějinách samostatné České republiky, tedy nákupu 210 BVP za (původních, což se zřejmě změní) 53 miliard, se taková změna již nemůže dotknout, a tendr probíhá podle platných pravidel. A stejně tak platí, že se o změně dosud mluvilo, ale nenastala. Pokud tedy lze u někoho hledat primární odpovědnost za stav zakázky BVP, není to armáda, ale jsou to spíše politici, kteří definují prostředky a prostředí, v němž armáda funguje. Včetně modernizace a akvizic.
Bývalý vysoký důstojník působící na ministerstvu obrany a jako vojenský přidělenec při několika diplomatických misích v zahraničí plk. (v.v.) Milan Váňa k tomu pro Security Magazín řekl:
„V procesu akvizic pro AČR je zapojena řada osob na různých funkcích a s různou odpovědností. Později možná trochu zprofanované motto gen. Opaty „Víme, co chceme“, platí. Vojáci to vědí, protože s danou technikou půjdou do boje. Velení GŠ to ví, protože oni by museli zdůvodnit ztráty a rodinám oznámit ztrátu nejbližších. Úředníkovi v kanceláři je to jedno, pokud to bere jako úřednickou práci s úkolem vyplnit formulář, dodržet font písma a řádkování. V obecné rovině zákon o veřejných zakázkách není špatný, a na jiných resortech funguje. Jednoznačně ale tento zákon nefunguje při nákupu bojové techniky.
Klíčová je ovšem role politiků. Mnoho ministrů v řadě, s mašličkami i bez nich, si na to tento zákon a komplikace s akvizicemi stěžovalo. Ale kdo jiný, než ministr vlády by měl iniciovat jeho změnu. Poslanci z výborů i pléna napříč spektrem, z vlády i většiny opozice jsou vždy verbálně pro modernizaci armády a navýšení rozpočtu, ale když je tato záležitost na stole, tak se najdou jiné priority, projekt je někdy zrušen nebo se neskutečně natahuje, jako BVP. A nedej bože, když se ještě přiblíží volby.“
Vzájemné "ruka ruku myje" dané kolečkem struktur Ministerstva obrany od sekce rozvoje sil po kolegium ministra obrany do jisté míry nepochybně probíhá. Vyvozovat z toho jednoznačnou odpovědnost generálmajora Střechy nezobrazuje ale celou šíři problému. Generál Střecha a sekce rozvoje sil odpovědnost za projekt nákupu BVP jistě nese, ale nikoli výlučnou a nikoli primární. Armáda jasně řekla, jaká BVP si představuje a jaká potřebuje. Za to, že celý proces trvá tři roky nemůžou vojáci. Je to důsledek zvoleného složitého procesu podle nevyhovujícího zákona o zadávání veřejných zakázek, jehož náležitosti musí armáda i úředníci respektovat. A určitě to nebyl generál Střecha, který by z pozice rozvoje sil rozhodoval o tom, jak a kdy se budou BVP nakupovat. Ten problém jde za politiky, případně za vysoce postavenými úředníky ministerstva.
Případ notebook
Publikace zmíněného článku vedla také k reakcím mj. proto, že se věnoval kauze týkající se služebního notebooku, která vyšla najevo v roce 2010. Šlo v ní o snahu zakrýt ztrátu služebního notebooku využitím/zneužitím zničení vozidla AČR v Afghánistánu. Tehdy plukovník Střecha, velitel českého kontingentu v Lógaru, měl přesvědčovat zraněného vojáka, aby potvrdil, že notebook byl zničen při explozi nástražného výbušného zařízení. Na sociálních sítích pak autora ze lží obvinili např. kpt. Ludvík Cimburek a u jeho příspěvku se rozpoutala živá debata.
K tomuto incidentu ale skutečně došlo a článek pracuje s informacemi korektně a přesně. Incidentu a následné Střechově snaze jej zneužít se věnovala v roce 2010 různá média. V článku MF Dnes "Ztrátu počítače svedla česká armáda na tragický útok Talibanu" je konkrétní citace s vyjádřením tehdejší tiskové mluvčí generálního štábu, která přesný průběh a výsledek incidentu jménem armády popisuje takto: "Generální štáb včera potvrdil informace zdrojů MF DNES, že armádní počítač se skutečně ztratil. Podle mluvčí generálního štábu Jany Růžičkové chtěl plukovník Střecha ‚pomoci‘ podřízenému, který za počítač zodpovídal: ztráta se tudíž měla přičíst na vrub výbuchu miny. Zodpovědný voják pak prý cenu ‚ztraceného‘ počítače uhradil, ale až poté, co se jeho zmizením začala zabývat vojenská policie. Střecha byl podle Růžičkové potrestán ‚v souladu s platnou legislativou peněžitou pokutou‘."
Stejným způsobem pak incident popsaly Lidové noviny (zde) nebo Česká televize (zde). Objevily se k tomu komentáře, zda lze nad touto událostí vyjadřovat pohoršení či co z ní vyvozovat, rozhodně ale není možné označovat tvrzení autora jako nepravdivá. Celý případ je zdokumentován velmi jasně a i samotná armáda ho prostřednictvím své mluvčí potvrdila.