Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Američtí vojáci v Bagdádu
Ještě poměrně dost lidí dnes srovnává americkou invazi do Iráku, od níž uplynulo 20 let, s tou, kterou provedli Rusové v případě Ukrajiny před rokem. Podle nich jsou obě vojenské operace zcela srovnatelné. Mezi těmito dvěma invazemi jsou však ve skutečnosti podstatné rozdíly. V čem?
Před 20 lety Američané s podporou koaličních sil spustili vojenskou operaci, která měla za cíl svržení iráckého nepředvídatelného diktátora Saddáma Husajna, který měl údajně disponovat, nebo se snažit získat zbraně hromadného ničení. I když se toto tvrzení ukázalo jako mylné, přesto nelze srovnávat invazi do Iráku s tou ruskou na Ukrajinu, jež proběhla před rokem.
Ti, kteří srovnávají obě invaze a tvrdí, že mezi nimi vlastně není žádný rozdíl, argumentují tím, že došlo v obou případech k bezprecedentní invazi, porušení územní celistvosti suverénního státu a zásadnímu vojenskému a následně politickému vměšování. To je jistě pravda, ale je třeba vzít v úvahu rovněž existující objektivní okolnosti.
Výše uvedené srovnání tak v důsledku kulhá na obě nohy. Odhlédneme-li od faktu, že se Američané fatálně mýlili v tom, že Husajn skladuje zbraně hromadného ničení, či se je pokouší získat, důvodem vojenského vpádu do Iráku byl rovněž sám nevypočitatelný irácký diktátor, který měl s USA nevyřízené účty ještě z doby války v Zálivu v roce 1990. Američané sice dosáhli svého cíle - svržení Husajna - vojenskou silou, na rozdíl od Rusů však nepřipojují irácké území k americkému, z Iráku sami z valné většiny dobrovolně odešli, zůstává jich tam asi 2 500, a nedopouštějí se masových zvěrstev, rovněž na rozdíl od Rusů.
Jakkoliv můžeme dnes kriticky hodnotit americkou invazi do Iráku, zůstává faktem, že na začátku měla nějaký důvod (Husajn), na ruské straně žádný reálný důvod k napadení Ukrajiny však není, respektive neexistuje. V případě Ruska se jedná o expanzivní, výbojnou válku, která má za cíl získat nová území, zdroje, suroviny a lidskou sílu, a to pod pláštíkem ,,záchrany" ruskojazyčného obyvatelstva na Donbasu, které objektivně utlačováno nebylo, protože tam nedošlo k žádné genocidě, jak prokázaly materiály OSN již dříve.
Ruský okupant dobrovolně z území, kde nemá už přes rok co pohledávat, neodejde, proto musí být z něj vytlačen silou. Husajn, a můžeme si o něm myslet cokoliv, představoval zastřenou hrozbu nejen pro USA, zatímco Ukrajina objektivně neohrožuje nikoho, neútočí na jiné státy, chce žít pokojně a směřovat na Západ, což je naopak pro Rusko nepřijatelné, protože v plné shodě s mylným historickým pohledem považuje Ukrajinu a Rusy za jednu entitu.
Z těchto i jiných důvodů se tak dají srovnávat zmíněné vpády jen těžko.