KOMENTÁŘ: Jakou cestou půjde Velká Británie v rámci Evropy. Obranné priority a limity

Velká Británie v poměrně krátké době řeší několik klíčových momentů, jež mají zásadní dopad na její budoucnost. Jedná se o Brexit, vztahy s Irskem, vztahy s USA, výměna premiéra a následně téměř celé vlády a smrt královny Alžběty II. a nástupnictví Karla III.

Současná premiérka Liz Trussová nemá takový vliv jako kdysi požívala Margaret Thatcher zvaná Železná lady. Británie ekonomicky velmi závisí na bankovnictví, jež se ale vzhledem k Brexit pomalu přesouvá do jiných destinací, jako je třeba Singapur. Snaha o změnu v celních vztazích s Irskem již narazila na stanovisko USA.

Zbrojní průmysl Británie též závisí na jiných producentech. Modernizace tanků Challenger je ve spolupráci s Německem, BVP AJAX jsou derivátem firmou GDELS v Evropě zavedeného ASCOD (a AJAX mají problémy), bojové letouny jsou produkcí amerického Lockheed Martin – F 35.

Británie vyvinula vlastní letadlové lodě, ale i zde se potýká s technickými problémy, jako například v poslední době zahájená plavba hned po vyplutí byla omezena problémy s hřídelí. Doba, kdy Británie produkovala letouny Hurricane, Spitfire či Wellington, je dávno pryč a zařazuje se mezi standardní evropské země závislé na spolupráci, jak ekonomicky, tak i vojensky.

Země Britského společenství jako Kanada, Austrálie nebo Nový Zéland již vyjádřily věrnost koruně, tedy nejvyšším reprezentantem země je nový král, ale i tak realizují vlastní politiku, ekonomická opatření i rozhodnutí v oblasti obrany.

Třetí britská premiérka bude mít velmi nelehký úkol. Musí modernizovat ozbrojené síly, stabilizovat ekonomiku, čelit migraci a zároveň urovnat vztahy s EU, Irskem i USA. Lze předpokládat, že USA jsou prioritou, ale Irsko je nejblíže a hned naproti jsou Francie, Belgie a Holandsko.

Británie v současnosti nemůže politicky, vojensky, finančně ani ekonomicky navázat na to, co bylo možné za vlády Alžběty II., korunované 2. června 1953. A jak se ukázalo, i jednotliví premiéři a premiérky byli poplatní své době, nikoliv univerzálními politiky. Například Winston Churchill byl vynikající pro válečné období, ale ne pro čas míru vzhledem k radikálním názorům, a tak by bylo možno popsat i další. Král Karel III. a premiérka Liz Trussová budou mít nelehký úkol. Bude se jednat o konsolidaci Britského společenství (Commonwealth), rozvoj ekonomiky a posílení Británie jako vojenské mocnosti. Británie disponuje jadernými zbraněmi, ale pokud ve všech dalších oblastech selhává, je to na pováženou.

Británie má jasně stanovené priority v oblasti obrany. Na prvním místě jsou to raketové jaderné prostředky, pak je to letectvo a námořnictvo a na posledním místě jsou pozemní síly. Jenže v letectvu je již závislá na USA a v námořnictvu se také moc nedaří. A změna politiky NATO od expedičních sborů směrem k teritoriální obraně Británii spíše radí posílit pobřežní obranu a letectvo a námořnictvo než pozemní síly.

Je evidentní. Že Británie bude dále prioritizovat své vztahy s USA, bude se snažit vymezit vůči Irsku i dalším zemím EU, bez nichž však nemůže být dostatečně soběstačná a v oblasti obrany stále bude upozaďovat pozemní síly a bude stále více závislejší na technologiích ze zahraničí. Země Britského společenství historicky respektují krále/královnu, nikoliv však Británii, a republikánské a separatistické tendence jsou permanentně na pořadu politických jednání.

Král Karel III. i premiérka Liz Trussová budou muset vykonat velmi dobrou politickou a diplomatickou práci, aby odkaz královny Alžběty II. nezapadl a aby udrželi společně Británii na úrovni, kde je. Pokud se jim to nepodaří, vojensky, politicky i ekonomicky se Británie může stát jen ostrůvkem poblíž Evropy.

Zdroj: Defence Blog

Tagy