.jpg)
foto: Kaijo Jieitai,Japan Maritime Self-Defense Force. CC BY 4.0/Vrtulníkový torpédoborec Izumo
Jaderný program a raketové testy KLDR, asertivita, zbrojení a rozpínavost Číny a současná agrese Ruska na Ukrajině jednoznačně musela vyvolat protireakci Japonska. I když i toto nebyl náhlý podnět, ale evoluční proces, jenž byl posledními událostmi pouze urychlen.
Japonsko dlouhodobě po hrůzách druhé světové války a použití jaderných zbraní ze strany USA prosazovalo svým způsobem pacifistický přístup k řešení národní obrany. To zahrnovalo kromě stíhacích letounů. Žádná velká námořní plavidla, raketové technologie nebo nasazení v zahraničních misích.
Psali jsme
Rusko a především Čína lety svých bojových letounů značně zatěžují protivzdušnou obranu Japonska. V roce 2017 šlo o 900 případů letounů,...
Ale doba se zásadním způsobem změnila. V nových vládních dokumentech jako NSS (National Security Strategy – Národní Bezpečnostní Strategie), NDPG (National Degence Program – Program národní obrany) a MTDP (Mid Term Defence Plan – Střednědobý obranný plán)
Nové dokumenty dle některých analytiků mění doktrínu Japonska z pacifistické na útočnou v některých oblastech. Japonsko bude moci v rámci národní bezpečnosti provést preventivní úder, pokud se bude cítit ohroženo (preemptive strike), a zároveň v rámci kolektivní obrany bude moci provést útoky, pokud bude napaden některý ze spojenců. Takže pokud by KLDR odpálila jaderné či nejaderné rakety na teritoriální či exteritoriální území USA nebo třeba námořní svaz, Japonsko má právo vybombardovat odpalovací zařízení raket v KLDR.
Jenže KLDR má podporu Číny a Ruska, což svým způsobem tady a teď dostává Japonsko do kleští, kdy jediným spojencem ihned k dispozici je Jižní Korea a její vojenská síla čelit Číně a Rusku není zrovna nejvyšší, Korejská válka byla zakonzervována díky jednotkám OSN a především USA, a tento stav trvá dodnes. Nicméně KLDR s Čínou za zády hraje silové hry, jež však Číně nejsou vždy pochuti. KLDR se vymyká z kontroly.
Psali jsme
Hlavním producentem dronů v SSSR a pak Rusku byla konstrukční kancelář Tupolev. Ta je známá spíše jako výrobce civilních dopravních letounů či bombardovacích...
Zásadní je, zda Japonsko, jež má svou neoddiskutovatelnou historii v militarismu, dokáže toto udržet pod kontrolou. Další země v okolí jako Filipíny, Indonésie či Malajsie mají velké čínské komunity, jež generují určitý ekonomický profit, Proto tyto země by zřejmě vyhlásily podporu USA a Japonsku, ale do přímého konfliktu by se nechtěly zavázat.
Situace je hodně nečitelná a závisí vše na národních ekonomikách, spojenectvích, náboženství a též lokálních prioritách. Je fajn mít americké stíhačky, ale denní život a voliči se řídí jinými pravidly.
Pokud by se Japonsko z jakéhokoliv důvodu rozhodlo k preventivnímu úderu, nebude to mít vliv jen na Japonsko a cílovou zemi, ale na celý region. Dnes v rámci globalizace jsou mnohdy nepredikovatelné vazby „kdo s kým a proč“.
Japonsko má výhodu jako technologická velmoc, zároveň je plně závislé na dodávkách surovin a ropy ze zahraničí a jakuza ovládající i značnou část ekonomiky je pojem. Takže současnou palčivou otázkou je, zda se Japonsko bude dále militarizovat, jestli vzniknou menší či větší konflikty Japonska s KLDR, a jaké pozice zaujme nestabilní Rusko a rozpínavá Čína. Zatím to nevypadá nijak dobře pro všechny hráče současného geopolitického gambitu, všichni mohou jen ztratit.
Zdroj: mofa.go.jp, mod.go.jp, Washingtonpost.com
Tagy