KOMENTÁŘ: Obří polská akvizice amerických tanků Abrams je pod palbou kritiky. Česká republika přešlapuje na místě

Informace o polském nákupu amerických tanků Abrams (v poslední verzi M1A2 SEPv3) zasluhuje pozornost nejen v kontextu stále intenzivnějšího napětí mezi Ruskem a Severoatlantickou aliancí. Na první pohled jde o skokové posílení schopností polského tankového vojska, a to v dnešní západní Evropě nevídaným způsobem. Zcela zřejmé je zde rovněž posílení beztak velmi pevných polských transatlantických vazeb. Souběžně s tím však vyvstává řada otázek a kritik oznámené akvizice. O jejím záměru se hovoří od loňského léta, a kritika zaznívá jak od opozice, tak ze strany polského domácího obranného průmyslu.

Oznámení akvizice amerických tanků loni v červenci přišlo v době, kdy byla geopolitická situace ve východní Evropě relativně stabilní. Na hranicích Ukrajiny ani v Bělorusku neprobíhalo masivní "ruské cvičení" a migrační krize iniciovaná Běloruskem ještě neeskalovala. Rozhodnutí bylo přesto, a možná právě proto, od prvního okamžiku vystaveno kritice, která směřovala vůči několika různým aspektům připravované zakázky.

Parlamentní opozice od začátku kritizovala především náhlost rozhodnutí, chaotičnost postupu vlády. Rozhodnutí o nákupu amerických tanků přišlo náhle a poněkud nečekaně, zejména s ohledem na rozsah a nákladnost projektu, a zazněly výčitky vůči vládnímu obcházení zákona o veřejných zakázkách. Tedy v obecné rovině problém, s nímž se potýká ve vztahu k armádním zakázkám nejen polská vláda, a který chce nová česká vláda řešit novelizací zákona o veřejných zakázkách tak, aby lépe vyhovoval specifičnostem akvizičních a modernizačních projektů na obraně.

Místopředseda parlamentního výboru pro obranu za opozici Czesław Mroczek, bývalý státní tajemník Ministerstva národní obrany a člen Občanské platformy, vládě vyčetl především absenci parlamentní debaty o nákupu amerických tanků, a zpochybnil legálnost postupu při této akvizici. Upozornil rovněž na fakt, že souběžně s nákupem tanků Abrams vláda modernizuje staré tanky T-72, které by ale měly tanky Abrams nahradit. To svým způsobem připomíná zbytečné "technické zhodnocení" českých T-72M4 CZ, které za miliardu korun "zhodnotí" státní podnik VOP CZ, aby byly následně konečně nahrazeny moderními vozidly.

Vedle T-72M1 a polské modernizované verze označované PT-91 a 250 německých Leopardů ale v podobě Abramsů přibývá do výzbroje polské armády třetí, resp. čtvrtá platforma, a to je na první pohled a ve srovnání se spojeneckými armádami skutečně mimořádné. Většina armád v Evropě vyzbrojuje z dobrých a pochopitelných důvodů své tankové vojsko jedním typem.

Podle Mroczeka by se Polsko mělo pokusit zapojit do vývoje nového moderního tanku (projekt MGCS), na němž pracují francouzské a německé společnosti. Pravdou na druhou stranu je, že Německo ani Francie nejsou příliš ochotné do projektu, alespoň zatím, pouštět další případné spojence. Současný nákup "hotových zbraní" nicméně nepochybně ohrožuje budoucí rozvoj a příležitosti domácího polského obranného průmyslu, který bude odsouzen, minimálně tedy v oblasti hlavních bitevních tanků, nejvýš do role poskytovatele servisu.

Ke kritice opozice se v tomto smyslu přidaly také odbory, které zaslaly prezidentu Adrzeji Dudovi otevřený dopis, v němž říkají, že nákup tanků Abrams bude pro polský průmysl katastrofou. Podle jejich názoru povede k pomalé likvidaci zbrojního průmyslu: "Většina moderních armád na světě je založena na jednom typu tanku a postupně jej vyvíjí a přizpůsobuje svým vlastním potřebám." Toto dosud v Polsku splňují především tanky PT-91, případně modernizační projekt T-72M1. V případě polských Leopardů původně ve verzích 2A4 a 2A5 nově uváděných na standard 2PL existuje určitý problém daný licenčním vztahem mezi původním výrobcem tanků, společností KMW, a Rheinmetallem, který je bez možnosti změnit zásadnějším způsobem konstrukci podle licence vyrábí a prodává do Polska, což poněkud omezuje potenciál, který Leopardy 2 obecně svým uživatelům poskytují. Lze očekávat, že v podobné, resp. licenčně složitější pozici bude polský průmysl v případě tanků Abrams.

Starší tanky T-72 a PT-91 mají být v budoucnu nahrazeny moderními vozidly. Ideálně vozidly nové generace, na jejichž vývoji a výrobě by se domácí průmysl podílel; nicméně obří nákup amerických tanků znamená, že tato vozidla budou nahrazena tankem, s jehož vývojem a výrobou nemají domácí společnosti nic společného, a současně v čase odsune možnost přezbrojení na vozidla nejnovější generace, čímž omezuje domácímu průmyslu příležitosti.

Podáváme-li se na poslední polskou akvizici českýma očima, nelze se ubránit zvláštnímu pocitu. Polsko je minimálně regionální mocností, je mnohem větší než Česká republika, a v absolutních hodnotách si může také více dovolit. Přesto je rozdíl v přístupu k ozbrojeným silám do očí bijící. Tam, kde český náčelník Generálního štábu říká poslancům Výboru pro obranu, že nemá 20 miliard na nákup nových tanků, a jediný český tankový prapor funguje díky skladovým vozidlům z 80. let a pro udržení několika málo výběhových modernizovaných T-72M4 CZ se musí uchylovat ke "kanibalizaci" součástek, Polsko, disponující beztak stovkami moderních tanků, pořizuje za přibližně 120 miliard korun 250 tanků Abrams.

Připočtěme nedávný nákup letounů F-35, vlastní domácí vývoj pásového BVP (Borsuk) a další projekty. Polsko jako jedna z mála evropských zemí NATO dává do obrany více než 2 % HDP, a na stavu jejích ozbrojených sil a dynamice modernizačních procesů je to vidět. Současná vyhrocená situace na mezinárodní scéně a agresivita ruské zahraniční politiky podtrhují potřebu Západu, kam patříme, disponovat dostatečnou odstrašující silou. Moderní tanky jsou a budou její nepostradatelnou součástí.

Pro Českou republiku by měla být ekonomická efektivita důležitější než posilování transatlantické vazby touto formou – jestliže se Polsko domnívá, že si může pořídit 250 amerických tanků, přes nevýhody pro domácí průmysl přesto do země přibude infrastruktura pro zajištění jejich životního cyklu. Česká armáda nepotřebuje stovky tanků, a měla by se tedy spolehnout na řešení, při kterém bude moci využívat podpory dalších spojeneckých zemí i nedalekého výrobce a zvolit osvědčené evropské řešení, tedy Leopard 2. A v rámci toho se podívat také na možnost zapojení českých společnosti do projektu MGCS.

Tagy