Autor fotografie: Pixabay|Popisek: Vladimir Putin
Válka na Ukrajině pokračuje zuří dál a nikdo neví, kdy by mohla skončit. Jisté je jen to, že naše proruské síly, které se v poslední době mimořádně aktivizují na všech úrovních, chtějí přichystat Ukrajině novou Mnichovskou dohodu, respektive diktát. A to vše pod rouškou míru.
České proruské skupiny se aktivizují na všech úrovních, jasným důkazem o tom podávají obě velké demonstrace na Václavském náměstí. Tam nepochybně byli lidé, které tíží současná neutěšená situace, nicméně se zároveň propůjčili obskurní dikci pánů Vrabela, Havla, Rajchla a dalších, kteří chtějí stočit západní kormidlo východním směrem, a nikterak se tím netají. Proruští aktivisté chtějí jedno jediné, aby se Ukrajina vzdala, vyhrálo Rusko, které by rozmístilo na dobytou Ukrajinu svou armádu, jež by už byla v bezprostřední blízkosti států NATO. Tudíž by tato situace představovala kvalitativně vyšší hrozbu, než je nyní.
Prokremelské skupiny říkají zhruba toto: Přestaňte všichni posílat zbraně Ukrajině, aby došlo k podepsání míru (čti kapitulaci Ukrajiny), což by kromě jiného znamenalo ve skutečnosti legitimizaci ruské invaze a ruských územních záborů. A pro Ukrajinu tedy zcela nevýhodný a tudíž stěží akceptovatelný mír.
Proruští aktivisté tedy v podstatě navrhují nový Mnichov a obětování Ukrajiny. Chce to maličkost: vzdání se svých území a posvěcení agresorovi, že takové jednání je vlastně v pořádku. Roli obětního beránka má sehrát právě Ukrajina jako Československo v zářijové krizi 1938. Podle proruských aktivistů by měla být Ukrajina k tomu přinucena a byl tudíž na ni vyvinut nemístný nátlak, aby už dále ve válce nepokračovala, s tím rozdílem, že v září 1938 válka o půl roku po Mnichovu stejně propukla, protože ji Německo rozpoutat záměrně chtělo. Československo však sehrálo v září 1938 nepochybně roli obětního beránka, kdy si západní mocnosti domnívaly, že k válce nedojde, protože byla čtyřmi velmocemi přece podepsána Mnichovská dohoda.
A teď si položmě otázku, proč by tak měla Ukrajina učinit, tedy kapitulovat, když ruský invazor v rozporu s mezinárodním právem okupuje její území a chce jít dál? Není k tomu totiž žádný důvod, každá civilizovaná země brání svou územní celistvost.
Pokud i v této situaci pánové Vrabel, Havel, Rajchl a mnozí další chtějí nakupovat plyn od Ruska, je to čiré bláznovství a nesoudnost. Rusko by nepochybně za to požadovalo koncese v podobě stažení sankcí ze strany ČR, která by se tím stala snadno a kdykoliv vydíratelná. Rusko by jednou či dvakrát plyn poslalo a pak by zvyšovalo úměrně svůj vyděračský potenciál vůči ČR a cenu za tuto komoditu by uměle šponovalo výš a výš. A pak jsou tu také garance. Jaké vám může dát Rusko garance, když porušuje mezinárodní dohody i právo? Žádné.
Je jasné, že není možné připustit nový Mnichov. Ukrajina, která statečně vzdoruje, si takto hořký konec opravdu nezaslouží. A našim proruským silám je potřeba vyslat jasný vzkaz: že Ukrajinu budeme i nadále v jejím úsilí podporovat s o to větší intenzitou.