KOMENTÁŘ: Průmyslová spolupráce na projektu BVP - je 40% zapojení domácího průmyslu do zakázky dnes dostačující?

Jak ministryně obrany Jana Černochová (ODS) informovala v úterý poslance Výboru pro obranu, byla z pověření vlády zahájena jednání se švédskou stranou o pořízení 210 pásových bojových vozidel pěchoty CV90 od společnosti BAE Systems Hägglunds. Vozidla, na která armáda čeká prakticky nejméně sedm let, budou pořízena formou mezivládní dohody (G2G), a to poté, kdy byl zrušen tendr vyhlášený na jaře roku 2019. Základní parametry zakázky, jak byly požadovány v rámci soutěže, které se kromě BAE Systems účastnily také společnosti Rheinmetall a GDELS, zůstávají v platnosti - včetně požadavku na 40% zapojení domácího průmyslu a deklarovaného zapojení státního podniku VOP CZ. Míru zapojení domácího průmyslu za nedostatečnou přitom na začátku roku 2021 označilo MPO. Nelze v rámci nákupu G2G žádat více?

Průmyslová spolupráce je tématem, které bere ministryně obrany zřetelně velmi vážně. Nejen díky zkušenosti z postu předsedkyně Výboru pro obranu v uplynulém období se v něm dobře orientuje a možnosti domácího průmyslu má přečtené. Maximální možná míra zapojení domácích společností obranného průmyslu do strategických akvizic a modernizačních projektů AČR je žádoucí jak z ekonomického hlediska (návratnost investic, zaměstnanost, rozvoj kapacit a schopností), tak z hlediska bezpečnostního (v době krize budou ohrožené státy myslet v první řadě na vlastní potřeby).

Současně s tím je tu ovšem jeden důležitý parametr akvizice pásových bojových vozidel pěchoty, který byl stanoven již při vyhlášení tendru na BVP v březnu 2019. "Pokud jde o české firmy, naším pochopitelným požadavkem je jejich robustní zapojení do zakázky v rozsahu nejméně 40 % z ceny akvizice. Jedná se o minimální hodnotu. Každé další procento navíc bude bráno v potaz při hodnocení nabídek. Hranici 40% jsme zvolili s ohledem na současné reálné možnosti českého obranného průmyslu." Tak jej MO tehdy vysvětlovalo.

Jde o minimální hodnotu, kterou podle sdělení náměstka pro akvizice Lubora Koudelky švédská strana během úvodních jednání potvrdila. Nabízí se přitom otázka, zda si česká strana nemohla a nemůže stanovit ze svého pohledu výhodnější požadavek.

Míru 40% zapojení domácího průmyslu jako nedostatečnou označilo MPO na začátku roku 2021 v rámci mezirezortního připomínkového řízení. Ministerstvo obrany tehdy argumentovalo, že v dané fázi veřejné soutěže již do požadavků není možné zasahovat a měnit je. MPO žádalo více než 40 % a hovořilo o vzniku podniku se státní majoritou, který by nová pásová BVP v České republice přímo vyráběl, a to podobným způsobem, jakým svůj nákup této techniky vyjednalo Maďarsko (kde se dnes vyrábějí německá vozidla LYNX).

O možnosti výrazně většího zapojení domácího průmyslu mimo podmínky původní veřejné soutěže informoval premiéra Andreje Babiše dopisem z prosince 2020 generální ředitel Rheinmetallu Armin Papperger. A v červenci letošního roku v dopise, jímž členům výboru vysvětloval důvody odmítnutí nových podmínek tendru, také viceprezident společnosti GDELS Thomas Kauffmann. Psal o připravenosti "navrhnout alternativní akviziční model, který by České republice přinesl podstatně udržitelnější přínosy než současný postup."

V důsledku nesouhlasu dvou ze tří uchazečů byl tendr po více než třech letech zrušen. A obratem vláda rozhodla, že osloví vládu Švédského království a pověřila ministryni obrany jednáním o nákupu vozidel CV90 od společnosti BAE Systems Hägglunds, která jako jediná byla připravena nové podmínky tendru přijmout. Švédská společnost tedy má možnost získat zakázku bez soutěže, a současně s tím je na vyjednávacím týmu, jaké podmínky budou dohodnuty. A je v tomto ohledu možná škoda, že kromě zachování původních takticko-technických parametrů zakázky nebyla v jejím novém rámci stanovena rovnou výhodnější míra zapojení domácího průmyslu, tak jak před rokem a půl žádalo MPO, nebo jak nabízeli zbývající dva uchazeči.

Ostatně kapacity a schopnosti českého obranného průmyslu nestagnují, a situace je v polovině roku 2022 oproti situaci před březnem 2019 nepochybně lepší. Současně s tím dochází k významnému posílení obranného rozpočtu, což je politika sledovaná dlouhodobě, ovšem tím intenzivněji dnes v důsledku zvýšených rizik spojených s ruskou agresívní politikou, a je zcela namístě využít všech příležitostí k maximální podpoře domácích výrobců.

Mluvíme zde přitom o podílu na pořizovací ceně vozidel. Náměstek Koudelka informoval poslance, že z hlediska zajištění servisu v průběhu životního cyklu bojových vozidel chce MO spoléhat, kromě kapacit a schopností samotné armády, na české firmy prakticky ze 100 %. Podobně do těchto diskutovaných minimálně 40 % nepatří munice, kterou je český obranný průmysl schopen rovněž vyrábět přímo v České republice (a ministryně obrany v červnu na výboru uvedla, že munici AČR dodává český průmysl z 80 % a MO hledá způsoby, jak tuto soběstačnost dále posilovat).

Naopak nemusí jít jen o subdodávky při výrobě BVP. Jakkoli nepřímé offsety (kompenzační programy) jsou v Evropské unii minulostí, možnosti průmyslové spolupráce formou zapojení českých společností do výrobního řetězce hlavního dodavatele v rámci jiných projektů či zakázek existují. Obecným příkladem vstřícnosti švédského výrobce k zákazníkům může být aktuální norský nákup 20 vozidel CV90, kterými chce skandinávský člen NATO (nikoli však EU) doplnit svou již provozovanou flotilu 164 kusů. Během poslední zakázky na nákup a modernizaci CV90 splnila společnost BAE Systems Hägglunds 100 % offsetového závazku pět let před plánovaným termínem, a podobný přístup lze očekávat i nyní. Specifická forma nákupu BVP formou G2G, objem zakázky (210 vozidel za 52 miliard korun) a změněné bezpečnostní prostředí v Evropě jsou dobré důvody proto, aby relativně chudší Česká republika nebyla v horší pozici než bohatší norský zákazník.

Zdroj: soff.se

Tagy