foto: Anna Zvereva / Flickr/Suchoj Su-57
Oficiální zdůvodnění ruské intervence v Sýrii, stabilizace režimu prezidenta Asada a udržení politického vlivu v regionu, nebyly jedinými důvody pro ruskou operaci. Podle některých odborníků se jednalo o důsledek touhy „impéria” vyzkoušet si použitelnost své moderní vojenské technologie.
K ruské invazi do Sýrie bezesporu přispěla zkušenost ruské armády z války v Jižní Osetii ze srpna roku 2008. Separatistická Jižní Osetie za podpory ruské intervence vyhlásila nezávislost na Gruzii, ale ve světle západní techniky bylo Dmitriji Medveděvovi jasné, že je třeba ruskou armádu zásadním způsobem modernizovat. V rámci ruské armády proto v letech předcházejících intervenci do Sýrie došlo k obměně výzbroje, změně koncepce, připravenosti a zintenzivnění bojového výcviku vojáků.
Dne 30. září 2015 započalo Rusko se svou vojenskou intervencí ve válkou zmítané Sýrii. I přesto, že byl tento zásah prezentován jako „válka proti terorismu” a Rusko se tak mělo utkat s radikálními islamistickými skupinami jakými byl Islámský stát, ruské jednotky se postupem času zaměřily na časem tolikrát osvědčenou taktiku, využitou i proti Napoleonovi o dvě stě let dříve, strategii spálené země. Rusy nezajímalo, zda jde o podporovatele, či bojovníky proti Islámskému státu nebo Al-Kaidě a ničila celé civilní oblasti, které se postavili proti prezidentu Asadovi.
Dalším strategickým důvodem Ruska bylo získat zpět území Svobodné syrské armády Abdula-Iláha al-Bašíra, která byla podporována Spojenými státy americkými. Pro intervenci Rusové nepoužili pozemní jednotky, ale podobně jako v Gruzii se soustředili na vzdušné útoky a bombardování cílů. Ruská armáda chtěla prezentovat svoje modernizované letouny Su-30, Su-34 a Su-35, námořní flotilu ve Středozemním moři, vylepšené bojové tanky T-90, ale také vojenské UAV Orlan-10 a Eleron-3. Poprvé se v Sýrii ruská armáda totiž setkala s útoky bezpilotních letounů. Podle U.S. Naval Institute mělo Rusko navíc na letecké základně Hmímím v Sýrii testovat stíhačku páté generace Su-57, která byla zařazena do výzbroje ruské armády již v roce 2020.
Konflikt v Sýrii donutil Rusko přehodnotit přítomnost jeho námořnictva v oblasti Středozemního moře, kam se po několika desetiletích v roce 2013 vrátilo. Ruské námořní flotile v této oblasti dominovala letadlová loď Admirál Kuzněcov, dokud nebyla poničena přistávajícím letounem MiG-29K v listopadu 2016. Všechna její letadla byla po další nehodě Suchoje Su-33 o měsíc později přesunuta na ruské letiště Hmímím v Sýrii. Návrat lodi do aktivní služby je po požáru v murmanském doku z roku 2019 v budoucích letech pravděpodobně nereálný.
Podle webového portálu Middle East Monitor Rusko v Sýrii „otestovalo” až 320 typů různé vojenské technologie, což potvrdil také ministr obrany Ruské federace Sergej Šojgu. Ten dále uvedl, že Rusko díky celé operaci získalo obrovské vojenské a bojové zkušenosti a mohlo otestovat svou novou výzbroj v aktivním bojovém nasazení. Tyto zprávy dosvědčuje také následný růst zisků ruské státní zbrojařské společnosti Rostec. Ta bezprostředně po částečném stažení ruských jednotek ze Sýrie mezi roky 2018 a 2019, uzavřela s počtem blízkovýchodních zemí kontrakty na výrobu vojenské techniky za více než 100 miliard dolarů (2,3 biliony Kč). Marketing ruských bojových strojů byl prokazatelně dalším důvodem pro ruskou intervenci.
Přehlídka vojenské technologie a jejich schopností sice především díky úspěchu ruské propagandy mohla vypadat velice působivě. Rusové poskytli Asadovi v Sýrii svou hlavní bojeschopnou vojenskou techniku na dobré úrovni. Ta byla ve velké většině použita pro masivní bombardování, které vedlo k zabití mnoha tisíc civilistů a rozsáhlé emigraci obyvatel různých částí Sýrie. Nasazení moderní ruské technologie v Sýrii nám však nic neřeklo o množství zbraní, které má Rusko vyrobeno a připraveno ve svých skladech pro případný budoucí konflikt. Některé indicie možná poskytuje situace války na Ukrajině, kde Rusové čím dál více přistupují k využívání staré sovětské techniky nebo námořních zbraní, pro pozemní útoky.
Pro Rusko znamenala operace v Sýrii bezpochyby pomyslný přechod z etapy sovětské vojenské techniky do doby moderních válečných zbraní. Představitelé Ruska a jeho podporovatelé, tak díky syrské „přehlídce techniky” získali opět pocit, že je Rusko silnou avšak současně také moderní mocností schopnou vyrovnat se vojenské technologii států NATO. Aura vítězství však byla tvrdě vykoupena dlouhodobou destabilizací situace v regionu a Evropě. Ve světle těchto skutečností je však potřeba také vidět, že Rusko do Sýrie poslalo jen zlomek své techniky a to pouze nejmodernější výzbroj. Probíhající vývoj konfliktu na Ukrajině by mohl ruské sebevědomí získané v syrské kampani výrazně snížit.
Tagy