KOMENTÁŘ: Rusko na Ukrajině v koncích? Munici už shání i v Severní Koreji

Objevily se zprávy, že Rusko horečnatě shání munici a rakety pro pokračování konfliktu na Ukrajině. Jedním z dodavatelů údajně osloveným je KLDR. Pokud tomu tak je, vládce Kim Čong-un vždy nastavuje podmínky „něco za něco“. A co to bude tentokrát, zda modernější zbraně, dodávky potravin, asistence v jaderném programu, těžko říci. Obrátit se na KLDR v ekonomické krizi by mohlo pro Rusko virtuálně tlačit ceny dolů. Možná proto neoslovilo třeba Čínu, s níž má partnerství v rámci Šanghajské organizace spolupráce a organizují i společná cvičení.

Rusko po počátečních ztrátách obrněných kolon přešlo na jinou taktiku, a to je masivní dělostřelecká palba (děla, minomety a raketomety), a v porovnání s Ukrajinou vyvíjí výrazně vyšší letové úsilí bitevními vrtulníky i stíhacími bombardéry. Zatím nejsou poznatky o zásadním nasazení strategických bombardérů, ale něco střel s plochou dráhou letu mělo být odpáleno, nikoliv však zahájeno plošné (kobercové) bombardování.

Pokud má Rusko problémy s municí, buď jsou domácí zbrojovky v zoufalém stavu, nechce příliš vyskladnit vlastní zásoby nebo si připravuje dodávky pro možný příští masivní úder. Jeho výhodou je, že KLDR, Mongolsko, Čína a další země mají techniku stejnou nebo kompatibilní, tedy stejnou ráži a munici, stejný výcvik a mnohdy i stejné náhradní díly.

Evropské země přezbrojují na standardy NATO, tedy jiná ráže a jiná technologie, a jak již bylo na oficiální úrovni řečeno, sklady postsovětské munice a techniky se rychle vyprazdňují. Zároveň na Ukrajinu proudí pomoc ze Západu, ale ta není jednotná. Každý dodá, co má, což znamená nápor na ukrajinskou logistiku a rychlost zásobování. Též bylo zveřejněno, že například americké zbrojovky, aby udržely stavy zásob pro americkou armádu, jež poskytuje pomoc Ukrajině, nezvládají objemy požadavků a rychlost výroby.

V rámci SSSR byla řada zbrojní výroby na Ukrajině, připomeňme jen letouny Antonov, letadlové křižníky nebo letecké motory MotorSich. Z důvodu politické situace byl tento průmysl koncentrován více na východní Ukrajině, západní byla spíše obilnicí. Umístění obranného průmyslu v charkovské oblasti mělo svoji logiku, dostatek vody i energie, Don jako přepravní cesta, Donbas jako zásobárna uhlí pro elektrárny a energeticky náročné podniky, což zbrojovky a těžký průmysl jsou. Úder na Charkovskou oblast a Donbas v podstatě zdecimoval ukrajinský obranný průmysl, stejně jako ztráta většiny černomořského pobřeží. Ale po rozpadu SSSR ani Rusko neobnovilo plnou soběstačnost pro vedení velkého konfliktu a zároveň ochrany dlouhé hranice na jihu, severu i východě.

Takže zásoby se mohou Rusku rychle krátit, ale je to země se svojí historií a Putin má zatím silnou podporu, i když se hovoří o jeho nemoci nebo různých klikách v Kremlu i politice. Vyhlášení mobilizace a převedení části hospodářství na válečnou ekonomiku a výrobu je zřejmě v jeho pravomoci. Otázkou je, jak dlouho to může Rusko ufinancovat, a jak dlouho občané budou mlčet a „utahovat opasky“, když už si zvykli na jiné standardy životní úrovně.

Rusko podcenilo situaci a zavázalo se do dlouhého konfliktu s ekonomickými dopady nejen výdaji na válku, ale i sankčním režimem proti němu jako agresorovi. Ale Ukrajina na tom není o moc lépe. Nemožnost vývozu své produkce a tím pádem zásahy do ekonomiky, pokračující boje a tím i ztráty, tenčící se dodávky munice a technologií, které znají,  a dodávky několika kusů technologií, na něž musí být přecvičeni a dostatečně zásobeni municí a náhradními díly a zároveň cvičit i zálohy pro případ ztrát. A významně postrádá letectvo. Ale dodat letoun je jedna věc a vycvičit pilota nikoliv k ovládání, ale k boji v krizové situaci je jiná věc. A k tomu vycvičit i mechaniky, aby věděli kam šáhnout a co jim autodetekční systém vlastně sděluje. Že to není vzít kladivo a …

Pokud by se Západ spojil a začal jednotně přezbrojovat Ukrajinu, zabezpečil výcvik a dodávky, má Ukrajina proti Rusku větší šanci. Ale pokud každá země preferuje jen svůj domácí obranný průmysl (ostatně jsou to voliči), tak Ukrajina získá mnoho kvalitních zbraní, jež proti ruské armádě mohou být velmi účinné, ale v malých sériích, s malým počtem munice a potřebou výcviku. A po ukončení konfliktu ukrajinská armáda bude muset řešit, co dál. Ponechat si všechno a logisticky a výcvikově se zadřít, nebo vybrat určité typy a postupně unifikovat výzbroj dělostřelectva, mechanizovaných útvarů a pod. a snižovat náklady.

Rusko je na tom jinak, možná se mu krátí zásoby, ale vždy najde někoho, kdo dodá, co potřebuje. Když oslovilo KLDR, v případě nouze má další spojence v Africe. Vždy stejná technologie, novější či starší, určité závazky a žádná nutnost přezbrojovat.

Situace na Ukrajině je ze všech stran velmi komplikovaná a záleží skutečně na ochotě Západu Ukrajinu udržet nad vodou, nedělat jen politická gesta o nepotřebě ruského plynu, když ceny letí raketově vzhůru a je plynu nedostatek a podobně. Situace se blíží k bodu „buď, anebo“.

 

Zdroj: www.nytimes.com, www.reuters.com

 

Tagy