Autor fotografie: BAE Systems|Popisek: CV90
O čem se spekulovalo v náznacích v celém průběhu původního tendru na BVP a nově pak nejpozději od letošního ledna, tedy o riziku, že se jeden či více uchazečů o dodávku pásových BVP Armádě České republiky důrazně ohradí proti zvolenému postupu, se stává realitou. Na Ministerstvo obrany dorazily námitky španělské společnosti GDELS, výrobce vozidla ASCOD 42, která se podle iRozhlasu a Radiožurnálu ohradila krátce po podpisu smlouvy, tedy po 24. květnu, kdy MO podepsalo dvě smlouvy. Jednu se švédskou vládní agenturou FMV, druhou s výrobcem CV90 BAE Systems-Hägglunds, celkem zatím za cca 60 miliard korun za 246 vozidel, ovšem s inflační doložkou, takže konečná cena bude zcela určitě významně vyšší. Jaký může být další vývoj?
Vláda ČR rozhodla o zahájení jednání s vládou Švédského království v průběhu loňského léta, krátce poté, kdy byla na základě odmítnutí nových podmínek tendru zrušena veřejná soutěž, zahájená na jaře roku 2019. Nově definované podmínky odmítly společnosti Rheinmetall a právě GDELS, která své důvody vysvětlila mj. v dopise zaslaném tehdejším poslancům výboru pro obranu. Vláda pověřila ministryni obrany Janu Černochovou jednáním o pořízení vozidel CV90, která v rámci tendru nabízela švédská společnost BAE Systems-Hägglunds. Vozidla měla být pořízena na základě mezivládní dohody (G2G).
Ministerstvo obrany po přijetí námitek po podpisu smlouvy uvedlo, že námitky byly podány podle zákona o zadávání veřejných zakázek pozdě, a že se jimi tedy nebude zabývat. Nabízí se automaticky srovnání s kauzou mezivládní dohody o pořízení amerických vrtulníků systému H-1, které přicházejí do výzbroje AČR právě v této době. Konkurenční výrobce, společnost Leonardo, se se svými námitkami obrátila na MO ještě před podpisem smlouvy. Zásadní podíl na přístupu ministerstva měl tehdejší náměstek Filip Říha: MO se tehdy rovněž námitkami odmítlo zabývat. Argument zněl, že Leonardo nebylo účastno řízení a nenabízelo produkt, který by vyhovoval požadavkům AČR. Přesto ÚOHS vyhověl následné stížnosti italské společnosti a udělil ministerstvu bezprecedentní pokutu ve výši přes 0,5 miliardy korun vypočtenou z hodnoty zakázky. Při odvolání ministerstvo neuspělo a prohrálo i následný soud. Historicky nejvyšší pokuta je pravomocná.
Nelze očekávat, že právní zástupci společnosti GDELS, která se dlouhé roky účastnila tendru, a která české prostředí dobře zná mj. z projektu KBVP Pandur II 8x8 CZ, neznají zákon o zadávání veřejných zakázek. Nepochybně i díky případu společnosti Leonardo vědí o tom, že podat námitky po podpisu smlouvy nebude mít kýžený efekt, a odpověď MO zřejmě také očekávali. Na druhou stranu byl průběh jednání, který vyvrcholil podpisem zmíněných smluv, veden značně netransparentně: "V posledních měsících probíhala intenzivní vyjednávání se švédskou stranou na denní bázi. Jednalo se o všech aspektech projektu, mimo jiné i o průmyslové spolupráci. Situace v jednotlivých oblastech jednání se průběžně vyvíjela, nebylo tedy vhodné uveřejňovat informace, které by již následující den či týden nebyly aktuální. Kromě toho ministerstvo nechtělo ani ohrozit svou strategii vyjednávání tím, že by svou pozici uveřejňovalo či jakkoli veřejně komunikovalo," vysvětluje svůj přístup ministerstvo.
To znamená perspektivou příslušného ustanovení zákona o zadávání veřejných zakázek zhruba toto: v průběhu jednání není nic definitivní, máloco je veřejně známo, a tedy lze obtížně proces napadat konkrétními námitkami. Po podpisu smlouvy, kdy vyjde podoba zakázky více najevo, je ovšem již pozdě. Ne tak docela. Do měsíce od podpisu smlouvy ji lze napadnout u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. A je pravděpodobné, že přesně tam také stížnost GDELS zamíří. Lhůta uplyne za týden. iRozhlas přinesl toto vyjádření mluvčího ÚOHS Marina Švandy: "Po uzavření smlouvy lze postup zadavatele napadnout návrhem na zákaz plnění smlouvy či podat podnět k úřadu, pokud jsou pochybnosti o zákonnosti postupu zadavatele."
Lze domýšlet, že pes je zakopaný v informaci, která zazněla v polovině vyjednávání o kupní smlouvě, ještě před podáním finální švédské nabídky, a sice 18. ledna. Vláda se tehdy od Ministerstva obrany dozvěděla toto: "Švédské království reprezentované FMV deklaruje, že pro uzavření smlouvy na dodávky BVP je z pohledu Švédského království nezbytné přímé zapojení dalšího subjektu (výrobce BAE) do kontraktačního procesu, neboť Švédské království nemůže být samostatnou smluvní stranou smlouvy o dodávkách na straně prodávajícího." Tomu pak odpovídal i další průběh jednání a ve finále dvě podepsané smlouvy, jedna s FMV zastupující vládu Švédského království, a jedna s výrobcem. Příslušné předpisy (směrnice č. 2009/81/EC a další) přitom explicitně uvádějí, že výjimka, podle níž lze zakázku realizovat mezivládní dohodou, nemůže být aplikována proto, aby byla obcházena pravidla hospodářské soutěže.
Již v lednu jsme proto psali: "Je velmi pravděpodobné, že jakýkoliv přešlap oproti legislativním pravidlům jak ČR, tak EU bude jednak příležitostí pro ostatní původní uchazeče o danou zakázku a jejich právním krokům proti dokončení této zakázky, a také a potenciálním rizikem další z mnoha pokut uložených ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže."
Jde-li o tento, případně další body, to nepochybně vyplyne z dalšího vývoje sporu. Paralela s kauzou společnosti Leonardo nesedí v tom, že Italové nakonec uspěli právě jen ve velmi dílčí stížnosti, která se týkala problému, kdy MO nevypořádalo námitky společnosti před podpisem smlouvy s vládou Spojených států. Šlo v důsledku o závažný problém, ale problém formální, při němž nebyly posuzovány podané námitky obsahově a věcně, a udělená pokuta, byť nakonec zřejmě vedla po letech k tomu, že Filip Říha opustil vysoký post na ministerstvu (a byl "uklizen" do Vídně do české mise při OBSE), neměla žádný vliv na samotnou smlouvu a koupi vrtulníků systému H-1 a její realizaci.
Tu Leonardo napadlo rovněž, ale ÚOHS jeho návrh zamítl s tím, že "předmětem je nákup vrtulníků UH-1Y a AH-1Z, tedy vojenského materiálu, který je nezbytný k zajištění bezpečnostních zájmů první a druhé kategorie, tedy životních a strategických zájmů." A to se samozřejmě může opakovat i v případě 246 pásových BVP, jež Armáda České republiky netrpělivě vyhlíží již dlouhé roky. Na druhou stranu by se takovým přístupem z jednotlivého excesu pomalu stával systém, resp. MO by zřejmě definitivně získalo představu, že v případě pořizování vojenské techniky, která z definice je zásadní pro životní a strategické zájmy země, může pravidla hospodářské soutěže obcházet. Připomeňme znovu, že zde jde minimálně o 60 miliard korun, více než trojnásobek hodnoty smlouvy na vrtulníky.
Stopka pro realizaci kupní smlouvy na CV90 by byla pro vedení ministerstva katastrofou. Celý proces by musel být zahájen znovu, a to by znamenalo významný odklad dodání moderní techniky pro Armádu České republiky. Nelze ale říci, že by tuto situaci nebylo možné předpokládat a očekávat. O riziku sporů se psalo již v době překombinovaného tendru, v němž sice všichni účastníci vynakládali maximální úsilí podle daných pravidel uspět, ale složitost procesu nabízela nepochybně řadu možností, aby se neúspěšní uchazeči následně odvolávali. Nekonečný příběh české akvizice pásových BVP zdaleka nemá svou poslední kapitolu.
Zdroj: iRozhlas, ÚOHS, SM