KOMENTÁŘ: Tendr na BVP definitivně narazí. Faktickou odpovědnost nese ministerský expertní tým. Ztrátu platíme všichni

Ohlédneme-li se za úterní programově nabitou schůzí Výboru pro obranu, bylo a je zřejmé, že nejdůležitějším tématem zůstává akvizice pásových bojových vozidel pěchoty (BVP). Tendr na BVP je zřejmě definitivně ve slepé uličce. Podle doporučení advokátní kanceláře Havel & Partners jsou uchazeči oslovováni dopisem s novými podmínkami. Buď s nimi budou všichni souhlasit, nebo tendr v řádu několika málo týdnů končí, a akvizice pásových BVP, kterou jako takovou nikdo relevantní nezpochybňuje a je stále mezi nejvyššími prioritami rezortu, bude provedena formou mezivládní dohody (G2G). Politickou odpovědnost za tento stav musí nést exministr Lubomír Metnar. Faktickou ovšem nese expertní tým ministerstva, který roky odrážel veškerou kritiku a nepřipouštěl jakoukoli alternativu ke zvolenému překombinovanému a těžkopádnému způsobu soutěže.

Vývoj tendru sledujeme od jeho vyhlášení, a po určité pauze vynucené změnou vlády po loňských volbách, se opět dostává do popředí zájmu. Mnohem důležitější než otázka proč soutěž končí ve slepé uličce a kdo za to nese odpovědnost, budou následné kroky, které snad a konečně povedou k tomu, že budou prapory mechanizované pěchoty 7. brigády přezbrojeny ze své historické techniky, která je sedm let za hranicí své životnosti, vozidly, jež vyhoví požadavkům současných trendů. To ovšem neznamená, že je otázka odpovědnosti za ztracený čas, zbytečně vynaloženou práci a prostředky bezpředmětná, a ministryně i poslanci se jí také, jak ostatně avizovali již na jaře, během projednávání bodu věnovali. Ostatně východiska a průběh tendru byly předmětem právní analýzy, s níž byli, alespoň v základních obrysech, seznamováni.

Od svého začátku v březnu 2019 byl tendr na pásová BVP vystaven kritice z mnoha stran. Překvapivé byly již některé z tzv. "nepřekročitelných" požadavků, na prvním místě náhle konstatovaná nezbytnost osádkové věže, jež po několika měsících vedla k odstoupení společnosti PSM nabízející německé BVP Puma s bezosádkovou věží. Ale problémy provázely již přípravu vyhlášení soutěže, když nebylo MO schopné s úspěchem vysoutěžit advokátní kancelář, jež by zajistila její hladký průběh. Namísto optimisticky ohlášeného zájmu podepsat smlouvy ještě v roce 2019 přišla série odkladů, které byly ponejvíce vysvětlovány protipandemickými opatřeními vlády. V jejich důsledku pak byl harmonogram dokončení tendru představen poslancům Výboru pro obranu ve chvíli, kdy bylo již každému zřejmé, že s ohledem na blížící se volby nebude možné soutěž stihnout. Psali jsme o tom opakovaně.

Poslanci předložený harmonogram odmítli a tehdejší předsedkyně výboru a dnešní ministryně obrany Jana Černochová (ODS) žádala zpracování alternativních realistických postupů, jejichž cílem by bylo ve zbývajícím čase nová vozidla efektivně vybrat, vyrobit a dodat tak, aby Česká republika měla naději dostát svému závazku vůči NATO k 1. lednu 2026 postavit moderně vyzbrojenou těžkou brigádu. Odpověď týmu, který na MO vede plk. Ctirad Gazda, byla ovšem poplatná dlouhodobému přístupu k celé problematice: jedině tak, jak byl tendr nastaven, je možné zakázku dotáhnout do konce, a žádné alternativy neexistují. Tuto pozici převzal také tehdejší ministr obrany Lubomír Metnar. Jemu osobně, ale ani náměstkovu pro řízení Sekce vyzbrojování a akvizic MO Luboru Koudelkovi, nelze překombinovanost a těžkopádnost postupu vyčítat. Jak ostatně v úterý zaznělo: ministr nestanovoval podobu 9000 otázek, na které měli uchazeči ve svých finálních nabídkách odpovídat.

Odpovědnost ministra Metnara a jeho náměstků ovšem zcela určitě spočívá v tom, že nesestavili expertní komisi způsobem, který vyžadovala náročnost úkolu, a činnost celého týmu také nepodrobili nezávislému přezkumu a oponentuře. Takto nastavený způsob práce se v jednu chvíli dokonce promítl do vážné rozepře mezi Ministerstvem obrany a Ministerstvem průmyslu a obchodu, ač byla obě ministerstva řízena politiky za hnutí ANO - MPO požadovalo z kraje roku 2021 výrazně větší zapojení českého obranného průmyslu do zakázky než původně stanovených alespoň 40 %. Podle odpovědi MO to ovšem již nebylo možné. U toho také zůstalo.

A otázka zapojení českého průmyslu do celého projektu byla jednoznačně hlavním kamenem úrazu celého postupu. Integrátorem zapojení českých firem má/měl být státní podnik VOP CZ. Ostatně i významný člen ministerského týmu, ministerský rada Radek Němec, právě z VOP CZ na MO přišel. Ztrátový státní podnik s minimem zakázek v oblasti vývoje, výroby a údržby vojenské techniky, tak měl nejen v rámci zakázky integrovat účast dalších českých a především efektivních a úspěšných soukromých společností, ale do budoucna i garantovat zajištění údržby 210 moderních vozidel během jejich životního cyklu. Mnozí poslanci zpochybňovali kapacitu VOP CZ v tomto úkolu obstát, a objevila se i námitka nedovolené veřejné podpory státní podniku. Zřejmým cílem ministerstva bylo díky této zakázce svůj podnik postavit finančně na nohy. Bez ohledu na rizika, která z toho mohla pro AČR plynout. A této politice bylo podřízeno mnohé a zejména tvrdošíjné trvání na pokračování v tendru, o jehož včasném dokončení ale bylo možné pochybovat nejpozději od konce roku 2020.

Roli VOP CZ se pak věnuje i právní analýza stavu zakázky zpracovaná advokátní kanceláří Havel & Partners. Říká, že zajištění životního cyklu vozidel prostřednictvím VOP CZ nepředstavuje nedovolenou veřejnou podporu, ale jen za předpokladu, že bude zakázka v rámci podniku důsledně oddělena tak, aby nedocházelo ke křížovému financování a možnému poskytnutí protiprávní podpory pro civilní divizi VOP CZ. Takový požadavek je ovšem prakticky vyloučen, a tento zásadní bod celého tendru je tedy zásadním způsobem zpochybněn.

Sebevědomí expertního týmu vedeného plk. Gazdou se promítalo i do formy, s jakou prezentoval průběh tendru před poslanci Výboru pro obranu. Tendr, jeho nastavení a jeho průběh měl za bezalternativní. Dnes ovšem vidíme definitivně, kam tento přístup vedl: armáda i ministerstvo ztratily zcela bez výsledku tři roky. Uchazeči vynaložili nemalé úsilí a prostředky. Formulace nových podmínek a advokátní kanceláří doporučený požadavek, aby s nimi všichni uchazeči explicitně souhlasili, povede efektivně v řádu týdnů ke zrušení soutěže. Jak řekl již v březnu poslanec KDU-ČSL Jiří Horák: příliš slámy, málo zrní. Ve skutečnosti nebude zrní vůbec, a bude třeba začít znovu. Poslanec ANO Pavel Růžička vyzval ke zrušení tendru a neplýtvání časem již v únoru.

Jak uvedla ministryně obrany Jana Černochová, riziko soudních sporů s uchazeči lze dnes již jen minimalizovat, nikoli eliminovat. Ke všem dosavadním nákladům tedy mohou reálně přibýt soudně vymožené či mimosoudně vyjednané náhrady újmy, a celou zakázku bude třeba vystavět znovu prakticky "na zelené louce". Naději v tomto ohledu dává slovenský přístup, kde byli schopni během jednoho roku dospět k výsledku a podpis smlouvy očekávají reálně letos. Česká republika ztratila tři roky tendrem, a celkově deset let včetně všech příprav. To mj. znamená, že s ohledem na inflaci a rostoucí poptávku na trhu s vojenskou technikou v důsledku války na Ukrajině zaplatí nepoměrně více, než původně musela. Otázka odpovědnosti za tento stav je logická a na místě již s ohledem na bezprecedentní rozsah celé zakázky, a měla by být vyvozena.

Tagy