Autor fotografie: Chairman of the Joint Chiefs of Staff, flickr public domain|Popisek: Generál Petr Pavel (vpravo)
Podle serveru neovlivní.cz byly v roce 2021 k dispozici informace, že se připravuje snaha dehonestovat prezidentského kandidáta Petra Pavla, jakmile podá kandidaturu. Jeho bývalý spolužák Pavel Beneš ho obvinil i z udavačství, což Pavel rázně odmítl, a další dva spolužáci tuto verzi též zamítli jako nepravdivou. Naopak Beneš nevyvrátil, že je ve spojení se skupinou obchodníků s vazbou na Rusko.
Komunikační chybou Petra Pavla bylo, že záležitost studia ve zpravodajském kurzu bagatelizoval a rozmělňoval, kdy v jiných záležitostech vystupuje poměrně jasně, rázně, přímo a transparentně. V tomto případě, jako v jiných, měl říci ano, ale. Je nutno si připomenout, že převzal státní vyznamenání z rukou prezidenta Václava Havla a dostal též řadu mezinárodních ocenění.
- Řád záslužné legie (USA) – komandér
- Stužka medaile Za službu v ozbrojených silách České republiky – I. stupně – XX
- Medaile Armády České republiky – III. – I. stupně
- Záslužný kříž ministra obrany České republiky – III. a II. stupně
- Medaile ministra obrany ČR Za službu v zahraničí – KUVAJT III. stupně
- Medaile ministra obrany ČR Za službu v zahraničí – BOJOVÁ MISE III. stupně
- Čestný pamětní odznak Za službu míru
- Medaile Za hrdinství
- Kříž za vojenskou chrabrost (Francie) – s bronzovou hvězdou
- Řád čestné legie (Francie) – důstojník
- Čestný odznak Ministerstva obrany „Svatý Jiří“ (Bulharsko) – I. stupně
Pavel Beneš nějak pozapomněl zmínit vlastní komunistickou minulost, jinak by nebyl spolužákem Petra Pavla.
Ke studiu na zpravodajské škole, kdy ZS, tedy zpravodajská služba spadala do osamostatnění pod náčelníka generálního štábu ČSLA, bylo poslední dobou napsáno hodně. Jen je trochu škoda, že materiál pro články je čerpán z archivních dokumentů, kdy papír snese všechno a záznamy byly často subjektivní dle tvůrce dokumentu (papír snese vše a je nutno mít dobré hodnocení) a též z vyjádření bývalého spolužáka, jenž neřekl celou pravdu, ale jen kus.
Gen. Pavlovi je vyčítáno členství v KSČ. Jenže pamětníci vědí, že v dané době to v ČSLA byla téměř povinnost. Byli i důstojníci bez členství, ale jejich kariéra služební postup skončil na hodnosti kapitán, někdy ve 30 letech, tedy řekněme velitel praporu nebo zástupce velitele samostatného praporu a pak konec. Až do ukončení služby v 55 letech nemožnost dalšího vzdělávání, nemožnost povýšení či posunu na vyšší funkci. A pravdou je, že byl velitel a ten měl mj. zástupce pro věci politické (obecně politruk), ale faktem je, že politruk velitele „sestřelil“ kdykoliv, opačně to nefungovalo, protože velitel by vystoupil proti straně.
A byly útvary a jednotky, kde byli lidé maximálně a trvale prověřováni jako pohraniční stráž nebo raketové síly (SCUD), kdy vojáci i důstojníci byli pod kontrolou VKR (Vojenská kontrarozvědka), jež byla součástí StB (Státní bezpečnost). Mnoho důstojníků, aniž by to vědělo, mělo ve svém osobním spisu razítko „StB nemá námitek“.
A pak byly složky jako VKR pod StB a ZS pod GŠ, kam se nešlo přihlásit a obor předem vystudovat, ale kam byli lidé vybráni, bylo jim navrženo se stát příslušníkem dané součásti, a nutno podotknout dvě věci: odborná příprava VKR a ZS byla časově i obsahově jiná, a u ZS neplatilo to, co u mnohých útvarů či ve společnosti – „on je blbej, ale kovanej soudruh“. VKR mohla použít na vlastním území metody StB, tedy někoho „navštívit“, vytasit se odznakem nebo průkazem a zastrašovat, to u ZS nepřipadalo v úvahu vzhledem k charakteru práce. VKR hledala i politicky nespolehlivé, kdežto ZS nikde nemohla působit jako hlásná trouba sjezdu KSČ. Stranicko-politická práce v ČSLA byla jedním ze studijních předmětů na vojenských vysokých školách a na útvarech se organizovalo politické školení mužstva (PŠM), ne tak ZS, byť i tam ve své době byly stranické schůze.
Takže jsou vymezeny parametry členství v KSČ v ČSLA, teď ke studiu na škole ZS (26. oddělení), později zvané PGS – postgraduální studium. Nebylo v kapacitách ZS GŠ ČSLA organizovat školy různého typu. Takže faktem je, že studium bylo jednotné pro všechny vybrané, ale již ve výběru měli předurčení pro další zařazení, a to podle své minulosti, tedy viditelnosti pro široký svět. Pokud někdo působil na velitelství nebo byl v zahraničí ve škole (tenkrát NDR nebo SSSR), nemohl jít do utajení, ale „pouze“ do vojenské diplomacie. A všichni věděli, pod koho vojenská diplomacie spadá.
Dalším faktem je, že vojenští diplomaté nebyli předurčeni jen do zemí NATO, ale do všech zájmových zemí, tedy i v Africe, arabských zemích, v Asii nebo na Kubě. Ale též do zemí sdružených ve Varšavské smlouvě, protože upřímně, čínský důstojník se bude otevřeněji bavit u čaje mimo kontrolu v Moskvě než pod stálým dohledem v Pekingu.
Takže příslušníci kurzu byli cvičeni jednotným způsobem, protože též nikdy nešlo předdefinovat, jaká dovednost se kdy a kde bude hodit a jaký kontakt se jak bude chovat či k čemu v dané zemi dojde. Ale měli již předepsáno, kdo po ukončení půjde směrem diplomacie, kdo bude působit tzv. z vlastního území, kdo půjde do utajení pod křídly diplomacie MZV a kdo do hlubokého utajení vybudováním vlastní krycí firmy třeba v zahraničí nebo v kontaktu se zahraničím.
Takže pravdou je, že Petr Pavel byl v KSČ, pravdou je, že absolvoval tento kurz, pravdou je, že byl vycvičen dle studijních osnov daného kurz, pravdou je, že v archivech mohou být dobové dokumenty a záznamy z výcviku, kdy bylo mandatorní používat krycí jména. Plnit úkoly a zpracovávat pak hlášení. Ale zbytkem pravdy je, že vzhledem k jeho kariéře před výběrem a nástupem do kurzu byl předurčen k diplomacii a nemohl být nikdy „tajný špión“.
Pan Pavel Beneš, bývalý spolužák, bohužel některé věci vynechal. Když fér, tak fér. Když byl v tomto kurzu, musel být též v KSČ. Když byl v tomto kurzu, musel být stejně vycvičen. Když byl v tomto kurzu – kde působil, pod jakým krytím a proti komu potom – NATO, vlastní, sousedi?
Lze ohodnotit studijní úsilí a odvedenou práci historika Petra Blažka. Nevýhodou dokumentů je, že neobsahují vše. Proto mu nelze mít za zlé, že v některých věcech neměl kompletní informace, měl k dispozici, co bylo v papírech. A pokud se podíváme do archivů, v době ručně psaných záznamů měly dokumenty určitý obsah a rozsah, s psacími stroji se obsah rozšířil, ale držel celkem stejně velký rozsah. S nástupem počítačů svazky narůstají a některé odstavce jsou po mnoho let nesmrtelné.
Pokud někdo prošel všemi možnými prověrkami, vystoupal do nejvyšších pater AČR i NATO, není to o jeho členství v KSČ a studiu na škole ZS GŠ, ale o tom, kdo je. Podporovatelé i kritici by měli říkat pravdu, a to celou, a ne vytrženou z kontextu či účelově upravenou.
Zdroj: mocr.army.cz, nato.int, neovlivní.cz, redakce