KOMENTÁŘ: Útok Ruska na Ukrajinu - co může získat a co ztratit?

Hodně se poslední dobou hovoří o tom, že Rusko přesunuje vojenské síly včetně elitních jednotek k ukrajinským hranicím. Část sil měla být dislokována na severu a část zhruba proti výběžku Charkov – Mariupol. Co tím Moskva vlastně sleduje a chystá se útok na Ukrajinu, či na část jejího území?

Při invazi na Krym Rusko toto ospravedlňovalo vrácením historického ruského území, jež „protiprávně“ tehdejší první tajemník tajemník ÚV KSSS Chruščov daroval Ukrajině. Nelze přehlédnout, fakt, že při rozpadu Sovětského Svazu ruské politické vedení souhlasilo s delimitací hranic a Krymská oblast tak zcela legálně přešla pod ukrajinskou správu. Ale časy se mění.

Jaký důvod by Rusko muselo pro invazi na Ukrajinu vygenerovat nyní. Stěží lze hledat paralelu mezi Sudety a východní Ukrajinou, kdy henleinovci velmi silně křičeli o potlačování práv německého obyvatelstva. Na Ukrajině ani v Rusku se nic takového neděje. Jsou určité diskuze o náboženských rozdílech mezi východní a západní Ukrajinou, tedy větším vlivem pravoslaví nebo římsko-katolické církve, ale ani zde nedochází k pogromům nebo jiným násilnostem.

Zisk přírodních zdrojů životně nutných pro Rusko též není ve hře, neboť těch má dostatek, a navíc Ukrajina spíš závisí na ruských dodávkách. Samozřejmě je to historicky velmi zemědělsky úrodná a bohatá země, ale letos se urodí a příští rok ne, kdežto zemní plyn a ropa v Rusku tryská kontinuálně, pokud někdo neutáhne kohouty.

Z vojenského hlediska, pokud by byla válka, tak obsazení tzv. levobřežní Ukrajiny, tedy podél levého břehu Dněpru, by odstranilo kapsu zasahující do vnitra Ruska, ale vytvořilo by to kapsu novou, neboť mezi Dnětropetrovskem a Záporožím Dněpr nepokračuje dále na Jihovýchod, ale stáčí se ze Severozápadu zpět na Jihozápad. A byla by to regulérní válka mezi Ruskem a Ukrajinou, otázkou je, kdo/zda by jí přišel vojensky na pomoc.

Ruskem přesunuté a v pohraničí dislokované síly jsou ve struktuře divizí, což je jistě masivní. Jsou to velmi dobře v porovnání s ukrajinskou armádou vyzbrojené, vystrojené a vycvičené útvary a jednotky, ale otázkou je, zda by to stačilo na tak masivní operaci, kdy nejsou identifikovány druhé sledy a zálohy. Každopádně kritickým momentem obsazení levobřežní Ukrajiny by bylo, že hlavní město Ukrajiny Kyjev leží přímo na Dněpru a je jím rozděleno. Hlavní město by se stalo pohraničním, tedy velmi zranitelným městem, a ještě je otázkou, zda by zůstalo celistvé, nebo rozdělené mezi dva státy.

Ale to jsou fabulace. Položme si otázky:

-    Jsou přisunuté ruské síly dostatečně silné k velkoplošné válečné operaci a mají dostatek záloh/druhých sledů

-          Jaký by byl strategický cíl

-          Co by tím Rusko ztratilo

-          Co by tím Rusko získalo

-          Jaké by byly mezinárodní dopady

Přesunuté síly a prostředky zřejmě nejsou dostatečné na obsazení levobřežní Ukrajiny, spíše by byly určeny k menším územním ziskům. Ale proč?

Strategickým cílem by bylo jistě vyčerpat Ukrajinu vojensky i ekonomicky. Rusko by však doznalo též značných politických, ekonomických i vojenských ztrát.

Rusko by tím ztratilo jakýkoliv mezinárodní kredit i u svých spojenců a „vazalů“, kdy tento akt agrese by nebylo možno ospravedlnit, a případné odvolání se na historickou „Kyjevskou Rus“, tedy pramáti Ruska, by stěží někdo spolknul. Navíc nyní Rusko velmi tlačí na využívání plynovodu „Nord Stream 2“, kde hlavním partnerem je Německo. A to by si po současných volbách a za takovéto situace zřejmě nedovolilo čile obchodovat s Ruskem, respektive být na něm energeticky závislé, a odběr plynu by se přesunul do oblasti LNG z USA a těžby břidlicového plynu kdekoliv v Evropě, což ovšem není v souladu s enviromentální politikou nastupující německé administrativy.

Rusko by tím získalo území, jisté přírodní zdroje, ale též ekonomiku regionu odpovídající současné situaci na Ukrajině. Získalo by tím propojení mezi Krymem a ruským územím nezávislé na přemostění Kerčské úžiny.

Mezinárodní dopady by byly zásadní, další země, jako Čína, pokud by mezinárodní společenství nezareagovalo okamžitě a rozhodně, by si uvědomily, že silová řešení jsou průchozí a že stejně jako před druhou světovou válkou Společnost národů, nyní OSN, je pouze diskusním klubem bez faktického vlivu. A silové akce pod záštitou NATO by mohly vyvolat konflikt velkého rozsahu. Čína by se navíc stejným způsobem mohla vymezit proti Rusku, Mongolsku, Vietnamu nebo dalším republikám na svých hranicích, což by Rusku určitě mohlo uškodit. Též by to eskalovalo situaci ve Žlutém moři a možná vůči Taiwanu a Japonsku.

Co tedy Rusko může mít za záměr?

Invaze do pobaltských republik nebo Polska, členských států NATO, by byla v podstatě rozbuškou rozsáhlého konfliktu včetně možnosti použití jaderných zbraní. Zisk pro Rusko = 0.

Invaze na Ukrajinu muže projít vojensky, ale zřejmě ne ekonomicky ani politicky a zisk pro Rusko v tomto případě je diskutabilní, zda zisky eliminované dočasnými ztrátami se nezmění v trvalé ztráty.

V úvahu přichází velmi intenzivní harassment, kdy cvičení na hranicích, přísuny jednotek a útvarů, pohyby vojsk, možná malé výpady za hranice (a v tomto případě nepůjde o zelené mužíky bez označení), budou udržovat ukrajinské ozbrojené síly v maximální bojové pohotovosti. Toto je bude technicky, materiálně, fyzicky i finančně vyčerpávat, zároveň ruské síly budou postupně získávat přehled o ukrajinských SOP (Standardních Operačních Procedurách), dislokaci, komunikaci a v případě průlomu do komunikace i o požadavcích na zásobování, náladách, personálním stavu apod.

Též jsou poznatky o tom, že ukrajinská armáda, díky dodávkám moderních technologií ze zahraničí a intenzivní činnosti dostává separatisty pod tlak i do defenzívy. Hlavními technologiemi jsou ty, jež pomohly na začátku bojů separatistům, a které byly poměrně zásadním faktorem třeba i v konfliktu mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Již byly publikovány zásahy separatistů prostřednictvím tureckých bojových dronů Bayraktar, údajně měly být úspěšně nasazeny polské průzkumné drony. A zajímavé je, že separatistům s ruskou podporou se nepodařilo na rozdíl od ukrajinských dronů na začátku konfliktu narušit jejich komunikační kanály a převzít nad nimi kontrolu. Ukrajina začíná získávat jistou technologickou převahu. Byť sebevražedné drony jsou mnohem dražší než dělostřelecká munice, zde poměr cena/výkon je zřejmě akceptovatelná, byť ne dlouhodobě.

A to může být jedním z důvodů, proč Rusko zahájilo manévry sil i severním směrem k běloruské hranici. Tímto krokem rozmělní koncentraci ukrajinských sil a bojových prostředků, roztáhne je na širokou frontu a enormně zatíží logistiku a tím uvolní separatistům ruce k protiopatřením, respektive k přeskupení a zahájení další bojové činnosti.

Ukrajina stále intenzivněji jedná o vstupu do NATO. Je to velmi citlivá otázka vzhledem k ukrajinské vnitropolitické situaci, ale pokud by do NATO vstoupila, nebo byla přidruženým členem s mandátem rozmístit na svém území bojové jednotky NATO, dá se říci, že byl zažehnut doutnák k velkému sudu s prachem. Ukrajina by jednou pro vždy chtěla vyřešit problém se separatisty, což by Rusko nemínilo připustit.

Pro ukrajinskou vládu tím vznikne velmi ožehavá situace. Pokud zareaguje agresivně, tedy k odtlačení protivníka od svých hranic, bude považována a Ruskem velmi hlasitě prezentována, za agresora. Pokud nic nepodnikne, tak bude považována za slabou a nezpůsobilou bránit zájmy svých občanů, což může způsobit pád vlády, nové volby, a pak může dojít k polarizaci společnosti. Část může být pro úzký a klidný vztah se sousedním „bratrským“ Ruskem, a část může jednoznačně preferovat hlubší spolupráci s NATO/EU, nasazení jednotek NATO na ukrajinském území a tím se chránit proti Rusku – což by vyvolalo eskalaci napětí a je předpoklad, že by NATO na tento požadavek za dané situace, tedy hrozící občanské války, nepřistoupilo, kdy ho Rusko označí za slabou a „zrádcovskou“ organizaci.

Lze tedy říci, že pokud Rusko bude jezdit s mnoha tanky podél hranice s Ukrajinou, aniž by jakkoliv narušilo hranici nebo zasáhlo viditelně do vnitřní politiky Ukrajiny, může vyvolat na Ukrajině vnitřní krizi, jež by mohla vést k pádu vlády a novým volbám v tom nejlepším případě, k prohloubení ekonomických i vojenských problémů Ukrajiny na druhém místě a k rozpadu Ukrajiny až občanské válce v tom nejhorším případě.

Tagy