Autor fotografie: Gov.pl, CC BY 3.0 pl|Popisek: Leopard 2PL
Mezinárodní a bezpečnostní situace, obzvláště z důvodu konfliktu na Ukrajině, je napjatá. Je pochopitelné, že obzvláště země sousedící s Ruskem jsou neklidné a netuší, co lze v blízké či vzdálené budoucnosti očekávat, tak jak má zkušenosti Gruzie nebo Ukrajina. Pobaltské státy a Finsko mají přímou hranici a v Pobaltí je velká ruská komunita, Polsko sousedí s ruskou Kaliningradskou oblastí, kdy na souši mají společnou hranici zhruba 210 km a pobřeží Kaliningradské oblasti je zhruba 125 km, ale do polských přístavů Gdaňsk a Gdyně je to jen 70 km.
Polsko začíná masivně zbrojit a investovat do nejmodernějších technologií, což stojí jednak obrovské finance na akvizice, výcvik, změnu logistiky a pořízení náhradních dílů. Rozvoj armády by měl být koncepční a pro případ konfliktu zajistit co nejjednodušší zásobování, výcvik, opravy techniky apod. Zdá se, že Polsko jde přesně opačným směrem.
Jistě že má velmi silný domácí obranný průmysl, ale jsou technologie, které nemá v portfoliu. Vyvinulo samohybné dělostřelecké systémy nebo drony či BVP, ale MBT nebo bojové či dopravní letouny, bitevní či velkokapacitní vrtulníky nikoliv.
Polská ekonomika zpomaluje a pro příští rok ekonomové očekávají výrazný propad. A to nejen kvůli cenám energií. Závazek vůči NATO je investovat 2 % HDP do obrany, kdy Polsko mělo ambici skoro 3,5 %, ale otázkou je, zda to může ufinancovat. Navíc polské politické vedení se vyjádřilo v tom smyslu, že je potřeba navýšit počty ozbrojených sil ze současných 150 000 na cca 400 000 vojáků. To jsou počty skoro jako za existence Varšavské smlouvy a studené války. A znamená to obrovské náklady na platy, výcvik, výstroj, zdravotnické zabezpečení, ubytování, stravování, topení a další logistiku. Navíc vůbec není jisté, že tolik mužů a žen by mělo zájem v armádě sloužit,
Pak je zajímavý i arzenál, kterým polská armáda disponuje.
V letectvu to je:
- MiG-29 (sovětská provenience) 23 ks
- SU-22 (sovětská provenience) 18 ks
- F-16 C/D (USA) 48 ks
- F-35 (USA – objednány) 32 ks
- T-50 (Jižní Korea – objednány) 48 ks
V pozemních silách:
- Leopard 2 A4 117 ks
- Leopard 2 A5 105 ks
- Leopard 2 PL 25 ks
- PT 91 Twardy 232 ks
- T 72 328 ks
- Abrams M1A2 SEPv3 (objednány) 250 ks
- Black Panther K2 ?
Pak je to samozřejmě pestrá škála systémů PVO, protitankových zbraní, dělostřeleckých systémů atd. Již jen z tohoto zjednodušeného výčtu je patrné, jaké finanční a materiální nároky takto různorodě vybavená armáda má. Navíc v bojové situaci jednotlivé jednotky nejsou kompatibilní. Snad jen u Leopardů nějaké náhradní díly a kromě T-72 a PT-91 ještě kanonová munice ráže 120 mm. U letounů to není vůbec nic, ani munice, ani náhradní díly, ani výcvik, možná jen palivo.
Při počtech osob a techniky, které Polsko v ozbrojených silách má, jistě výdaje 2 % HDP, možná i 3,5 % HDP dosáhne, ale toto není evidentně ta správná cesta. Výdaje mají být smysluplně investovány do obranyschopnosti, nikoliv vyplýtvány na výkaz. Za druhé světové války se prokázalo, že průmysl chrlící unifikovanou techniku byl schopen (pokud byl dostatek surovin) nahrazovat ztráty, ale německá armáda, která posbírala ,,kde co“ po Evropě, záhy nebyla schopna logisticky útvary zabezpečit.
Polsko se sedmi typy tanků a pěti typy bojových letounů je přesně v tomto kurzu. Nedávno vyšel v médiích publikován článek, že vláda Tchaj-wanu sice nakupuje zbraně k obraně proti Číně, ale jedná se spíše o nákup „blyštivých“ věcí než systematického vyzbrojování. A zde se dá najít analogie. AČR s tím má též zkušenost. Má T -72 M1 a T-72 M4CZ. Základ je stejný, tedy koncepce T -72, ale jen část náhradních dílů a munice jsou kompatibilní. A Polsko chce mít sedm různých MBT.
Někteří analytici již nyní říkají, že polská armáda dopadne stejně jako ta ruská. Nebude schopna svůj arzenál ufinancovat, nebude mít dostatek personálu a dostatek financí pro jeho výbavu a platy. Takže příliš mnoho typů techniky a navýšení ze 150 000 na 400 000 vojáků se jeví jako nereálné, nebo ekonomická sebevražda.
USA, Británie, Francie, Německo nebo i Maďarsko typově unifikují, počty osob se pohybují, ale i tak je to ekonomicky náročné. Ale ani takto silné ekonomiky si nedovolí roztříštit výzbroj na mnoho položek, a ještě chtít trojnásobné navýšení počtů. Takže je otázkou budoucnosti, kam se Polsko a jeho ozbrojené síly, a hlavně jeho ekonomika posunou. Již jen při diskuzi o uzavření hnědouhelného dolu Turów polská vláda řekla, že si to nemůže ekonomicky dovolit. A tady evidentně sype peníze do černé díry.
Zdroj: Army Technology, Defence Blog